Království Saudské Arábie: Na skok do samého srdce Džiddy

Oba tyto faktory se od nepaměti vzájemně a symbioticky prolínaly, podporovaly a měly zásadní vliv i na rozvoj řemesel a architektury města. Tzv. „věžové domy“, které si v 19. století stavěli bohatí obchodníci, tvoří dodnes spolu s nižšími domy (dříve ubytovny pro poutníky, kanceláře, obchody a sklady) funkční a unikátní živoucí staré město. A od roku 2015 zapsané na seznamu UNESCO.

Džidda znamená v arabském jazyce „babička“, „pramatka“. Název města pravděpodobně pochází z příběhu o tom, že zde byla pochována „pramatka Eva“. Kdysi tu stávala i její hrobka, stavba úctyhodných rozměrů 150 m x 3 m x 6 m do výšky.

Dnešní Království Saudské Arábie není samozřejmě jen poušť, ropná naleziště, moderní obchodní centra a mrakodrapy…  A tak se během mých občasných návštěv u manžela, který zde pracuje, snažím objevovat trochu skrytou tvář Arábie. Vidět a zažít starou Džiddu byla příležitost, kterou jsem si nechtěla nechat ujít… Musím přiznat, že jako u většiny zajímavých lokalit v KSA mě i tentokrát nalákaly fotografie a texty z anglicky psaných soukromých blogů. (Oficiální weby státních institucí obvykle nemají dostatek podrobných turistických informací v angličtině.)

V pohádce Tisíce a jedné noci

A tak konečně přijíždíme do Džiddy. Jelikož krom pár výrazů arabsky neumíme, sháníme taxikáře se slovy „Naseef Bajt“ – „Museum“. Přehazují si nás jak horký brambor. Někteří opakují Bab-Al-Makkah… Konečně to vypadá, že jeden chápe, kam chceme. Nasedáme a od dálničního uzlu míříme do starých úzkých uliček. Po chvíli nás ale zastaví dopravní zácpa. Taxikář vystupuje a gesty se nám snaží vysvětlit, že máme vystoupit také. Jen auto zůstává uprostřed kolony…

Nakonec pochopíme. Řidič nás raději na místo zavede pěšky. Během pár minut stojíme před Naseef Bajt (Naseefův dům). Impozantní. Jako z Tisíců a jedné noci… Vysoká, několikapatrová a rozlehlá budova však trochu nečekaně vypadá opuštěně. (Informace z jednoho blogu nás nalákaly na úžasný výhled ze střechy a autentický interiér rozlehlého soukromého domu, sloužícího jako muzeum.) Hlavní i boční dveře zamčené, nikde žádná cedule pro zvídavé návštěvníky. Všimne si nás člověk, který kolem zametá a vysvětlí, že otevřeno je pouze ve čtvrtek… Smůla. Tohle na webu nebylo…

Dnes je středa a my máme jen několik hodin času do večera. Tím se zároveň rozplynula i má představa, že se v muzeu najde někdo, kdo by nám o starém městě řekl víc, poradil… Zklamáni se o to víc rozhlížíme po náměstíčku, kde dům stojí. Je poklidné odpoledne, kdy horko velí ukrýt se uvnitř. Bloumáme okolními poloprázdnými uličkami a objevujeme další a další úžasná zákoutí. Malá náměstí, uličky plné krámků střídají ty, ve kterých jako by se zastavil čas. Začínáme si všímat, že některé historické ulice a místa jsou označeny nejen arabskými názvy, ale i hnědými turistickými značkami v angličtině („Historical Hajj Rout East“, „Al-Fordha Gate“) Staré město, dříve obehnané zdí, připomínají i zbylé vstupní brány, doposud nejznámější je Bab Al-Makkah (Mekánská brána) a Bab Al-Madinah (Medínská brána).

Nejširší nabídku průvodců a map Saudské Arábie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Krása bojující z nepříznivým klimatem

Užasle vpíjíme pohledy do věžových domů neskonale precizně vyzdobených. Dřevěné okenní arkýře tzv. roshan, balkony s verandami, vyřezávané dveře. To množství původních staveb je fascinující. Tohle ale není skanzen. Tady si děti hrají fotbal, prádlo se suší po balkonech, majitelé posedávají před obchůdky. Mnoho domů však těžce chátrá nebo je zcela opuštěných. Vzpomenu si na slova našeho taxikáře, že tohle je jedna z nejchudších oblastí… Kromě všude přítomných holubů se v běhu času staly stavby domovem různého hmyzu a plísní – jedné z hlavních příčin poškození a postupného rozpadu.

Je to bolestný pohled. Domy, které byly postaveny z korálového vápence, nebo dovážené břidlice a převážně teakového dřeva trpí také vysokou vlhkostí a to navíc v kombinaci s ostrým slunečním zářením, špatným odvodem dešťové vody, ale i znečištěným ovzduším. Mísí se v nás emoce. Kolik úsilí, času a umu bylo třeba pro vytvoření třeba jediného dřevěného arkýře. Důmyslně přiváděl do domu přiměřené množství světla, zlepšoval cirkulaci vzduchu a v neposlední řadě umožnil obyvatelům trávit horké dny v předsunutých balkonech s dřevěnými „zdmi“ mimo zraky kolemjdoucích.

V bloumání náhodně dojdeme až k malé kavárně s příznačným názvem – Café Magad. (Magad je místní termín pro obývací pokoj v přízemí domu. Typické je pro něj okno, z něhož je možné přehlédnout celý prostor čelní strany domu.) Malá místnost uvnitř kavárny je stylově vyzdobená různými předměty, za které by se nemuselo stydět žádné muzeum. Je tu např. originál dekretu o propuštění otroka na svobodu z doby vlády Osmanů.

S pozdním odpolednem volíme posezení venku s tradiční saudskou kávou. Má typickou žlutě zlatavou barvu a servíruje se v tradiční konvici dallah, bez cukru, jen s datlemi. Byť jsme právě jediní turisté široko daleko, číšník nám s radostí vypráví, že včera tu byla celá skupinka Japonců. Dobrá zpráva především pro místní obyvatele (většinou chudé přistěhovalce z Jemenu, Súdánu, Pákistánu nebo Indie), kterým turistický ruch v rozumných dimenzích může přinést zlepšení jejich života. Kontrast mezi „moderní“ Džiddou, která začíná hned za pomyslnou hranicí historie, je citelný.

Den se pomalu chýlí ke konci, a tak se ještě alespoň zastavujeme u mešity Al-Shaafi, nebo prostě „Staré mešity“. Její nejstarší části se totiž datují až do 8. století. V roce 2015 byla znovu otevřena po náročné a citlivé rekonstrukci. Vyzařuje z ní zvláštní klid a pokora.  Se zapadajícím sluncem opouštíme kouzelné srdce Džiddy, ale s touhou se sem zase vrátit.

Závěrem

V souvislosti se zápisem staré Džiddy na seznam UNESCO se samozřejmě muselo KSA zavázat k vytvoření projektu obnovy a udržitelnosti, včetně nezbytného podrobného soupisu charakteristických prvků apod.  Dnes se v lokalitě, která je asi jednou třetinou původního starého města, nachází přes 600 budov. Z toho je bohužel 52 ve špatném stavu, 38 kolabujících. Kromě toho bylo zjištěno, že od prvního sčítání v roce 1980 se jich rozpadlo už 115. Některé domy se ale již podařilo citlivě zrekonstruovat, ať už ze soukromých nebo státních zdrojů.