Kouzelná krajina Sumatry

Sumatra je šestý největší ostrov světa. Je sedmkrát tak velká jako Česká republika a od severu k jihu má asi 2500 kilometrů. Leží v nejzápadnější části Indonésie, a tedy nejblíže Evropě, přesto se sem létá jen výjimečně přes Malajsii nebo Singapur, nejčastěji na Sumatru doletíte z Bali za tři až čtyři hodinky. Cestu tak můžete pěkně kombinovat s návštěvou Bali a zázemím českého Selang Resortu.

Letadla létají hlavně do Medanu, pomyslného hlavního města ostrova. Což je příhodné, protože Medan je i nejlepším výchozím bodem pro cestovatele. Hlavní ostrovní silnice vede napříč rozsáhlými plantážemi palmy olejné, z níž vedou poměrně kvalitní odbočky do nádherných hor, ale i tak strávíte přesuny poměrně dost času.

Na Sumatru vyrazte ideálně v létě, nejlepší období je od dubna do října, kdy začíná období dešťů a v lednu hrozí největší slejváky.Na poznávání Sumatry stačí týden až dva, a to i přesto, že se jedná o největší ostrov Indonésie. Hlavní zajímavosti jsou totiž koncentrovány na severu země, v oblasti Medanu. Fajnšmekři si pak mohou zajet i na západ do Padang nebo na sever do Acehu, kde si člověk užije krásné pláže i trochu potápění.

Bukit Lawang – za orangutany i na trek do džungle

Samotný Medan není až tak zajímavý. Najít se tu dá sultánský palác, svědectví muslimské minulosti ostrova, čínský kupecký dům a dalších pár historických zákoutí a staveb. Top destinací ostrova je Národní park Gunung Leuser a jeho vesnice. Bukit Lawang leží asi tři hodiny jízdy od Medanu a právě sem se jezdí pozorovat orangutani sumaterští, menší bratranci orangutanů bornejských. Vesnice pečovala o lidoopy už dlouho, a tak jsou zvířata na lidi zvyklá. Ospalá oblast se probouzí zejména v srpnu, kdy zažívá hlavní návaly turistů.

I přesto to ale není tak, že by opičáci viseli na liáně hned za vesnicí. Musí se vyrazit do hor, mírně náročným terénem přes džungli alespoň hodinku, než na první orangutany narazíte. Po třech hodinách chůze se pak dá svézt po řece raftem z duší od náklaďáků zpátky do vesnice. Můžete ale také pokračovat – Bukit Lawang je ideálním výchozím bodem pro trek džunglí. Džungle je zde obrovská, má skoro 30 tisíc kilometrů čtverečních a nabízí krásné treky s přespáním ve stanu. Vydejte se na ně ale s průvodcem, který neprobádanou krajinu a její obyvatele dobře zná a ukáže vám to nejlepší.

Gunung Leuser – ke slonům s láskou

Další perlou NP Gunung Leuser je rehabilitační centrum Tangkahan, kam se jezdí za slony sumaterskými. Vesnice je rovněž základna strážců parku, kteří slony využívají, když chodí do džungle chytat pytláky a ilegální těžaře. Na rozdíl od mnoha jiných míst je Tangkahan vůči slonům velmi šetrný. Zatímco mnoho jiných nabízí „projížďku“ na zubožených slonech v řetězech, zde jsou zvířata volná a opečovávaná. Ráno probíhá velké mytí slonů v řece, pak následuje procházka do džungle.

Celý NP Gunung Leuser je spolu s dalšími dvěma parky zapsán na Seznamu UNESCO, a to hlavně kvůli svým zvířecím obyvatelům. Lidé zde ale žijí také, a dokonce ve vesnicích nabízejí home stay, takže zážitky z opravdové domácnosti na Sumatře si lze odnést snadno. Obě vesnice leží na hranici parku a plantáží, takže zatímco z jedné strany nabízí krásné výhledy, z té druhé je naopak pohled trochu smutný.

Raflézie Arnoldova – tajemství džungle

Jedním z pokladů krajiny je raflézie Arnoldova, která má největší květ světa. Narazíte na ni hlavně ve střední části ostrova pod rovníkem. Kvete jen jednou za svou existenci a pouze na krátkou dobu. Návštěvníci ostrova ji s oblibou chodí hledat do džungle. K tomu je nutné mít dobrého průvodce nebo alespoň dobré tipy od místních. Jinak lze džunglí bloudit donekonečna.

Při toulání džunglí lze slyšet mnoho zvuků – tapíry sumaterské, opice (hlavně hulmany, outloně váhavé, okaté prcky podobné nártounům, či gibony, řvoucí hlavně večer a ráno) a rozličné ptáky. Se štěstím pak i tygra sumaterského, vzácnost, kterou nezachytí takřka žádná fotopast.

Džungli velmi dobře uslyšíte i v „civilizaci“. Když se večer ponoříte do některého z mnoha termálů ostrova, halekání opic a divné zvuky budete mít stále v zádech.

Jezero Toba, ostrov Samosir a dvě sopky

Pět hodin jízdy na sever od Medanu leží jezero Toba, symbol ostrova. Toba je největší kráterové jezero na světě a jedním ze tří světových supervulkánů (další je poblíž italské Neapole a poslední v Yellowstone). Naposledy, když supervulkán vybuchl, asi 75 tisíc let zpátky, málem zanikl život na planetě a o události stále vypráví sto kilometrů velké jezero.

Uprostřed jezera, na ostrově Samosir, žije ve výšce asi 900 metrů nad mořem etnikum Bataků. Batakové stále udržují svoje zvyky, kterými připomínají kmeny Toradžů ze Sulawesi. Ačkoliv uctívají buvoly, tak již dávno a jako jedni z mála na ostrově přijali křesťanství. Batakové byli v minulosti lidojedi a v okolí jejich sídel můžete narazit na obětní kameny, ale také na velkolepé honosné hrobky. Home stay vám tu už bohužel nikdo nenabídne, ale ubytování je postavené alespoň v tradičním stylu. Na několik dní se tu dá velmi příjemně zabavit kulturou, výlety i koupáním. Projít se můžete i ke 120 metrů vysokému vodopádu Sipiso-piso.

Cestou k jezeru Toba zastavte v městečku Berastagi, které leží ve výšce asi 1200 metrů a má velmi příjemné klima. Možná ho znáte z fotek díky vyhlídce na dvě aktivní sopky Sinabung a Sibayak. Sinabung hodně soptí a lítají z něho oblaka popela, ovšem naštěstí následky erupcí nejsou pro okolí nebezpečné. Naopak Sibayak nabízí krásnou nenáročnou procházku asi na půl hodiny. Nahoře najdete sirné jezírko.

I samotné městečko stojí za návštěvu. Má příjemné termály, které krásně doplňují večerní chládek. A východ slunce na sopce, to je teprve zážitek! V Indonésii je Berastegi známé jako město květin. Pěstují se zde květiny, ovoce a zelenina, a do krajiny poseté domky se prostírají zahrady a skleníky. Žije zde etnikum Karo Batak, jehož kulturu připomíná skanzen Peceren. Své stopy zde zanechali hinduisté, Číňané, Indonésané i thajští buddhisté, kteří zde postavili krásnou pagodu.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Bukittinggi – kde vládnou ženy

O Bukittinggi, jižně od rovníku, není mezi cestovateli zatím velký zájem. Leží totiž daleko, asi 14 hodin jízdy autobusem od jezera Toba (z Medanu se dá letět do Padangu, pak dvě hodiny autem do Bukittinggi). Nicméně v minulosti to bylo velké centrum. Etnikum Minangkabau přijalo islám, ale i přesto zůstalo matriarchálním společenstvím. Ženy zde rozhodují dodnes. Minangkabau vystavěli nádherné centrum, paláce a domy s osmi špičatými rohy na střechách, připomínajícími buvolí rohy. Jsou to patrně nejčastěji zobrazované stavby Sumatry. Z této oblasti pochází slavná padangská kuchyně rozšířená po celém světě. Pokrm rendang, pomalu vařené hovězí v silně kořeněné kokosové omáčce, byl několikrát vyhlášen nejlepším jídlem světa.

Blízké údolí Harau nabízí krásné trasy lezcům, ale i treky a výlety mezi skalami a rýžovými poli. Je to změna proti zbytku země, tato oblast totiž není sopečná. A další bonus – právě zde lze pozorovat raflésie, a to krátce po období dešťů, ideálně do července. Navštívit lze i japonské hnědouhelné doly, největší v Asii, nebo se projít po staré železnici či spočinout u kráterových jezer.

Za domorodci na Siberut

Dále na jih leží město Padang, které nabízí výchozí bod pro průzkum oblasti a také letiště, usnadňující přesuny po ostrovech Indonésie. Město samotné není příliš zajímavé, ale dá se lodí vyjet na ostrůvky s pěknými plážemi. Jmenují se Pulau Marak a Pulau Cubadak a velmi vzdáleně připomínají Raja Ampat.

Ostrov Siberut je pokrytý bažinatou džunglí, kde žije kmen Mentawai odmítající civilizaci. Nechtějí skanzen, ale tradice. I přesto (a možná právě proto) za nimi jezdí turisté, takže moderní doba dostihla i je. Když o Siberutu psal Formánek ve své knize Prsatý muž, byli tito lidé ještě polonazí. Dnes jsou zde už vyhrazená místa, kam mohou přijet turisté. Z Padangu sem jezdí pravidelná doprava a výlety – lodí 12 hodin.

Nias – za bílými plážemi, surfováním a tradičními vesnicemi

Mořský život na Sumatře není tak zajímavý jako na jiných indonéských ostrovech, ovšem s výjimkou turisty téměř nenavštěvovaného ostrova Nias na západ od Padangu. Doprava na ostrov není snadná a na bělocha tu stále zírají jako na zjevení. Nias se může pochlubit nádhernými bílými plážemi a etnikem známým svou unikátní zkouškou dospělosti – skok přes dva metry vysokou kamennou zeď. Pro nás Čechy ho popsali Zikmund a Hanzelka, kteří tam svého času zažili i lidojedy. Navštívit můžete tradiční vesnici Bawomataluo, jejíž domy jsou zdobené bohatými dřevořezbami. Pokud rádi surfujete, bude se vám líbit na pláži Sorake.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE, který dává nejlepší inspiraci pro opravdové a náročné cestovatele. 12 exotických i evropských destinací v každém čísle, praktické a velmi konkrétní tipy co vidět a zažít, autentické fotky známých cestovatelů, reportérů a fotografů, v každém vydání 2 velké rozhovory s cestovatelskými osobnostmi. Kup si předplatné (289,- za rok) a získej k němu i opakovaně využitelný slevový kupón na outdoorové vybavení včetně 500 korun na boty od firmy S-run nebo předplatné časopisů Svět outdooru, Svět běhu, a Pádler.