Krajinou proměn a překvapení

Z Moravského Krumlova vyjíždíme východním směrem a na vrcholu stoupání se dáme k severu (vlevo) – je to pěkná vyhlídková trasa. Brzy ale sjíždíme přes Rokytnou do údolí Rokytné – za ním se napojíme na frekventovanou silnici č. 152 a zatočíme do Ivančic. Ve středu města se dáme vlevo a  pak vpravo po silnici č. 394 (směr Rosice). Prohlédneme si krajinu, pro níž je charakteristická těžba černého uhlí. Do hlavního centra také povedou následující kilometry. Nejprve v Neslovicích se dáme vlevo směrem na Zastávku – v Babicích u Rosic ale opustíme hlavní komunikaci a zatočíme vlevo do Zbýšova.Hornické město (statut města získalo v r. 1965) je významným střediskem těžby černého uhlí v Rosicko-oslavanském revíru a dnes i sídlem ředitelství Rosických uhelných dolů. Těžba tu byla zahájena v r. 1782 a na přelomu 19. a 20. stol. bylo v provozu i několik koksoven. Pozůstatkem dolování je památkově chráněný areál dolu Simson z r. 1848 v dolní části města s jámovou budovou a ocelovou těžní věží z r. 1902, přístupný veřejnosti. Na hřbitově je pomník šesti obětem důlního neštěstí v r. 1875.

U hřbitova je i nejvýznamnější architektonická památka – novorománský kostel sv. Martina z let 1893–94.Projedeme Zbýšovem a pokračujeme do dalšího hornického města Oslavan. Na křižovatce ve městě se dáme vlevo a pak vpravo kolem kostela jedeme do Nové Vsi. Zaujme nás rozlehlá a hezky upravená náves, kterou prochází hlavní komunikace. Jedeme stále po hlavní silnici a na první křižovatce zatočíme vlevo do Biskoupek. Sjíždíme mezi domky a v nejnižším místě uhneme vlevo po vedlejší silničce kolem smírčího kříže do malebného údolí Jihlavy. Po mostku zdoláme řeku, zatočíme vlevo do Hrubšic a Řeznovic. U cenného románského kostela zatočíme vpravo, vystoupáme k Polance a pokračujeme vpravo na Jamolice. Dějiny této obce jsou spojeny s místní  komendou templářů, zmiňovanou poprvé r. 1281, a s řádovým hradem Templštejnem, k jehož zboží Jamolice patřily. Uprostřed vsi stojí původně románský farní kostel Nanebevzetí P. Marie z konce 13. stol., s raně gotickou boční věží, empírově přestavěný r. 1818 (stravování: U Martina PO, ÚT, ČT 15–22, PÁ, SO 15–24, NE 10–12 a 15–20 h aj.).

Projíždíme obcí – mohutné siluety chladících věží nás upozorňují na existenci Jaderné elektrárny Dukovany. Můžeme odbočit vlevo do středu, jinak pokračujeme rovně podél rozlehlého areálu elektrárny i kolem hlavního vstupu, kde je i vchod do Informačního střediska. Když jsme se seznámili s jadernou elektrárnou, zabrousíme pro změnu k dílu vodnímu – mohutné Dalešické přehradě. Od Dukovan se k ní dostaneme přes Slavětice, kde odbočíme vpravo a klesáme k přehradní hrázi – vpravo před hrází je plocha vhodná k zaparkování, dá se zastavit i vlevo od silnice těsně u hráze a pokochat se nevšedním pohledem do hloubky i do dálky. Z informační tabule zjistíme základní parametry tohoto vodního díla. Přejedeme hráz a mírně stoupáme do vsi Kramolín, pokračujeme přímo, rovný směr udržíme i na další křižovatce a pak se silnice stáčí vlevo do vsi Sedlec (stravování: hostinec PO–ČT 15–22, PÁ, SO 15–23, NE 15–21 h).

Těsně u silnice se prostírá areál vojenského letiště – milovníci „letadýlek“ si přijdou na své, stále se tady něco děje. Vjíždíme do vsi Vícenice – stojí tu původně románský kostel sv. Marka, později barokně přebudovaný. Přetneme železniční trať a na křižovatce zatočíme vlevo, silnice vede nádhernou topolovou alejí a před námi se otvírá hezké panorama mírně zvlněné krajiny. Kolem rybníka Čikovce (do soustavy zdejších rybníků patří i ornitologicky významný Netušil a za hlavní silnicí Stejskal a Dubovec) přijedeme na křižovatku a pak vpravo do vsi Okarec. Za hrází rybníka Poulíku vlevo bychom se dostali do míst, kde se dochovaly zbytky obvodového zdiva z tvrze ze 14. stol (a zaniklé v 17. stol.) v dnešní obytné budově. Zemřel tu básník Petr Křička (1884–1949).

My se dáme ještě před hrází rybníka po jeho levém břehu, úzká silnička nás přivádí na hlavní komunikaci č. 23 mezi Náměští nad Oslavou a Třebíčí. Zatočíme vlevo a sjíždíme k údolí Jihlavy – do Vladislavi s nádherným původně románským kostelem Nejsv. Trojice ze 13. stol. Kousek od svatyně se dá zaparkovat. Na začátku Vladislavi se dáme na křižovatce vlevo přes Jihlavu na její pravý břeh, vychutnáme si nádherné přírodní partie, pohled na skály, lemující údolí, a pak vystoupáme do Číměře a z křižovatky vpravo do Střížova. Dobře vidíme kostel sv. Jiljí s pozdně románským jádrem ze 13. stol., přestavěný po požáru r. 1864, hlavní dominantu staré zeměpanské vsi, od začátku 12. stol. majetek benediktinů z Třebíče.Následuje vyhlídkový úsek – vlevo se díváme na zalesněné údolí Jihlavy, před námi mírně vpravo vystupuje z krajiny Klučovská hora. Dorazíme na hlavní silnici č. 351 od Třebíče, směrem k tomuto horáckému městu také nejprve zamíříme vpravo.

Přetneme údolí Markovky s vodní nádrží Kožichovice a na následujícím rozcestí zatočíme vlevo do Stříteže. Obec se připomíná v zakládací listině třebíčského kláštera r. 1101, náves zdobí lidová zvonička z poloviny 19. stol. Stará historie dává podnět i ke vzniku mnoha pověstí – podle jedné z nich kněžna Libuše napájela svého koně ze studánky východně od vsi. My zatočíme vlevo a při pohledu na půvabný kostel sv. Marka opět přetneme Markovku. Hned za mostkem můžeme odbočit vlevo a polní cestou vyjet pár metrů k půvabnému areálu. Vracíme se na silnici, zatočíme vlevo a projíždíme nádhernou krajinou, před sebou Klučovskou horu (595 m) s televizním vysílačem. Mírně stoupáme, vlastní vrchol zůstává po naší levé ruce, vpravo přírodní památka Klučovský kopec, vyhlášená na rozloze 0,7 ha v r. 1982 s chráněnými druhy teplomilných rostlin.

Pokračujeme do Klučova a na konci vsi zatočíme vpravo kolem rybníků Machák a Nadýmák, přes křižovatku u Dvora Lhotka do Lipníku. Jako majetek místních vladyků se Lipník uvádí r. 1237, ještě v r. 1535 tu podle písemných dokumentů stála tvrz – ta však beze stopy zanikla. Na mírné vyvýšenině na východním okraji návsi stojí kostel sv. Jana Křtitele s románským jádrem (loď a věž) z r. 1238. Na hřbitově je zajímavý náhrobek JUDr. Josefa Ošmery s bronzovým sousoším Kristus a Marta od Františka Bílka.Od kostela se vrátíme na hlavní křižovatku a vydáme se k jihu směrem na Jaroměřice nad Rokytnou. V Boňově odbočíme vlevo na náves, obklopenou uzavřenými statky s bránou na boku a špýchary, u domů čp. 4–7 též s maltovým dekorem na průčelích.

Drobná čtyřboká kaple sv. Cyrila a Metoděje s hranolovou zvonicí pochází ze 60. let 19. stol. Podle některých pramenů je uváděna i tvrz, která tu měla existovat již ve 14. stol. Vracíme se odtud na hlavní silnici a jedeme do Jaroměřic nad Rokytnou. Tuto městskou památkovou zónu podrobně popisujeme ve sv. 16 Podyjí – Znojemsko, připomeňme si tedy jenom základní fakta. Podle pověsti byly Jaroměřice založeny r. 1131, první písemná zpráva pochází z let 1260–65, od r. 1420 byly nazývány městečkem a v r. 1859 byly povýšeny na město. Nejvýznamnější dominantou je původně renesanční zámek na místě gotické vodní tvrze, přestavěný Questenberky na konci 17. stol. barokně podle návrhu Jana Křtitele Erny. Další úpravy podle projektu Jakuba Prandtauera trvaly do r. 1737, znamenaly i výstavbu zimního divadelního sálu. Jeden z největších zámků u nás a ve střední Evropě vůbec má slavné hudební tradice – Jan Adam z Questenberka vytvořil v 18. stol. ze svých úředníků a poddaných zámeckou kapelu.

Kapelníkem byl František Míča (1694–1744), jehož opera O původu Jaroměřic na Moravě na libreto Nicola Blinoniho představená v zámeckém divadle r. 1730 byla vůbec první česky provedenou operou. Na zámek navazuje francouzská zahrada a anglický park, součástí areálu je farní kostel sv. Markéty z let 1718–39 na půdorysu řeckého kníže. (Otevřeno: duben, říjen SO, NE 9–16, květen, červen, září ÚT–NE 9–17, červenec, srpen ÚT–NE 9–18 h, nebo po předchozí dohodě.) Raně barokní servitský klášter při bývalém loretánském poutním místě pochází z let 1675–79, klášterní kaple z let 1668–73 byla r. 1783 zbořena. V kapli byli pohřbeni Questenberkové, později byly jejich ostatky přeneseny do hrobky pod kapli sv. Josefa na hřbitově. Barokní kaple byla postavena r. 1701, hřbitov byl zrušen r. 1835. V Jaroměřicích zemřel básník Otokar Březina – na jeho hrobě je plastika Tvůrce a jeho sestra bolest od F. Bílka. V domě, ve kterém bydlel, je i Muzeum O. Březiny (otevřeno: duben – říjen ÚT–NE 9–11 a 14–16, mimo sezónu PO–PÁ 8–12 h). Zajímavé jsou i některé plastiky – barokní sochy od Štěpána Pagana z let 1714–16 zdobí most přes Rokytnou, barokní sloup Nejsv. Trojice z r. 1716 od stejného umělce s kopiemi soch sv. Karla Boromejského, sv. Šebestiána a sv. Rocha je na náměstí stejně jako klasicistní kašna se sochami sv. Alžběty s Janem Křtitelem a sv. Kateřiny.Z Jaroměřic nad Rokytnou vyjedeme východním směrem po silnici č. 152 (směrem na Ivančice).

Z hlavní komunikace odbočíme vpravo do Myslibořic. První písemná zmínka o obci pochází z r. 1225, od r. 1538 byly Myslibořice městečkem. Ve 14. stol. tu stála tvrz, na jejích základech Ostašovští z Ostašova vybudovali ve 20. letech 18. stol. barokní zámek, ovlivněný blízkým zámkem v Jaroměřicích – i tady byl autorem projektu Jakub Prandtauer. Dnes je v areálu, jehož součástí je i přírodní park s vodním kanálem, domov důchodců. Nedaleko zámku stojí původně románský kostel sv. Lukáše ze začátku 13. stol., přestavěný r. 1804 a obnovený v letech 1892–94. Barokní sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána, sv. Antonína a sv. Aloise pocházejí ze 60. let 18. stol. Od myslibořického zámku se vracíme na hlavní silnici a pokračujeme na rozcestí v Račicích. Tady zatočíme vpravo do Krhova. Projedeme příjemným stromořadím lip a klenů a zastavíme ve středu vsi, zmiňované již ve 13. stol. Původní tvrz, doložená r. 1492, byla na přelomu 16. a 17. stol. přestavěna na renesanční zámek – ten pak na konci 18. stol. dostal barokní podobu. Není veřejnosti přístupný. Významnou památkou je i raně gotický kostel sv. Jakuba Většího ze 13. stol., zbarokizovaný v 17. věku. Socha sv. Jana Nepomuckého pochází z 18. stol. Z Krhova zamíříme zpátky na křižovatku, přetneme ji do středu Račic – hned za křižovatkou vpravo vidíme sochu sv. Šebestiána.

Ves se připomíná r. 1252 v zakládací listině kláštera na Hradišti u Znojma. Dominantou je původně raně gotický kostel sv. Václava ze 2. pol. 13. stol., r. 1853 přestavěný. Z Račic se dá pokračovat přímo do Hrotovic – doporučujeme však ještě jednu „zajížďku“. Při pohledu na mapu působí sice trochu nelogicky, nebudeme ale litovat kilometrů navíc. Projedeme tedy Račicemi, dále vsí Odunec a zastavíme v obci Valeč, poprvé zmiňované r. 1294. Ve 14. stol. tu stála tvrz, která zanikla někdy v 15. stol. Na jejím místě postavili Osovští z Doubravice r. 1534 renesanční zámek, r. 1712 barokně upravený, koncem 18. stol. přeměněný na byty a v 19. stol. na lihovar. Dnes není veřejnosti přístupný. Gotický kostel Povýšení sv. Kříže pochází ze 13. stol., barokní fara z r. 1770. Ve Valči přetneme hlavní silnici č. 351 z Třebíče, pokračujeme do Stropešína a odtud po silnici č. 399 (směr Náměšť nad Oslavou) k vodě. Z mostu, klenoucího se nad údolím Jihlavy v místech vzdutí Dalešické přehrady, se otvírá nevšední výhled na údolí řeky, malebně položené Hartvíkovice s kostelem i blízkou Wilsonovu skálu.

Neměli bychom si to nechat ujít.Až se potěšíme opravdu nevšedním zážitkem, vrátíme se do Stropešína a stále po hlavní silnici pokračujeme do Dalešic. Podle falza z konce 12. stol. získal Dalešice r. 1125 klášter třebíčských benediktinů, v každém případě jsou doloženy r. 1240. Na konci 13. stol. tady byl založen klášter sester pokání sv. Maří Magdaleny, jediný svého druhu na Moravě, kde byly řádové sestry bíle oděny. V r. 1430 vypálila klášter vojska Prokopa Velikého. V r. 1560 klášter zanikl a ve 2. čtvrtině 18. stol. jej Daunové přestavěli na barokní zámek, využitý v 19. stol. na byty a kanceláře. V interiéru je bohatá štuková výzdoba. K východnímu křídlu zámku přiléhá velmi cenný kostel sv. Petra a Pavla. Původně románská tribunová svatyně z 12. stol. prošla několika úpravami, dnes vytváří se zámkem velice působivý celek. V interiéru jsou gotické malby ze 14. stol., kamenná gotická křtitelnice, presbytář má žebrovou gotickou klenbu, povšimneme si i portálu z 1. čtvrtiny 14. stol. v jižní zdi lodi. Na jihovýchodním okraji obce u hřbitova je empírová kaple sv. Kříže z r. 1803 na místě původní barokní kaple. Barokní plastiky z 18. stol. (stravování: restaurace Na Horybě). (Asi 2 km sv. od obce jsou zbytky tvrze Čalonice z konce 13. stol., násilně zaniklé na začátku 15. stol.)

Od dalešického zámku pokračujeme přes mělké údolí Rouchovanky na Hrotovice. Na křižovatce ve středu hezkého městečka můžeme zabočit vpravo k zámku, jinak pokračujeme vlevo a na první křižovatce za údolím Rouchovanky vpravo do Rouchovan, obce připomínané r. 1243 a ve 14. stol. povýšené na městečko. Původně románský kostel Nanebevzetí P. Marie byl přestavěn goticky na sklonku 13. stol. Jako brána do městečka slouží pozoruhodná mohutná hranolová renesanční zvonice s okny románského tvaru. Pod staršími stavbami jsou sklepy napojené na podzemní chodby, kterými se obyvatelé ve válečných dobách dostávali k úkrytům za městečkem. V r. 1920 se dokonce na jednom místě propadl kus náměstí o tři metry…

Z Rouchovan pokračujeme po silnici č. 396 (směr Moravský Krumlov) do Rešic. Ves se připomíná r. 1358. Kaple sv. Jana Nepomuckého pochází z 1. pol. 18. stol. a je obklopena sedmi rokokovými sochami světců z r. 1777. Nejslavnějším rešickým rodákem je Adolf Opálka (1915–42), který společně s Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem provedli atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Na rodném domku čp. 181 je pamětní deska. Z rozcestí pokračujeme vlevo na Horní Dubňany, původně majetek templářů připomínaný r. 1279. Vlevo od silnice vidíme raně gotický farní kostel sv. Petra a Pavla z r. 1279 s jádrem ze 2. pol. 12. stol. (západní část obvodního zdiva původní lodi), obnovený koncem 17. stol. Povšimneme si především nadpraží portálu v jižní zdi lodi zdobeného mělkým vlysem (na jeho bocích šelmy) z nejstaršího období. Barokní fara pochází ze 17. stol., u kostela je barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 18. stol. a kříž z r. 1777.

Na křižovatce zatočíme vpravo a mírně sjíždíme do Dolních Dubňan. Na Hradisku jižně od obce snad existoval hrad Dubno, v r. 1263 se pánové z Deblína (Dolní Dubňany byly jejich rodovým sídlem.) psali „de Dubna“. Ves samotná se poprvé připomíná r. 1351. Ve svahu nad okrajem obce stojí raně gotický filiální kostel sv. Václava z r. 1312, později několikrát upravovaný, s románskou křtitelnicí z doby kolem r. 1250.Z Dolních Dubňan pokračujeme východním směrem přes železniční trať do Dobřínsk. Ves se poprvé připomíná r. 1141 jako statek v držení místních vladyků – zřejmě sídlili na tvrzi, která mohla být na zalesněné ostrožně vysunuté do údolí Dobřínského potoka asi 1 km jižně od obce. Dominantou vsi je farní kostel sv. Prokopa s pozdně románským jádrem asi z poloviny 13. stol. a mnoha pozdějšími úpravami (presbytář pochází z 15. stol., loď byla empírově prodloužena r. 1826). V interiéru je křtitelnice z r. 1621. (Občerstvení: pohostinství U Anežky denně od 9 h.) Z Dobřínska se vracíme do Moravského Krumlova.

(Doporučujeme průvodce Pojihlavím a Pooslavím ze Zelené edice.)