Kosovo jako nejmladší stát světa

Vznik samostatného státu

Spory mezi albánskou menšinou a srbskou vládou v Bělehradě byly snad od nepaměti. Dokud byla jednotná Jugoslávie a žil prezident Tito, nikdo si nedovolil nějaké rozmíšky. Po jeho smrti a rozpadu země propukly spory v plné výši. Provincie Kosovo byla dlouho stranou zájmu a zůstávala srbským územím. V roce 1999 se rozhořel otevřený požár i zde. Po přijaté rezoluci OSN přijely na horkou půdu mezinárodní jednotky K-FOR a snažily se zde udržet pořádek.

Snahy separatistické UCK (anglicky KLA – Kosovo Liberation Army, česky – Kosovská osvobozenecká armáda) vyústily ve vznik samostatného státu na začátku roku 2008. Stát uznala nakonec i Česká republika. Srbsko a Rusko rozhodně ne. Každopádně vznikem státu se začaly psát nové dějiny této horké půdy. Nechci se zde rozepisovat obšírně o tomto sporu, i když můj názor je poměrně dost vyhraněný.

Moje návštěvy Kosova

Měl jsem možnost navštívit kosovské území poprvé v roce 2007, kdy byla provincie pod správou UNMIK (United Nations Mission in Kosovo) a na bezpečnost a klid dohlížely jednotlivé kontingenty mise K-FOR. V tu dobu bylo riskantní pohybovat se bez doprovodu vojáků. Kamkoliv jsme vyrazili, příslušníci našeho kontingentu byli stále s námi. Všechny významné srbské památky, které byly uchráněny od prvotních útoků UCK, byly nyní chráněny jako nepřístupné pevnosti.

Po roce jsem vyrazil do Kosova opět. Za poměrně krátký čas se zde změnily poměry nebývalým způsobem. Vznikl nový stát. Jednotky K-FOR se zde sice pohybují dál, ale jsou vidět čím dál méně. Vznikající bezpečnostní složky státu se snaží starat o většinu věcí sami. Mise armády ČR zde v polovině letošního roku končí.

Místní obyvatelé se snaží opatřit si živobytí z toho, co jim země dá. O nějakém rozvinutém průmyslu zde nemůže být ani řeč. Pokud místní obyvatele neuživí domácí hospodářství, živí se překupnictvím a pašováním. Do země začali jezdit první turisté a tak se pomalu rozvíjí i turistický ruch. Viděl jsem například několik motorkářů z Německa a Holandska jak předjíždějí vojáky z kontingentu USA v jejich Hummerech.

Památník Kosovo pole

Památník na Kosovom poli nedaleko Prištiny připomíná začátek srbské hrdosti a státnosti. Srbové se zde postavili v roce 1389 proti desetinásobné přesile tureckého sultána Murata. Bitvu prohráli, ale sultána zabili. Část jeho ostatků je uložena v jeho nedalekém mauzoleu. Zbytek odvezli Turkové do Istanbulu. Památník je vysoký asi 50 metrů a z vrcholku je úžasný výhled do okolní krajiny. Trochu jej sice kazí nedaleký hnědouhelný důl a elektrárna Obilič, ale dá se přes to koukat. Kosovští Albánci se pokusili několikrát památník zbourat. Národní symbol Srbů je jim stále trnem v oku. Naposledy použili několik desítek kilogramů podomácku vyrobených výbušnin. Výsledkem bylo zničené vnitřní schodiště do výšky několika metrů. Po tomto incidentu byl památník vzat pod ochranu slovenského kontingentu K-FOR. Byl zde vybudován ochranný prostor, který je stále střežen. Návštěvníci musí projít pečlivou kontrolou a teprve poté jsou vpuštěni dovnitř. Při loňském výročí boje na Kosovom poli sem přijelo na návštěvu a mši přes jeden milion Srbů! Docela jsem zvědav, jak to zde bude vypadat poté, co skončí mise K-FOR.

Klášter Visoki Dečani

Klášter Visoki Dečani byl založen již ve 14. století na jihozápadě Kosova u města Peč. Leží na úpatí pohoří Prokletie. Od roku 2004 je klášter zapsán na seznamu chráněných památek UNESCO. A proč je tato stavba tak vzácná? Je to místo posledního odpočinku srbského krále Štěpána Urose III a mnoha jiných vzácných osobností 14. století. Areál kláštera je velmi krásně opraven a mniši se o něj pečlivě starají. Vstup do kláštera je umožněn návštěvníkům dopoledne pouze mezi 9 – 11. hodinou a odpoledne mezi 13.30 – 15.30.

Na jednotlivých stěnách a stropu kostela jsou velmi citlivě zrekonstruovány fresky s náboženskou tematikou. Všude okolo stěn jsou umístěny sarkofágy s ostatky králů a dalších významných osobností. Navštívit klášter stojí opravdu za to. Budete muset absolvovat velmi pečlivou dvojitou prohlídku od italských vojáků. Po dobu vaší návštěvy budete mít pas uložen na checkpointu u Italů. Klášter je v současné době umístěn přímo v areálu italského kontingentu K-FOR. Několikrát denně jej obcházejí vojáci. V čase největšího ohrožení od UCK jej chránily americké tanky M1 Abrams. Zdejší mniši si velmi dobře pamatují, jaké to bylo odolat útokům UCK.

Klášter Peč

Druhý zástupce této hvězdné čtveřice památek ze seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. Klášter Peč je nejstarší sakrální stavbou v celém Srbsku (tedy dnes již v Kosovu). Jedná se opět o velmi pečlivě a citlivě opravený areál. Bezpečnostní opatření nejsou tak velká jako u kláštera Visoki Dečani. Každopádně i zde můžete být požádáni o předložení dokladů.

Klášter Gračanica

Další z nádherných klášterů na zdejším území byl postaven na začátku 14. století. Patří stejně jako předchozí kláštery do souboru staveb byzantsko-románské kultury. Nechal jej postavit srbský král Milutin. Stavba je jedinečná svojí pěticí kopulí a freskami na stěnách rovněž ze 14. století. Tento kostel byl jako jeden z mála památek uchráněn od běsnění UCK za pomoci jednotek K-FOR. Samotný areál dnes bedlivě hlídá soukromá bezpečnostní agentura. Tento klášter je umístěn v blízkosti kontejnerového sídliště, kde žijí dodnes etničtí Srbové. Srbům srovnali domy se zemí kosovští Albánci a ti, kteří nepodlehli tlaku a neprchli, obývají tyto buňky. Ve zdejším ghetu bydlí bohužel starousedlíci a pohled do jejich obydlí je tristní.

Chrám Bohorodičky Ljevišské

Čtvrtá skvostná památka Kosova z 12. století. Bohužel tento chrám neměl tolik štěstí jako Gračanica a Visoki Dečani. Německé jednotky K-FOR se stáhly a jen z povzdálí sledovaly, jak se skvost starý přes 500 let stává ruinou a je vypálen.

Prizren

Ve městě Prizren máte několik možností, kam se zajít podívat. Nejhezčí výhled na město je ze zříceniny místního hradu. Zde se vám otevřou nádherné výhledy nejen na město, ale také na část kaňonu směrem k planině Šar. Cestou nahoru minete jeden z vypálených kostelů a také vypálenou srbskou čtvrť. Další významnou památkou byla katedrála sv. Jiří. Bohužel, byla… V roce 2004 byla i tato památka postižena „albánskou křišťálovou nocí“. Německé jednotky K-FOR i zde vyklidily tiše pozice a nechaly katedrálu napospas běsnění. Po této noci lehla katedrála popelem. Ve městě je dnes k vidění bezpočet mešit, ale ani jeden kostel. Při návštěvě Kosova si město pořádně projděte, rozhodně vás nikdo nebude omezovat v návštěvě.

Šar planina a Kaňon Rugova

Šar planina se nachází na východě země a rozprostírá se v části Šarských hor. Délka planiny je asi 80 km a šířka 10 – 20 km. Planina zároveň slouží jako hranice mezi Kosovem a Makedonií. Část planiny je v národním parku Šara a zároveň je zde nejvyšší hora Kosova Ljuboten 2498 m. Planina Šar je v zimě oblíbena lyžaři především na makedonské straně, ale i na kosovské straně je několik významných středisek. Technické zázemí je sice překonáno, ale pokud zde budete, vyzkoušejte to, stojí to za to!

Kousek od města Peč se můžete vypravit do pravé divočiny. Kaňon Rugova vás přivítá bouřlivou řekou, vysokými skálami a divokými lesy. Postupně se stoupá kaňonem po silnici, která už ledacos pamatuje. Připravte se na tunely ve skalách, nekončící zatáčky a několik hotelů, kde budete možná jedinými klienty. Místní mafie si je zde postavila jako „pračky peněz“. Nelekněte se, až vám personál nabídne, zda se nechcete podívat na medvěda. Několik jich zde chovají. Okolní lesy jsou jedny z mála v Evropě, kde jich žije spousta.

Kosovská Mitrovica a Leposavič

Město Kosovská Mitrovica je dnes rozděleno řekou na srbskou a albánskou část. V albánské části se platí eurem, v srbské se platí srbským dinárem. V albánské části mají na vozidlech nové značky se znakem nového státu, v srbské se jezdí bez značek nebo se srbskou SPZ. Sousední město Leposavič má na kopci nad městem krásný pravoslavný kostelík, kde je každou neděli spousta lidí. Ráno je velká bohoslužba a poté je vedle kostela a hřbitova malý trh pro místní.

Národní park Kopaonik

Tento park tvoří přírodní hranici mezi Kosovem a Srbskem na severu. Vydat se nahoru, kde jsou skvělá lyžařská střediska, musíte ze srbské strany. Technicky jsou střediska již za zenitem, ale pokud překonáte tento nedostatek, můžete se v zimě těšit na panenskou přírodu, poloprázdné sjezdovky a skvělou lyžovačku.

Těch zajímavých míst, která se dají navštívit je spousta. Každý kousek této země má cestovateli a návštěvníkovi co nabídnout. Stačí si sbalit věci a vyrazit. Na hranice tohoto nového státu je to od nás asi 1000 km jízdy po dálnici.

Mirek Deneš je aktivním cestovatelem a fotografem. Pro zájemce pořádá tématické a zážitkové workshopy i fotografické expedice do exotických částí světa. Doma se pak zabývá velkoformátovým tiskem fotografií, provozuje DTP studio a klasické fotografické služby včetně leteckého fotografování. Stránky autora:  www.krasysveta.cz.