Kouzlo tchaj-wanských chrámů, místa, kde bohové tančí

Je libo hadí polévku?

K tomu je vymyšlená celá procedura: ukážete na hada, který se vám zamlouvá, prodavač jej vytáhne z klece a pověsí za hlavu na skobu. Zatímco se had svíjí ve svých posledních minutách, jeho kat jej jedním ostrým mávnutím nože rozpáře podél těla a nastaví kalíšek, do kterého steče krev nebohého plazíka. Smísí ji s alkoholem, potřepává kalíškem a přitom se tváří velice vědecky, přisypává nejrůznější koření a nakonec vám nápoj rituálně podá. Nic pro slabé povahy! Možná vás napadne: Proč pít takový dryják?

Obecně se věří, že hadí krev má omlazující účinky na organizmus, zlepšuje zrak, vyléčí všechny neduhy páteře, ale hlavně, a to zejména, posiluje sexualitu. Ale i hadí maso je prý chutné: na závěr rituálu vám z něho uvaří polévku.

Okukujeme, stejně jako pár dalších bílých tváří, ale hadí restaurace zejí prázdnotou. Zdá se, že barbarství vyšlo z módy. Jen usměvaví a okatí prodavači se nás snaží jazykem, s notnou dávkou fantazie připomínajícím angličtinu, doprovázeným mocným gestikulováním, vlákat dovnitř. Nevzdávají to, ani když vidí náš úděs spojený s předsudky pocházejícími z ekologického myšlení.

Obchod = hlavní zábava

V typickém nočním marketu v Tchaj-pej (je jich tu asi dvacet) můžete jinak koupit téměř cokoli. Od tygřích mastiček a přírodních léků přes exotické potraviny a afrodisiaka, velký výběr zeleniny, ovoce a ryb, suvenýry, keramiku až po elektroniku, džíny, kopie nejžhavějších módních výstřelků, umně zhotovené podle pařížských originálů. Jen Tchaj-waňanky jsou celkově menší a štíhlejší, takže kdybyste si chtěly nějakou koupit, tak vám to střihově nemusí sedět.

Market je však i místem společenského života, kam chodí Tchaj-waňané posedět s přáteli u večeře, popít typický silný čaj bez cukru, servírovaný v malých mističkách, strávit večer, seznámit se s nějakým atraktivním protějškem, nebo se jen tak toulat, když nebereme v úvahu hlavní zábavu a práci v jednom: obchodování.

Zrádná provokativní vůně

Přibývající hemžení nás vynáší pod hvězdnou oblohu, jež voní téměř neutuchajícím subtropickým deštěm, když vtom, už venku z tržiště, ucítím zvláštní a pronikavou vůni. Trochu připomíná santal. Je to typická vůně, jaké se linou ze zapálených tyčinek, je lehoučká a vábí na cestu…Jako by říkala: pojď za mnou, něco ti ukážu. A tak se tou omamnou a neodolatelnou svůdkyní nechávám vést…

Vede mě uličkou lemovanou průjezdy a obchůdky s barevnými soškami Buddhů a draků, lampičkami ve tvaru leknínu, z nichž se line meditativné hudba, kránky se zeleným čajem a elektronikou přes ulici přecpanou žlutými taxíky. Tu a tam se smíchá s nepopsatelným odérem linoucím se z některého levného pouličního občerstvení, které poznáte jen podle velikých kastrolů přikrytých poklicí a jedné či dvou židlí, to abyste si mohli sednout, pochutnávat si a přitom přihlížet celé alchymii vaření pěkně zblízka, a pak se zase vzdálí.

Aróma postupně nabývá na intenzitě a zaplavuje vzduch, když tu se konečně na protější straně chodníku ukáže jeho původce: ohromná barevná budova s červenou střechou s okraji, jež letí do výše. Sedí na ní dva pestrobarevní draci s rudou koulí uprostřed. Zdi zdobí spousta figurek, florálních motivů a fantastických příšer. Tisíce rudých lampionků svítí jako úsměvy do padající noci a lákají ke vstupu dovnitř…

Chrám na Dračí hoře

Ocitáme se v nejvýznamnějším chrámu Tchaj-pej, který nese název Lung-Shan (Dračí hora). Byl postaven v osmnáctém století na počest ochranných božstev ostrova, Kuan-yin a Ma-tsu, a v roce 1957 byl zrekonstruován. Uvnitř je doslova narváno. Věřící chodí od jednoho boha ke druhému, modlí se se zapálenými tyčinkami v dlaních, a pak ty tyčinky zapichují do železné nádoby, která je ozdobená draky, hady a jinými bájnými zvířaty. Veliké červené stoly uprostřed chrámu a oltáře zdobí spousta květin, čerstvé ovoce, koláčky a sušenky, kalíšky s čajem i něším ostřejším: jsou to oběti, na které hledí svým klidným a mírumilovným zrakem barevně pomalované sochy ztělesňujícínejrůznější božstva a sochy rozesmátých Buddhů. Opodál starší muži kouří a diskutují, jiní čtou z ideogramových a piktogramových knih. Veselé dívky rozhazují ze sepjatých dlaní namířených k sochám dřevěné věštecké půlměsíce, aby se dozvěděly něco o své budoucnosti.

Co je tak asi nejvíce zajímá? Pokoušíme se to vyzvědět, ale zachování mlčení je podmínkou splnění přání, takže se i přes vynaloženou námahu, gestikulaci a angličtinu stejně nic nedozvíme. Zajímá je láska, nebo byznys? Kartářky a věštci ze západní Evropy totiž zaznamenali pozoruhodný trend: jestliže se v minulosti, rozuměj před deseti lety, vyptávala většina klientů hlavně na milostné záležitosti, v současné době převažují otázky ekonomického rázu a rozbor finanční situace.

Všude v chrámu hoří rudé svíce a svítí rudé papírové lampionky, protože červená je v čínské mytologii barvou štěstí. Jsme v chrámu boží ochrany a udivení a nadšení příjemnou atmosférou, kterou prostupuje a spoluvytváří ta neopakovatelná zvláštní vůně, jež dává pocit čistoty a lehkosti. Celé to vypadá jako veliká barevná hra a Číňané ji hrají s nadšením a radostí.

Banka podzemního světa

Nádoba z kovu, která slouží k zapichování tyčinek, je jendou ze základních součástí tchaj-wanského chrámu. Tato nádoba je posvátná, protože je vyplněna popelem z tyčinek, který se nahromadil za dlouhá léta. V některých chrámech je tato nádoba umístěna hned vedle hlavního vchodu. A právě zde začínají věřící svou cestu chrámem v modlitbách. Nakrmí svého boha ovocem, zahrnou ho květinami, svíčkami, sladkostmi a pečivem a on jim pak splní přání. Zapálí tyčinky, nikdy ne čtyři, protože čtyřka je číslem neštěstí a smrti, a pak je po dvou či po třech dávají každému bohu, množství závisí na významu toho kterého boha.

Další obětinou jsou papírové lístečky, které si můžete v chrámu koupit. Jsou svázané v balíčku gumičkou (symbolizující peníze) a jsou vytištěné « Bankou podzemního světa », anebo jde o napodobeniny skutečných peněz z doby císařství. Ty se potom spalují v peci, ve které stále hoří očistný oheň. Je zdobená draky a malůvkami a hlídá ji vždy nějaké božstvo, podle typu chrámu: buď je buddhistický, taoistický nebo konfuciánský (ten se pozná podle toho, že v něm nejsou sochy, jen nápisy), ale většinou jde o směsici všeho dohromady, spojenou s tchajwanskými místními rituály.

Proč právě tyčinky? Dozvídám se, že existuje několik různých názorů. Obecně se na Tchaj-wanu má za to, že božstva přebývají v sochách jen občas, a to v případě nutnosti. Když je to zapotřebí, duch sestupuje do sochy a projeví se jeho síla. Jiní si ale zase myslí, že duch je všudypřítomný a že v soše sídlí vlastně neustále, už od té chvíle, kdy je socha vytvořena. A další jsou toho názoru, že duch ze sochy po čase zmizí, a tehdy by měl chrám získat sochu novou, anebo dodat té staré novou sílu. A právě prostřednictvím zapálených tyčinek můžeme božstvo přivolat. Oheň je dopravním prostředkem modlitby a oběti k duchu a bohům. Je též základním elementem šamanských praktik, mezi které lze zcela jistě zařadit i přípravu jídla.

Nejširší nabídku průvodců a map Číny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Osa světa a schodiště do nebes

Střechy chrámů mají vždy zvednutý spodní okraj, protože Číňané věří, že zlí duchové tak sjedou zpátky do vesmíru a neudrží se u země. Bývají lemovány božskými postavami, nesmrtelnými legendárními hrdiny, fantaskními a mytologickými zvířaty, která přitahují štěstí a odpudí zlé vlivy daleko od chrámu a lokality. V centru střechy je jeden ze čtyř symbolů: pagoda, která reprezentuje osu světa, to znamená schodiště do nebes, zářící perla, která zobrazuje ducha yang, Slunce, a to nesou obyčejně dva draci, anebo magická tykev, která chytá do pasti zlé duchy, anebo ještě tři božstva: Dlouhého života, Prosperity a Potomstva.

Tyto symboly obvykle poukazují na základní povahu božství v chrámu. Pak tam je spousta dalších figurek, hlavně fénixové a draci, květiny a ryby, letící směrem k nebi. Každá figurka má svou symbolickou hodnotu. Tak třeba fénix je symbolem míru a prosperity, zatímco drak ztělesňuje sílu, moudrost a šanci. Je nejfrekventovanějším mytologickým námětem v Číně. V chrámu je útulno, příjemně, veselo a lehoučce (žádné ohromné sochy se smutnými tvářemi, ukřižovaný Kristus či barokní přezdobenost, která má ukázat, jak jsme my, lidé, nicotní…).

Bohové jsou tady kámoši. Zde mne napadá, že původní funkce chrámu, totiž psychologická očista je tady jasně zřetelná, a té napomáhají právě přítomnost ohně, meditace a koncentrace, věštecká hra, někdy společně se zpěvy, tleskání a procházka “v hadu” okolo celého chrámu. Není tu cítit žádný posvátný strach z božského, ba právě naopak: přirozenost a úcta k životu, radost z božstev a jejich přítomnosti. Bohové tu tančí s lidmi, žijí s lidmi a jedí to, co lidé. Tak, jako se na tržišti Tchaj-waňané věnují obchodu, v chrámu se oslavuje!