Kompozice narušena: úhel pohledu

Všimli jste si, že některá fotka je zajímavá, i když nesplňuje formální kritéria pro „dobrou“ fotku? Faktorů proč tomu tak je, je několik. Ruku v ruce s talentem jde fakt, že fotka, byť kupříkladu není dokonale ostrá, má co sdělit. Pěknou ukázkou je reportáž amerického týdeníku Time o Bangkoku. Na základě minulých dílů našeho fotopovídání  se na „bangkokských“ fotografiích dá odhalit mnoho formálních „chyb“. Rozmazané popření, lidé, kteří mají v obrazu jen půl těla atd. Přesto tyhle černobílé fotky mají něco do sebe. Autor rigidně nelpěl na dokonalé kompozici a přesto udělal zajímavé fotky. Když se na ně podrobněji podíváte, zjistíte, že pravidlo zlatého řezu a další kompoziční prvky v zásadě dodržel. Byť tak nějak „ledabyle“. Fotografie přesto mají emocionální náboj či sdělení, které zaujme natolik, že si „formální“ chyby buď nevšimneme, nebo ji přejdeme. I tak „nedokonalé“ fotografie získávají mezinárodní ocenění. Nejdříve je potřeba pravidla znát a mít zažité a teprve pak je možné se pokusit je porušovat.

Čtverec

Čtvercový formát fotografie používali nadšenci s atypickými (a řádně drahými) velkoformátovými přístroji. I když si dnes v počítači může oříznou „na čtverec“ fotku kdokoliv, pořád u milovníků fotografie evokuje starých kamer, skleněných desek a chemického vyvolávání. Touto „polobarevnou“ fotografií navažme na minulý díl našeho seriálu, který se zabýval úlohou barvy ve fotce. Níže uvedená fotka byla samozřejmě celá barevná a obdélníková. V PC došlo jak k ořezu, tak ke změně barvy.

Možná to tak nevypadá, ale jedná se o momentku. Budete-li fotit často, získáte „oko“ na nezvyklé situace, které se dají fotograficky využít.

Makro

Makrofotografie (vynechejme definici, co „už je“ a „ještě není“ makrofotka) je atraktivní sama o sobě právě tím, že nabízí statický pohled na něco, co běžně nevidíme. Zatímco hmyz na fotografiích Pavla Krásenského vám neuteče, v přírodě bychom neměli šanci si ho tak krásně prohlédnout. Upřímně řečeno, neměli bychom šanci ho ani najít. V jeho případě máte dokonce šanci se dozvědět, co na snímku je, neb Pavel je fotograf – entomolog. Opravdu doporučuji podívat se na jeho stránky (odklik je v textu) a zamyslet se nad tím, čím jsou tak zajímavé. A není to jen dokonalá ostrost. Režim makro má kdejaký kompakt, na zrcadlovky se nabízejí předsádkové čočky, mezikroužky, speciální objektivy …

Nemusíte mít super vybavení a dlouholeté zkušenosti, abyste udělali zajímavou „makro“ fotku. Stačí se dívat kolem sebe.

Široký svět

Obecně platí, že jiný, než „klasický“ úhel pohledu je zajímavý. Dlouhou dobu byl za normu považovaný objektiv 50 mm, který zachycuje skutečnost zhruba v takovém úhlu, v jakém ji vnímáme našima očima. Proto jsou ultraširokoúhlé objektivy, tzv. fish eye objektivy,  respektive fotografie jimi pořízené, na první pohled tak nezvyklé a tudíž zajímavé. Ovšem jejich použití je pro velké kruhové zkreslení v běžné fotografii dost omezené. Mnohem častější je využití širokoúhlých objektivů. Ty umožňují netradiční úhel pohledu zejména v případě, že máte jeden výrazný objekt v popředí, ale zároveň zachytíte i okolí, které dodá onomu předmětu smysl a zasadí ho do kontextu.  Totéž platí k fotografii panoramatické, kterou můžete udělat obyčejným ořezem z fotky klasické (a tím ztratíte velké množství dat), nebo pospojujete několik fotografií dohromady.

Spojením širokoúhlého objektivu se silným kontrastem a převodem do černobíla vznikl neobvyklý snímek. Kontrast byl „dohnán“ v počítači, nicméně v dobách klasické fotografie se téhož účinku docilovalo během vyvolávání na kontrastní papíry. V rohu je původní barevná fotografie.

Rámeček

O rámování obrazu jako kompozičním prvku už jsme se bavili (viz.obrázek rámování). Poslední úprava, která může vylepšit pocit z obrázku, ať už na webu, nebo v papírové formě, je rámeček. Na výstavách působí dobře, je-li celý soubor zarámován (zapaspartován) jednotně, u jednotlivých fotek je dobré zamyslet se, v jakém rámečku fotka více vynikne. Obecně platí, že je-li fotka tmavá, hodí se k ní rámeček světlý a naopak. Je to taková „třešnička na dortu“.

Neříkám, že toto je ideální ztvárnění. ale když už nic, tak se jedná alespoň o platný pokus. Font písma není ideální, ale jeho vržený stín je v souladu s umístěním světla (sluníčka za mrakem)  na snímku. Je to jen taková v podstatě  zbytečná frajeřinka.

Zkoušejte, foťte, experimentujte. Leckdo bude nechápat, proč fotíte „takové hlouposti a ještě tak špatně“, ale kdo nic nedělá nic nezkazí. Sice toho zkazíte hodně, ale něco málo se naučíte. Znalost a zkušenost už vám nikdo nevezme.

Tahle fotka není „boh vie čo“, ale aspoň jsem to zkusil. Hledejte neobvyklé úhly pohledu. koukněte nahoru nebo si naopak lehněte na zem. Zkuste si půjčit jiné, než nejobyčejnější objektivy a sami uvidíte, že fotkou se dá ukázat mnohem víc, než se jeví na první pohled.

Ve fotografii, stejně tak jako v kterémkoli jiném oboru platí, že kvalita jde ruku v ruce s tréninkem, vzděláním a zkušeností (což pětadvacetiletí rychlokvašení „senior manageri“ neradi slyší). Talent cestu jen zkrátí, ale opravdu žádný učený z nebe nespadl. I netalentovaný člověk se může stát velmi dobrým fotografem praktikem. Proto foťte, choďte na výstavy, listujte fotografickými publikacemi a weby, zkoušejte a nenechte se odradit. Málo co je tak individuální záležitost, jako fotografie. To co se líbí vám, můžou ostatní odsoudit. Nebo přesně naopak.

Dovolím si jednu osobní „historku z natáčení“, která výše napsané ostře vykresluje. Před zhruba 11 léty jsem měl autorskou výstavu fotografií z Islandu a jako ješitný chlap jsem na vernisáži poslouchal, co si lidé o těch fotkách povídají. „Tady je vidět, že si autor vyčekal světlo, vidíš ty paprsky jak diagonálně prosvětlují obraz?“ říkal kdosi, kdo byl označený za kritika, svému kolegovi. Od té doby nevěřím kritikům. Na fotce nic vyčekaného nebylo, byl to poslední snímek na filmu (tehdy jsem fotil na diáky), chtěl jsem ho vyfotit teď hned, byl jsem zmoklý a naštvaný a chtěl jsem jít do nedaleké benzínky na kafe. Možná ta fotka byla opravdu hezká, nicméně nebylo v ní žádné „vyčekané světlo, kompoziční záměry, první a druhé plány, dramatický akcent…“ Byl to prostě „cvak“, který se náhodou povedl.

Naučíte-li se využívat základní pravidla, nebude trvat dlouho a začnete je, tentokrát už s autorským citem a fotografickým viděním, porušovat. Vítejte ve světě fotografie, kde nic není přesně dopředu dané.