Kolumbijské Putumayo: Vstup jen na vlastní nebezpečí!

Hlavním městem je Mocoa, která se dostala do podvědomí lidí především ani ne roční katastrofou, kdy po vydatných deštích se sesula vykácená a tedy i nechráněná bahnitá půda, pod jejíž nánosy zemřelo až na 300 lidí. Putumayo se rozděluje do tří částí podle nadmořské výšky. Na tzv. horní džungli s centrem města Sibundoy, které se nachází v údolí ve výšce 2000 metrů n. m. a je známé svou šamanskou tradicí domorodých lidí Kamentsá a Quillasingů.

Prohlédněte si další fotky k článku…

Dále směrem na jih a v menší nadmořské výšce leží Mocoa, která je součástí tzv. střední džungle, kde je velice příjemné tropické klima v prstenci horského deštného pralesa a kde žijí domorodí lidé Inga a poslední tzv. dolní džungle s komerčním centrem v Puerto Asís, která se již nachází v amazonské pánvi a kde se vyskytuje mnoho domorodých komunit jako jsou například Siona.

Řeka Putumayo

Přirozenou hranici s Ekvádorem a Perú tvoří veletok Putumayo – jeden z hlavních přítoků matky Amazonky. Řeka Putumayo obdařila tuto oblast svým jménem, které pochází z kečuánštiny a ve volném překladu by asi znamenala:  „řeka, která se rodí tam, kde rostou rostliny, jejíchž plody se používají jako nádoby.“ Což je velice poetický název pro takové ohromné ztělesnění vodní energie a ducha celé oblasti. Tento vodní had se napíná v nespočetných zákrutech až do délky 1 813 km. Je splavná skoro v celém svém rozsahu a stala se velice důležitým místem pro říční dopravu.

Sem tam tvoří malé písečné a kamenné ostrůvky s bahnitými okraji, které zbarvují vodu do žlutohnědé tajuplné barvy, skrývající mnohá stvoření. Tento pocit se vám zintenzivní, když sami vlezete do vody a přes tu žlutohnědou, brízou mírně zčeřenou vodní hladinu, nevidíte ani do půl metru a rychle po pár smočeních vyskočíte, protože máte pocit že z pod hladiny se zazubí nějaká velká rybí hlava. I když mě ten záliv jen pět metrů vzdálený od hladiny ostrůvku ohromně lákal k prozkoumání, pohled na hladinu a intuice či prosté obavy, mě odradily od takovéhoto činu. Ještě jsem chvíli čekala, zda se neobjeví nějaká proplouvající malá kánoe, která by mě tam vzala až jsem to nakonec vzdala a spokojila se jen se svojí vlastní představivostí.

Jsou tu nejenom známé piraně, kterých je díky komerčnímu rybolovu stále méně a méně, ale například i ryba Paiche (známá také pod jmény Arapaima či Pirarucú) – což je druhá největší sladkovodní ryba na světě dosahující až 3 metrů a vyskytuje se pouze v oblasti Amazonie a může vážit až okolo 250 kg. V Amazonii se loví jako pochoutka a z jednoho jedince se může získat až 60 kg masa. Pokud na ni v řece narazíte, nedělejte rychlé pohyby, to by ji jen přilákalo a mohla by vás zranit, i když není nebezpečná a živí se jinými sladkovodními rybami či do vody spadlými suchozemskými živočichy nebo ptáky.

Nejširší nabídku průvodců a map Kolumbie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

FARC a kokainové království

Ne neprávem se Kolumbie proslavila výrobou a pašováním kokainu do celého světa. V této zemi je oficiálně pěstování rostliny Coca považováno za nelegální činnost. Sama o sobě tato rostlina je v mnohým místech Latinské Ameriky domorodými lidmi a jejich šamany považována jako posvátná rostlina, která má blahodárné účinky na zdraví a je nepostradatelným společníkem ve vysokohorských oblastech, kde se žvýká, aby člověk přečkal ve vědomí velké nadmořské výšky. Ale jak už to tak bývá, lidé zneužili mnohé a tak tomu je i s touto vzácnou rostlinou. Výrobou kokainu a následným zrozením drogového trhu, sem vtrhla a celou oblast si podmanila narkomafie. Dříve tomu bylo jinak, i když kolumbijská vláda sem měla vždy daleko a v podstatě nikdy nerozhodovala o tom, co se zde odehrávalo. Putumayo je a bylo oblastí guerrilleros a paramilitantů.

Až koncem 70. let se do této oblasti dostala semínka Cocy se záměrem vytvořit kokainový trh. Záhy poté sem přilákal příslib kokainu i některé části FARC, která si tuto oblast spodní a střední Amazonie zcela podmanila a ve velké hojnosti spolupracovala s narkomafií. Říká se, že lidé zažili během těchto let zlatou éru a připodobňují tuto oblast k rozkvětu Hong Kongu v minulých dekádách. To vše ale záhy skončilo na konci 80. let, kdy FARC se nepohodla s narkomafií a až do začátku 21. století se stalo peklem na zemi, kdy docházelo k atentátům, vyvražďování, podvodům a denodennímu násilí.

I v roce 2016, kdy jsem tuto oblast navštívila  a viděla na vlastní oči, že i když se největší vlny násilí utišily, zde panuje naprostá nadvláda „pánů z FARC“, jak nám nepřímo potvrdil náš známý Alfredo, který pracuje na radnici v Puerto Asís. Vypráví, že nechápe, kam se poděl jeho syn, že už to je rok co se ztratil a vehementně tvrdí a mává s rukou, kde má uřízlý jeden prst, že s drogami neměl určitě jeho syn nic společného. V tomto městě se každý rok ztratí několik mladíků, kteří se pravděpodobně dostali do sítí FARC. Když jsme navrhly, že bychom sem chtěly vzít příští rok skupinky cizinců – cestovatelů, Alfredo ztišil hlas a řekl, že nás nejprve vezme za pány FARC a ti nám řeknou jestli s tím souhlasí nebo ne. Protože jestli se jim budeme líbit, tak nás zde nechají pracovat s turisty, nebo sjet po proudu řeky Putumayo hlouběji do Amazonie k domorodým Indiánům, ale pokud se jim líbit nebudeme, prostě a jednoduše nás nechají zmizet. Alfredo se usmál jakoby to bylo obyčejné povídání si u odpolední kávy.

Říkáte si, jak jsme se tam my dostaly? No přes místní rodinu, s kterou jsme strávily mnoho času a tímto jsme měly jakousi neviditelnou ochranu. Neboť i když jsme byly jediné cizinky či „cizí“ ve městě, nikdo si nás nevšímal a přesto jsme vytušily, že všichni o nás vědí a ví ke komu patříme.

Proto tak trochu varuji, že pokud se tam vydáte sami za sebe, bez místního kontaktu, můžete očekávat všechno možné, i když doufejme v lepší variantu, že zažijete jen místní zvláštní atmosféru a žádné pány z FARC. Do této oblasti jsem jela s tohou poznat odlehlejší domorodé komunity, ale zážitky plné napětí předčily moje očekávání.