KUBA – svět, který není pro všechny

Když jsem se před 18 léty zamilovala do Kuby, neměla jsem o ní ani páru. A už vůbec jsem nevěděla (a do dnes nevím), proč zrovna tento ostrov. Bylo to jakési neviditelné pouto, na které jsem však dalších 10 let zapomněla. Před 8 léty se opět vkradla do mého života a zůstala až do teď.

Jinakost, kterou vidíme na každém kroku, byla pro mě zprvu po stránce kulturní i mentální těžko stravitelná, ale po čase i oživlé muzeum mi začalo připadat „normální“. To však neznamená, že mě ba denně, nedokáže něco přinejmenším a kulantně řečeno zaskočit.

To, co je samozřejmé

Život ve vyspělých zemích má své plusy, ale také mínusy. Jedním z nich je konzum, neustálý stres a tlak. Žijeme až v neskutečném dostatku a možnostech, a i tak si dokážeme stěžovat. Můžeme tak vidět sklenici na půl plnou nebo na půl prázdnou. A na Kubě to platí dvojnásob.

To, co je pro nás samozřejmé, jako je internet, ale i elektřina, voda, jídlo ba toaletní papír, je na ostrově (často) výsada. Okouzlující fakt však zůstává, že i když není všeho pod dostatkem, tak i tak se dá spokojeně žít. Jsou samozřejmě tací, kteří budou neustále brečet, ale jsou i ti, kteří s pokorou jdou ku předu. A co víc, ani na minutu nepomyslí na to, že by chtěli vycestovat.

Nejširší nabídku průvodců a map Kuby (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Není pro otrlé, ale pro pokorné

Bezesporu Kuba není zemí pro všechny i v případě dovolené. A to i když se zavřete do resortu (zvláště tedy v posledních pár létech).

Nedostatek vody, „apagón“, tedy výpadky (vypínání) elektřiny na denní bázi, prakticky neexistující internet, pouze sezonní jídlo, veřejná doprava bez jízdního řádu, toaletní papír za 6 dolarů, záchody, které nesplachují a sprcha v podobě kbelíku s vodou, je něco, co si buď zamilujete nebo řeknete nikdy víc. Avšak pokud máte mysl i srdce otevřené, země Vám to mnohonásobně oplatí. Přinejmenším si odnesete mnoho nevšedních zážitků a možná i uvědomění toho, co je v životě opravdu důležité.

Díky Bohu za neexistující internet

Nikdy jsem se v Česku necítila úplně doma. Mám mnoho energie, jsem až moc vřelá, vysmátá a spíš hledám řešení než problém. I když mám technologie ráda, uvědomuji si, že naše závislost na telefonech je něco, co doslova zabíjí vztahy. Na Kubě někdo dobře poznamenal: „Telefon s internetem sbližuje ty, co jsou daleko a oddaluje ty, co jsou blízko.“

A právě lidské vztahy jsou to, čeho si na ostrově cením ze všeho nejvíc. Rodina, přátelé, ale i sousedé drží pospolu. Setkávají se nejen u nedělní tabule, ale i během týdne, jen tak. Neznají věkový rozdíl. Od nejmenších dětí až po nejstaršího člena rodiny společně fungují, vaří, tančí, povídají si. Jsou k sobě velmi vřelí, a to jak slovem, tak dotekem. Láska a náklonnost visí ve vzduchu, jako horké počasí. Jejich horkokrevnost se nezapře, a tak se dokáží poslat… víte kam, ale je to jen výbuch vášně a pak jako vlna v moři se ztratí a jede se dál.

Na závěr tedy musím konstatovat, že mi Kuba ukradla celé mé srdce. Ti, co to mají stejně nebo ti z Vás, co jste zvědaví, jak na ostrově vypadají všední dny, sledujte na Facebooku stránku Che-Cubanos.