Koplik poprvé a něco o automapě

Koplik je první větší město za hranicemi a když se jede do severních hor, odbočuje se tu doleva. Tato informace by měla být pro cestu do pohoří Prokletije dostačující. Moc jiných odboček tu totiž není. My jsme Koplikem jenom projeli. Pravda dvakrát, protože jsme tu odbočku napoprvé samozřejmě přejeli, ještě jsme nebyli úplně adaptovaní na nový navigační systém.

Ale vzhledem k tomu, že je to opravdu v podstatě jediná odbočka ve městě, nemohli jsme se splést, když jsme se k ní vrátili. Argument o jediné odbočce navíc podpořil i domorodec, kterého jsme se ptali, poprvé a kostrbatě, větou, kterou jsme po několika dnech zvládali naprosto bravurně a skoro bez zaseknutí.

Mirdíta, ju lutem, ku Dedaj? (Dobrý den, prosím, kudy do Dedaje?)

Nejširší nabídku průvodců a map Albánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Obvykle pak následoval plynný albánský výklad, kam máme jet, jak je to daleko a jestli je tam asfalt nebo ne, kterému jsme bohužel nerozuměli. Když jsme se pak pomocí rukou nohou snažili zopakovat, co jsme pochopili, dostalo se nám zářivého úsměvu a pravděpodobně přání šťastné cesty, tomu už jsme ale bohužel taky nerozuměli.

Po dvou dnech jsme ještě přidali:

Falemnderit. Mirupavšim. (Děkuji. Na shledanou.)

Tenhle rozhovor se ještě ten den odehrál několikrát, zvlášť potom, co jsme zjistili, že automapu Albánie je třeba brát s rezervou a fantazií. Některé věci, které na mapě jsou, ve skutečnosti prostě neexistují a naopak, některé věci typu přehrada, které jsme viděli všichni, takže to nemohla být fata morgana, mapa prostě ignoruje.

My jsme dokonce měli mapy dvě. Každou trošku jinou, nepřesnou na jiných místech a umístěnou v jiném autě. Takže se občas stalo, že rozhovory mezi navigátory v Kocourovi a v Hyeně byly trošku o koze a o voze, načež se ukázalo, že pravdu neměl ani jeden z navigátorů, ani jedna mapa, jen ti policajti, co se nás několikrát snažili poslat zpátky, odkud jsme přijeli. Takže s rezervou, fantazií a věřit domorodcům…