Kuba: zábavná a rychle se měnící země plná lidí s jedinečnou mentalitou

Jako první jsem vám slíbila kubánskou mentalitu. Hned na začátek bych všechny suverénní cestovatele ráda upozornila, že vysoké ego je při cestě na Kubu potřeba nechat doma. Jet na Kubu s pocitem, že vás nemůže nic překvapit a že s batohem zažijete levnou exotickou dovolenou, není dobrý nápad. Kubánci jsou velmi bystří a mazaní. Jsou zvyklí z minima vyždímat maximum.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Umí opravit 70 let staré automobily téměř bez náhradních dílů, umí uzdravit nemocného, když selhává západní medicína. Umí z pouhého kontaktu s cizincem vydělat na další tři měsíce pro celou rodinu. Znáte snad někoho tak schopného u nás? Kubánci dokáží být hodně sympatičtí. Někdy až tak, že si možná ani nevšimnete, že vašemu novému kubánskému příteli dovolíte mnohem více, než dovolíte vašemu dlouholetému českému příteli. Umí však být také drzí.

Režim naučil Kubánce hospodařit, dal jim plnou gramotnost a úžasné sebevědomí, které je dělá tak suverénními. Kubánci byli a zatím stále jsou dobrosrdeční a přátelští, ale všimla jsem si, že za posledních pár let mladí Kubánci často nevědí, kdy je dost. Chtějí rychle zbohatnout, a tak zkoušejí různé triky, aby si co nejrychleji vydělali na své nové brýle nebo upnuté tričko.

Neuvěřitelně vynalézaví

Můžete si všimnout, jak dokáží být rychlí, když uvidí, že chcete něco koupit, nebo když vám budou něco nabízet. Vědí totiž, že se musí snažit těžit z dané situace hned, protože jinak vás za chvíli osloví někdo jiný. Opravdu dobrá taktika, která jim často vychází. Naopak úžasnou povahu mají většinou Kubánci ve věku (možná už ti od čtyřiceti let), ale samozřejmě nelze úplně generalizovat. Kubánci jsou velmi věřící, přes jejich rozšířené náboženství Santería, až po „pouhé“ pozitivní myšlenky.

Vědí, že pozitivní myšlení dělá život hezčí. Je pravda, že krásný život mají Kubánci také díky jejich temperamentní hudbě a vášnivému tanci. Často uvidíte starého člověka tančit s mladými v ulicích. Každý ví, že hudba dodává pocit štěstí. Mezi základní podmínky pro to, abychom byli šťastní, patří také sdílení zážitků s ostatními a právě na Kubě existuje extrémně silná forma ústního předávání informací. Kubánci vypráví a žijí příběhy svých přátel, a třeba to i těch, kteří emigrovali do zahraničí. Vyprávěním tráví celé dny.

Jeden jako druhý

Na Kubě se vám může někdy stát, že půjdete po městě a řeknete si: „Hmm, tak tohohle Kubánce jsem viděla před dvěma dny na Playa Larga a teď jsem v Trinidadu a je tady taky. To je ale náhoda!“ Náhoda to není. Zkuste si uvědomit, že když jste toho Kubánce potkali, prohodili jste s ním pár slov a řekli jste mu, kam jedete a možná jste mu dokonce prozradili, kde budete ubytovaní. Když jste na něj narazili, snažil se vám nabídnout ubytování a vy jste se ho chtěli zbavit: „My už ubytování v Trinidadu máme zajištěné.“

On vám pravděpodobně sympaticky odpověděl: „Tak to možná budete bydlet u mojí tetičky!“. Řekli jste mu tedy, že bydlíte u Odalis. Jsou to všechno dobře a chytře promyšlené triky. Kubáncům, kteří je na vás budou zkoušet, se říká tzv.  jineteros (čti chineteros), což jsou lidé, kteří se živí nelegálním taháním peněz z turistů profesionálním způsobem. Vyplatí se jim například dojet do Trinidadu, protože už zná turisty, kteří budou bydlet u Odalis a bude mít šanci je za poplatek provést městem, popř. zavést k „tetičce“ na domácí, úžasnou večeři, ze které samozřejmě dostane provizi.

Nenechte se ale odradit a zkuste si jineteros nevšímat a s nadhledem a úsměvem je odmítejte. V žádném případě na ně nebuďte naštvaní. Nechte to plynout. Tak se to naučili, protože jsme jim to my, cestovatelé, dovolili. Hlavně buďte obezřetní a nebuďte důvěřivý. Chovejte se jako, když jste u nás. Vykládáte tady snad někomu na ulici, kde bydlíte, kolik máte pokojů a jestli bydlíte s dědečkem Františkem?

Dobrosrdeční Kubánci

Jinak u spousty Kubánců platí pravidlo, kdo nic nemá, ten se rozdá. Milí a dobrosrdeční Kubánci vás pozvou na oběd, nechají vás přespat na jejich nejlepší matraci a budou šťastni, že se od vás dozví, co se děje ve světě. Naslouchají vám, ale v hloubi duši ví, že všude ve světě jsou i těžkosti. Je krásné poznat lidi ze skromných poměrů, kteří mají tolik znalostí a zajímají se o vás.

Pokud zaslechnete naříkání Kubánců, není třeba to brát zas tak vážně. Není to ten správný Kubánec. Člověk, který vás chce opravdu poznat, vám nebude říkat své řehole. Kuba je exotická destinace, kde ale nikdo neumírá hlady nebo je na ulici bez přístřeší. Žádné slumy zde neexistují.

Věřím, že snad i mladí Kubánci časem pochopí, že proto, aby se měli dobře, musí tvrdě pracovat. Tím se dostávám k druhému slibovanému tématu tohoto článku, kterým jsou začátky kubánského podnikání.

První podnikatelské krůčky

Dnes mají Kubánci více příležitostí, než tomu bylo před dvěma lety, kdy se na Kubě ve velkém začaly udělovat licence k drobným živnostem. Ještě dříve, přibližně před deseti lety, se rozdalo několik licencí k podnikání v gastronomii a začaliy vznikat tzv. Paladares, neboli malé soukromé restaurace. V dnešní době si mohou Kubánci v těchto soukromých restauracích přivydělávat. Pracovat zde můžou všichni starší 17 let.

Mezi další činnosti, kterými si dnes Kubánci mohou přivydělat, patří prodej ovoce a ulovených ryb na trhu, nebo úklid v casa particular. Jednodušší však často je postávat na ulici a prodávat v podstatě cokoliv. Je skvělé pozorovat, jak se Kubánci snaží podnikat. Učí se. Otevřelo se mnoho kadeřnických salonů, dokonce i pár obchodů se stavebními materiály a restaurace a jídelny, kde si dnes můžete dát skvělou rybu nebo humra.

Velkou příležitostí pro Kubánce, kteří disponují dobře lokalizovanou nemovitostí, je zažádat o licenci k provozování ubytování (casa particular). Lze pronajímat pouze dva pokoje, další pokoje se pronajímají nelegálně. Mnoho Kubánců, kteří emigrovali, si nemovitosti nakoupili přes své rodinné příslušníky žijící na Kubě. Kubánci své casas particulares zvelebují a snaží se zaujmout svými skromnými, ale vkusnými a originálními interiéry. Všechno ale není tak krásné, jak to to vypadá. Spoustu podnikatelů již licence odevzdalo.

Podnikání je řehole

Pochopili, jak těžké je podnikat v zemi, kde chybí kupní síla a kde nejsou běžně k dostání základní suroviny. Navíc proto, abyste měli pravidelně suroviny, musíte uplácet. Podnikání na Kubě je náročné. Lidé vracejí licence i kvůli tomu, že jsou překvapeni, jak je podnikání časově náročné. I daň z příjmu se ještě donedávna platila paušálně. Dnes podnikatel, provozující ubytování v soukromí zaplatí měsíčně 35CUC/ pokoj + 10% z přiznaného příjmu. V minulém roce také došlo k odebrání licencí udělených k prodeji textilií.

Prodej se dostal naprosto mimo kontrolu státu, a proto bylo třeba zasáhnout. Ohledně účetnictví mezi drobnými podnikateli se snad ani nebudu rozepisovat. Stejně jako to vypadalo u nás po revoluci, to vypadá na Kubě teď. Myslím, že v případě Kuby je velmi pozitivní, že se s podnikáním začalo takto postupně a stát se snaží podnikání regulovat. Této domněnky jsem nabyla na základě dobré znalosti kubánské mentality.

A co, když se na podnikání na Kubě podíváme očima bohatých podnikatelů z celého světa? Každý turista, který je obchodník si pomyslí, že mít tady obchod nebo dům by bylo skvělé. Na internetu se toho napíše mnoho, ale realita je taková: pokud si na Kubě chcete koupit nemovitost a nejste Kubánec, musíte se provdat za Kubánku nebo Kubánce. V tom případě si pamatujte, že si berete piráta nebo pirátku. Proto nedoporučuji!