Kungsleden: Z Abiska pod Kebnekaise

Kungsleden je nejznámější značená turistická trasa Skandinávie. Čtyři sta čtyřicet kilometrů dlouhý dálkový trek začíná v Národním parku Abisko a táhne se směrem k jihu – tou nejrozsáhlejší evropskou divočinou – až do Hemavanu. Ukazuje nezměrné bohatství laponské přírody, která je bez nadsázky opravdu královsky nádherná, a snad i proto se jmenuje Kungsleden, tedy Královská cesta.

Reliéf krajiny tvoří ostré horské štíty i široká údolí tvarovaná ledovci. Ačkoliv trasa na první pohled prochází vysokohorským prostředím, nadmořská výška vás zde určitě nebude omezovat. Nejvyšší hora švédského Laponska totiž přesahuje dvoutisícovou hranici o pouhých 110 metrů. Přesto je její úpatí zaledněné a výstup na ni není zas tak snadný, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Horské chaty, sauny místo koupelen a odpoledne s knížkou v ruce

My se vydáváme na sedmidenní pochod na samém začátku dálkové trasy, v nejoblíbenějším úseku Abisko – Nikkaluokta s odbočkou k nejvyšší švédské hoře Kebnekaise. Tuto 125 km dlouhou část Kungsleden zvládnou v pohodě i méně zdatní turisté. Má skandinávsky elegantní a ukázkově fungující turistickou infrastrukturu, s horskými chatami vzdálenými od sebe ani ne den cesty (v průměru je mezi nimi 15 kilometrů). Na putování je kouzelné i to, že tu není elektřina, oblast není pokryta signálem a hygiena se tu řeší formou sauny. Tady, v divočině daleko na severu, kde napravo i nalevo jsou do civilizace tři dny, se díky skromnému a promyšlenému zázemí cítíme naprosto bezpečně, a zažíváme tak neuvěřitelný klid a odpočinek.

Chaty provozuje švédský turistický klub. Mají své správce, jsou skromné, bez elektřiny, spí se ve vícelůžkových pokojích s palandovými lůžky na matracích. K dispozici je vždy kuchyňka s propanbutanovým vařičem, venkovní suchý záchod a teplá voda na mytí se ohřívá na kamnech. Každá druhá chata má menší obchůdek s potravinami. Díky všemu tomuto zázemí jdeme celý trek jen s lehčím batohem a jednotlivé dny trávíme půldenními pochody v poklidném tempu od chaty k chatě. Každé odpoledne je pak dost času na procházky po okolí, sbírání borůvek nebo odpočinek s knížkou a výhledem do nekonečně rozlehlé krajiny.

Poslední chata Kebnekaise fjällstation, kde trávíme dvě noci, je plně vybavený horský hotelový komplex s teplou sprchou, saunou, restaurací i obchodem. Zde se můžete odměnit i gastronomickým zážitkem v podobě vícechodového degustačního menu. Samozřejmě nechybí laponská sobí specialita renskav, což je nahrubo nastrouhané, dušené, sobí maso, mimochodem nesmírně křehké a velmi zajímavé chuti, podávané s bramborovou kaší a brusinkovou omáčkou, nebo pečený char, neboli siven arktický, který je bezesporu nejchutnější severskou rybou. Také snídaně jsou tu bohaté a složené výhradně z místních čerstvých surovin. Chata je zásobována vrtulníkem, díky čemu není až tak drahé objednat si krátký vyhlídkový přelet zpět do Nikkaluokty (990 SEK), a zpestřit si tím 19kilometrový závěrečný pochod.

Prašan, komáři, borůvky i polární záře

Nejlepší dobou, kdy vyrazit na letní trek, je polovina srpna. Tehdy začíná období bez komárů, kteří jsou na trase jediným nepřítelem, a také je to doba, kdy dozrávají borůvky a brusinky. Na přelomu srpna a září se pak tundra začíná barvit do podzimních barev a s prvním sněhem a delšími nocemi turistická sezóna končí, i když právě tehdy je největší šance spatřit polární záři.

Ideální čas pro zimní túry je od poloviny března až do konce dubna. Pro pohyb v zimní krajině v rámci Kungsleden poslouží nejlépe běžecké lyže typu „backcountry“, ale v okolí Kebnekaise se dá hezky chodit a jezdit i na skialpech, a to v úžasném prašanu a atraktivním horském prostředí. Na trase, kterou místní přezdívají Jojoleden, lze absolvovat i úžasný skialpový přechod, kterému se bez nadsázky přezdívá Haute Route severu. Ve zdejších horách se díky rozšířené dopravě vrtulníkem provozuje i populární heliskiing, který, na rozdíl od Alp, nemá ve Švédsku prakticky žádná omezení. Jednou ze dvou nejlepších základen pro tyto aktivity je právě Nikkaluokta. Helikoptéra vás, samozřejmě spolu s horským vůdcem, dopraví tam, kde jsou aktuálně bezpečné a dobré podmínky. A opravdu je z čeho vybírat – obrovská plocha téměř 200 čtverečních kilometrů nabízí bezpočet krásných sjezdů.

Květen a začátek června je období, kdy taje sníh a trasa je liduprázdná. Chaty jsou sice zavřené, ale slouží i mimo sezónu jako opravdová útočiště. Vždy totiž mají otevřený takzvaný Säkerhetsrum, neboli nouzový pokoj se satelitním telefonem, kde se můžete vyspat v povlečené posteli u kamen a třeba si usušit oblečení. Také je tu otevřený dřevník, kde bývá pila a sekyra.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Tady najdeš ty nejlepší články o cestování: nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ. Kup si předplatné (289,- za rok) a získej spoustu dalších výhod!

V Národním parku Abisko

Do severního Švédska se nejlépe dostanete letecky do Kiruny, největšího švédského města ležícího za polárním kruhem (nachází se 145 km severně od něj). Kiruna je slavná díky známému ledovému hotelu a dolu na železnou rudu, která se odtud vyváží do celého světa. Pro dopravu z Kiruny do Abiska je nejlepší využít vyhlídkovou cestu vlakem, z cílové Nikkaluokty pak jede autobus.

Naše pěší putování začíná v osadě Abisko (400 m n. m.) u nádherného velkého jezera Torneträsk, odkud vede nízkými březovými lesy s keříky brusinek. Mokřiny a vlhká vřesoviště přetínají povalové chodníky, jež usnadňují chůzi a chrání půdu. S relativně malým převýšením jdeme širokou dolinou podél peřejí divoké řeky na chatu Abiskojaure a dále po stopách sobů jezerní krajinou na chatu Alesjaure. Delší je jen druhý den trasy (21 km), jindy chodíme v průměru 14 kilometrů a celkové denní převýšení nahoru se pohybuje v rozmezí 200–650 metrů.

Postupně vystoupáme na náhorní plošinu s horskou tundrou a řadou jezer, pak během tří dnů překonáme sedlo Tjäktja (1130 m) a přes chaty Tjäktja, Sälka a Singi doputujeme efektní horskou soutěskou až k masivu Kebnekaise, do horského hotelu Kebnekaise fjallstation (690 m). Kolem výšky 800 metrů nad mořem se začínají ztrácet břízky a okolo nás rostou jen traviny a nízké keříky. Sedlo Tjäktja je nejvýše položené místo celé Kungsleden, kde najdete malou chatu určenou pro odpočinek i přespání v horších klimatických podmínkách. Průsmyk se sice nachází „jen“ v 1130 metrech, ale ještě v červnu tu bývá metr sněhu.

Země laponských Sámů

Krajina je tu rozmanitá, malebná a poklidná. Je to území smíšené tajgy a horské tundry, nekonečných jezer a zurčících řek. Zaoblené kopce mají často široké vrcholy, z nichž mnohé nesou jen sámská, nebo také žádná jména. Je to kraj divokých losů evropských, největších býložravců na našem kontinentu. Potkat zde můžete také polární lišku, rosomáka nebo bělokura tundrového, jehož jméno zní v sámštině právě „kiruna“. Ptáček, v zimě více méně bílého zbarvení a s peřím i na nožkách (zřejmě proto se mu říká také „rousný“), dělá hlasité vtipné zvuky a běhá jako slípka. Je to území laponských Sámů, kteří tu dodnes pasou svá stáda sobů. Pokud přijedete častěji, můžete pozorovat koloběh jejich života, jenž se stále točí kolem těchto překrásných zvířat.

Kebnekaise – na střechu Švédska

Při výstupu na Kebnekaise (2110 m n. m.) nastoupáme postupně kolem 1900 metrů, ale jen s denním batůžkem, přičemž závěrečný vrcholový výšvih v délce asi 40 metrů vede po sněhu a lze ho zdolat, jen pokud není zmrzlý. Celkově je to tedy poměrně náročná túra s velkým převýšením, ale nabízí se také méně náročná alternativa v podobě předvrcholu Vierranvárri (1711 m), s převýšením kolem 1000 metrů. Na vrchol vedou dvě základní výstupové cesty.

Za „normálku“ se považuje takzvaná Západní trasa, která není technicky obtížná, připravte se ovšem na brodění potoků, nekonečný výstup na Vierrarvárri a za ním ztrátu dobrých 200 výškových metrů sestupem z předvrcholu. V hluboké rokli začíná vše znovu a nezbývá než opět stoupat k severské obloze. Samotný vrchol Kebnekaise tvoří sněhově-ledový hřeben se dvěma vrcholy. Vyšší z nich je Jižní vrchol (Sydtoppen), který poskytuje nezaměnitelný výhled na 40 000 km² hor, údolí a ledovců Švédska a sousedního Norska.

Výstup zabere celý den, i proto je ideální využít Kebnekaise fjällstation ke dvěma přenocováním. Pokud se na zdolání vrcholu nebudete cítít, i tak zde budete mít co dělat. Můžete se vydat na procházku okolo jezera Ladtjojaure směrem k osadě Nikkaluokta, kde si užijete moc pěkné pohledy na zvláštně tvarované severské štíty. Dobře značená cesta vás povede podél celého jezera kolem mnoha mokřin a meandrů horské říčky.

POZNEJTE S NÁMI SVĚT

V nabídce Adventury, jedné z největších českých cestovních kanceláří, dominují poznávací zájezdy, dovolená na kole i turistické programy, které můžete vybírat z více než 400 titulů zájezdů do 134 zemí celého světa! Do samotné severní Evropy a oblasti Arktidy pořádá Adventura více než desítku různorodých zájezdů a zakázkových programů. Cílem nabízených cest je zprostředkovat hluboké zážitky a skutečné poznání navštívených oblastí. V široké a pestré paletě zájezdů si najde a splní svůj cestovatelský sen naprosto každý.