Kuba: Sto chutí aneb kubánská rozmanitost

Kubánská kuchyně mě nadchla od první chvíle. Pamatuji si, když jsem poprvé ochutnala kořen yuca, v Česku známý jako maniok. Dalo by se to přirovnat k jakémusi druhu brambory, akorát více krémový, jako by obsahoval smetanu. 

Kuba v kuchyni

Vařit kubánské jídlo v Čechách je v podstatě jednoduché, jelikož máme veškeré suroviny dostupné na dosah ruky (i když mnohonásobně dražší). Na ostrově je však potřeba počítat se sezónnosti a také s dostupností v dané lokalitě. Na západě (Havana, Varadero, Trinidad apod.) mají občas jiné produkty a také obchody než ve středu (Camagüey) či na východě (Holguín, Santiago de Cuba, Bayamo). Nakonec v lednu jen těžko najdete avokádo nebo mango, naopak za začátku září máte pocit, že se avokádem stáváte, protože ho snídáte, obědváte i večeříte po několik měsíců. A když se objeví rajče, které stojí jako cihla zlata, dokázali byste prodat i ledvinu. 😊.

Určitě je nějaký rozdíl mezi hotelem/restaurací pro turisty a domovem běžných lidí. V turistických místech mají větší variabilitu, ale i tak je Kuba jakožto ostrov závislá na ročním období. Na druhou stranu možná i díky tomu, že se pokrmy připravují dle sezóny, se jako mávnutím kouzelného proutku upraví celý Váš metabolismus.

Kubánské chutě

Základním kořením kubánského jídla je římský kmín, stejně jako v dalších latinských zemích (Mexiko, Dominikánská republika apod.). Samozřejmostí je sůl a pepř, ale také šťáva z limety a česnek. Stejně jako v Česku se pak přidává do základu cibule. Tradiční jídla jsou tzv. ropa vieja, tedy hovězí trhané maso. To však vyzkoušíte pouze v restauracích pro turisty. Hovězí na Kubě je těžko dostupné.

Jako přílohu Kubánci jedí nejčastěji různé varianty rýže – ať už bílou, s černými fazolemi tedy arroz congrinebo se zeleninou, masem, salámem apod. K masům (vepřový bůček, vepřové, kuřecí čtvrtky, křídla, ryby apod.), které často připravují v přírodní šťávě případně s protlakem v tlakovém hrnci, si uvaří tzv. potaje, což připomíná velmi hustou fazolovou polévku. Nesmí pak chybět kořenová zelenina tedy vianda – maniok, batáty, malanga, platain (zeleninový banán), ale i vařené kousky dýně.

Dostupnost produktů na Kubě je poměrně omezená, proto mě v kubánských domácnostech překvapuje ta neskutečná variabilita, kterou dokážou vymyslet. Zvláště pak, že se v běžných domácnostech vaří dvě teplá jídla denně. A věřte, že oni nejedí dvakrát to stejné.

Klasický den je tedy tak trochu o jídle. Ráno si dáte něco ve smyslu bagety s tím, co zrovna je – tvrdý sýr, měkký salám, masové krokety, mate-li štěstí vaječná omeleta, nějaká drobná zelenina, možná i majonéza či máslo. Ale to už je opravdu luxus. Na oběd je pak rýže, fazolová/hrachová hustá polévka nebo spíše omáčka, kterou se polévá rýže, maso a salát a na večeři něco obdobného. 

Klasikou jsou i špagety, ale čím mě rozsekali byl moment, kdy se ještě běželo koupit kubánskou pizzu. Což je malá, tlustá varianta něčeho, co by mohlo pizzu připomínat. Je vlastně strašně zvláštní, ale já ji miluji 😊 A dá se koupit na každém rohu. Na můj udivený výraz: „Vždyť máme špagety.“ mi bylo řečeno, že se přece jí s pizzou. Tolik sacharidů najednou mě jen na samotný pohled na toto jídlo zazdilo na další týden dopředu. Ale pochutnala jsem si.

Nejširší nabídku průvodců a map Kuby (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Cukr je motor

Mám opravdu ráda sladké, ale Kubánci jsou mistři ve spotřebě cukru. Chuť kávy je zastíněná hromádkou cukru, ze které Vám lezou oči z důlků. Stejně tak všechny pochutiny, které dělají. Oblíbené batidos, tedy ovocné koktejly jsou doslazovány a pokud je dostupné kondenzované mléko, spadne dovnitř téměř i s plechovkou. Domácí limonády, sladké z ovoce (dulce de guayaba, de coco, de piňa apod.) a další dobroty připomínají kostku cukru. Když si ale na cukrovou bombu zvyknete, zamilujete se do ní.

Co pokládám doslova za povinnost na ostrově je ochutnat guarapo neboli šťávu z cukrové třtiny. Vychlazená tak, že Vás zamrazí v oku/hlavě (tzv. punzada del guajiro – vesničanova bolest), je naprosto luxusní záležitost. A když lupnete dvě skleničky za sebou, do hodiny se Vám klíží oči, protože paradoxně působí jako sedativum. Pokud budete mít štěstí, tak si dejte u nějakého pouličního stánku i prú. Jedná se o nápoj z několika bylin, který připravují doma. Zvláštní, avšak lahodná chuť bylin v kombinaci z chutí podobné kombuše. A samozřejmostí jsou i veškeré sladké i slané záležitosti různých podivných i méně neidentifikovatelných chutí, které najdete v každém druhém stánku. Za mě tzv. pastel de guayaba (jakási buchta s marmeládou z ovoce guayaba) byla top. Za to do dnes jsem zmatená z chuti tyčinky zvané pasta cubana. Dvoubarevná žluto-růžová věc připomínající sójový suk z naprosto neidentifikovatelnou chutí. Do dnes nevím, zda mi chutná nebo ne 😊.

Ke gastro výletu po Kubě je potřeba dodat poslední věc: „Určitě nezapomeňte ochutnat kubánskou pizzu a také se připravte, že kdekoli si dáte nějaké jídlo, počínejte s dvojitou porcí, něž na kterou jste zvyklí z Česka.“A to je už co říct. Na druhou stranu si pochutnáte a ochutnáte širokou paletu chutí, protože nejen profi kuchaři, ale prakticky téměř každý Kubánec umí vařit, že by schoval do kapsy i profesionály z oboru.