Kouzlo Ratanakiri

Vzhůru za dobrodružstvím!

Cesta z Phnompenhu do Ratanakiri nám trvala dva dny. Dalo by se říci, že celá oblast je zde jakoby na konci světa. Cestování po zdejších prašných cestách není jednoduché. Autobusy tu nejsou skoro žádné, a tak většinu spojů zajišťují japonské toyoty camry, jejichž tlumiče dokáží vyrovnat i ten nejhlubší rigoly. Skoro jakoby plavaly po rudé dálnici. Právě ona odlehlost a nedostupnost způsobená zaprášenými cestami tvoří Ratanakiri atraktivním místem, kde potkáte přátelské Khméry a kontroverzní krajinu. Na jedné straně se zde totiž vyskytují národní parky, krásné vodopády a unikátní vulkanické jezero Yeak Laom a na straně druhé jsme se setkali s brutální deforestrací způsobenou hladovými farmáři. Nelegální vypalování lesních porostů se zde řeší jen teoreticky pomocí kreslených billboardů, prakticky dostávají vládní činitelé tučné úplatky, aby drželi jazyk za zuby.

Černá obloha

Jak jsme pluli s naší toyotou po hrbolaté silnici, vlevo i vpravo se střídaly jedny plameny za druhými. Krásné primární ekosystémy mizely v rozsáhlých požárech, aby daly místo kaučukovníkovým plantážím nebo oříškům kešu. Místní farmáři to opravdu nemají jednoduché, pokud mají ve vlastnictví převážně lesní porosty. Ačkoliv je to jejich půda, mají stejně jako v jiných státech vládou zakákáno lesy vypalovat. Chudí Khmérové však potřebují nějak čelit stále vzrůstající ceně pohonných hmot a základních potravin. Proto plameny den co den ukusují části zvlněné krajiny a do nebes se hrnou oblaka černého kouře. Měsíční krajina straší cestovatele za každou zatáčkou.

Drahokamové doly

Po příjezdu do přerostlé vesnice Ban Lung jsme se ubytovali v hotelu Tribal a hned druhý den vyrazili s půjčenou motorkou na celodenní „motokros“ po okolí. Cílem bylo dorazit do vesničky Chum Rum Beisrok, kde je většina lidí zapojena do hledání zirkonů, levnějších typů safírů. Pozorovat muže i ženy při práci je nezapomenutelný zážitek pro každého návštěvníka, kterých přijíždí (naštěstí) jen pomálu. Na vysekané planině jsou mezi pařezy rozmístěné igelitové plachty, které tvoří tolik žádoucí stín. Sluníčko pálí o sto šest. Pod plachtami pak sedí převážně ženy s dětmi a před nimi je hromádka nakutané zeminy. Holýma rukama přehrabují hrudku po hrudce a hledají tvrdé průhledné kamínky s hnědavým závojem, které od nich odkupují další překupníci.

Jejich manželé jim co chvíli přinášejí z hlubokých vrtů další kbelík zeminy. Díra do země je jen půl metru široká, a tak jim stačí akorát se vzepřít o stěny, zaklesnout nohy do vysekaných stupínků a pomalu se sesunout nejméně 10 metrů na dno. Odhadnout hloubku není jednoduché. V temné díře je vidět jen slabý svit čelovky. Jakmile je kbelík s nakutanou zeminou připraven, přiloží ruce k dílu jeho parťák a pomocí dřevěného rumpálu vytáhne na světlo desetikilový náklad.

Když se rodině podaří nalézt denně aspoň dva nebo tři malé kamínky zirkonu, je vyhráno. Za jeden kamínek totiž může od překupníka dostat kolem 8000 rielů, tedy skoro jeden dolar. A když je průměrná mzda v této oblasti pohybuje kolem 30 dolarů měsíčně, jsou na tom dvakrát až třikrát lépe než ten, kdo se dře na plantáži nebo jinde.

Křišťálové jezírko

Jak se vracíme z motokrosového výletu, míjíme velké lesy s kaučukovníky, kde pracovníci v pozdním odpoledni obhlížejí potůčky tekuté gumy, aby skapávaly do kokosových mističek. Na závěr dne patří pořádná koupel v nejkrásnějším přírodním koupališti JV Asie. Je jím vulkanické jezero Yeak Laom, jehož břehy musel nakreslit nějaký obří geodet. Přesně kruhovité jezero s průměrem o něco méně než kilometr je zasazené do divokých lesů Ratanakiri. Viditelnost ve vodě je neobyčejně velká a v neutuchajícím vedru je koupání více než žádoucí. Smyjeme nejenom celodenní pot, ale také i rudý prach, který jsme nachytali jízdou po rozervaných cestách od hlavy až k patě. Romantická koupel na závěr úspěšného dne byla více než příjemná. Jsem rád, že místní rolníci nepostoupili se svým zemědělským přístupem k lesům až sem.

Pro mlsné jazyky na závěr

Mlsným jazykům doporučujeme si zajet na ranní trh do centra města Ban Lung, kde stánkaři připravují nejlepší obloženou bagetu v Kambodži. Kam se hrabe se svými obloženými bagetami český podnik „Crocodille“. Do rozkrojeného pečiva přijde trocha majonézy, vepřové výpečky, plátky domácího lančmítu, okurka, sladkokyselé zelí, trocha kečupu, sójové omáčky a čili papriček. Bageta je tak křupavá, že jsme si v ústech poškrábali horní patro. Druhou libůstkou je pak kambodžská káva, kterou prodavači připravují velmi silnou a míchají ji s několika lžícemi kondenzovaného mléka a trochou instantní čokolády Ovaltine.

Přeji vám dobrou chuť a hodně štěstí při objevování Ratanakiri. O animistických pohřebištích až příště.

Autor je organizátorem každoročního festivalu Setkání cestovatelů