Krasnojarsk: Horolezení v srdci Sibiře

Dlouhá cesta do rezervace

Už samotná doprava do parku se může stát pro mnohé dobrodružstvím. Autobusy v Rusku často melou z posledního, není výjimkou, že se po čtvrt hodině cesty ozve výbuch v motoru a po zbytek jízdy se ze zadní části vozidla line tmavý dým. Není se ale čeho bát. Nikoho z místních cestujících to neznepokojuje, řidič si zřejmě ani ničeho nevšimne a na konečnou stanici vás dopraví.

Do centra parku vedou dvě cesty, vyberete-li se libovolnou z nich, nevyhnete se 7 kilometrovému pochodu pěšky, neboť auta mají vjezd zakázán. Jednodušší stezka je přístupnější, asfaltovaná, její nevýhodou se ale může stát fakt, že vede celou dobu do kopce. Druhou možností je nechat se dovézt k dětskému zábavnímu parku, odkud vás lanovka vyveze ke vstupu.

Za informace se ale v Rusku platí zlatem, místo informačního centra, vás přivítá jen dřevěná brána, časem vybledlá mapa, která ovšem neukazuje vzdálenosti, a návod, jak se zachovat, když potkáme medvěda. Poučeni o tom, že oční kontakt nám medvědí lásku nezíská, vyrážíme cestičkou do centra rezervace. Opět nás nepřestává udivovat ruské značení. Co 200 metrů potkáváme dvě šipky: rovně – centrální Stolby a zpět – lanovka. Jen vzdálenosti na ně někdo zapomněl dopsat.

Nakonec se na nás přece jen usměje štěstí a před námi se otevřou centrální Stolby, které jsou tvořeny desítkami různě tvarovaných a velkých skal. Příroda se postarala o to, abychom v těchto téměř 200 skalních útvarech viděli podoby lidí, zvířat i mýtických stvoření, kde některé z nich jsou až bizarně podobné realitě. Skály tvoří celou rodinu – pospolu tu na návštěvníky shlíží Babka, Děd i Vnučka, ve dvou kamenech někdo viděl podobu Kaina a Ábela, nejvyšší skála dostala pojmenování Manská baba. Odvážnější se mohou projít pod kamenem, který má podle legendy spadnout, až když se pod něj postaví ten největší hříšník, a boulderisty potěší skála s pojmenováním Slon.

Nejširší nabídku průvodců a map Ruska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Na vrcholu Stolbu

Boulderistů, horolezců a podobných dobrodruhů se v parku hemží nespočet. Může se vám jednoduše přihodit, že se zcela nevinně stanete součástí horolezeckého kroužku. „My jdeme na druhý stolb, pojďte s námi.“ zavolal na nás vedoucí jednoho z nich. Alexej měl na starost skupinku asi 7 dětí, které učí zdolávat skály. Pod stolbem vysvětluje dětem základní pravidla chování a my dáváme pozor taky, zkušenými horolezci bychom se opravdu nenazývali. Druhý stolb je 80 metrů vysoký pilíř tvořený menšími kameny, díky kterým se i nám s lehkými obtížemi podaří vyškrábat nahoru.

Na jištění si v Rusku nikdo nehraje, přestože v některých úsecích by byl kolmý pád dolů jistě smrtelný. Na náš dotaz, jestli se o bezpečnost dětí nebojí, nám Alexej s úsměvem na rtech odvětí: „Čut, čut.“ (Jen trošičku.) Výhled z vrcholu druhého stolbu za námahu a strach v očích ale stojí, pod námi se rozkládá celá rezervace a z tajgy vykukují i zbylé pilíře, které jsou celkem čtyři.

Náš průvodce se nenazývá horolezcem, nýbrž stolbinistou. Stolby mají nelehkou historii, během 20. století byl stolbinismus střídavě zakazován a regulován stejně jako vstup do oblasti, kterou využívali ke svým úkrytům partyzáni. Samotné město Krasnojarsk, které bylo založeno v 17. století kozáky na řece Jenisej, bylo v minulosti využíváno k deportaci nechtěných osob a opozice. V jeho okolí se také koncentrovalo největší množství gulagů. V současnosti je naštěstí situace už jiná, k oblibě oblasti přispěly i úspěchy ruských horolezců, díky nimž jsou v okolí pořádány i šampionáty v lezectví a několikrát ročně mezi vrcholky skal pro odvážlivce natahovány slack lines.

Stolbinisté tento park milují, vydávají se do něj i v obdobích, kdy je pro turisty kvůli výskytu medvědů uzavřen, a na skalách spí a vytvářejí přístřešky. V jednom z nich údajně mají i piáno.

Zasloužená odměna

Následující den počítáme šrámy a modřiny z dobrodružné výpravy na skály. Obloha se zatáhla a je tak čas vyrazit zpět do velkoměsta. S prvním deštěm začínají probíjet dráty elektrického vedení, kapky buší na okna autobusu a my jsme svědky nejedné dopravní nehody. „To víte, v Krasnojarsku se střetává východ se západem. V dopravě fungují buď pravidla, nebo chaos, tady je to půl napůl a platí právo silnějšího.“ vysvětluje nám o pár hodin později náš hostitel z couchsurfingu Ilja.

Ilju jsme si vybrali proto, že nabízel venkovské ubytování vhodné pro baťůžkáře. Nám to nedalo a chtěli jsme zjistit, co to znamená. Couchsurfing je v Rusku velmi oblíbený, v každém větším městě není nouze o lidi, kteří jsou ochotni nabídnout postel či místo na podlaze úplnému cizinci. Jedinou překážkou se tak může stát komunikační bariéra, pokud nemluvíte rusky, hostitelů ovládajících angličtinu je totiž o poznání méně.

Po příjezdu na chatu jeho rodičů jde Ilja rovnou roztopit baňu, na kterou se po třech dnech v národním parku nehorázně těšíme. Ruská baňa by měla mít oproti finské sauně nižší teplotu, je to však individuální. První zmínka o bani pochází z roku 945. Dle kroniky si vůdce slovanského kmene Drevlianů chtěl vzít za manželku princeznu Olgu, vdovu po jím zavražděném princi Igorovi. Vyslal proto k princezně posly, aby jí jeho nabídku předali. Ta je ale odmítla přijmout dříve, než si dají lázeň a umyjí se. Nic netušící poslové uposlechli. Jakmile byli v lázni, princeznini sluhové zamkli dveře a zvnějšku místnost zapálili jako odplatu za vraždu jejího muže.

Typická je pro baňu plstěná čepice nebo klobouk, který má ochránit hlavu před vysokou teplotou, zároveň se používají různé vonné přísady a lidé se šlehají větvičkami břízy, dubu nebo eukalyptu, aby pomohli prokrvení kůže. Rusové si dopřávají tento relax pravidelně alespoň jednou týdně, nejčastěji ve čtvrtek, aby získali energii na zbylé dny.

K bani patří i tradiční ruské moky. Konkrétně kvas – velmi mírně alkoholický nápoj připravený kvašením obilí, který znají i v pobaltských zemích Evropy, a každý, komu dáte příležitost, vás nenechá odejít, dokud si s ním nepřipijete jeho samogonku – ruskou domácí pálenkou, do které se často přimíchávají různé bobule jako borůvky, ostružiny nebo maliny.