Kolonizační města a zběsilá pravidla mexického silničního provozu

Sotuta

V kapse žádné peníze, bankomat nikde a v místních obchodech nám Bůhví, proč nefungují platební karty. Navíc se začíná stmívat a zdejší uličky jsou zaplněny psími smečkami. Jsme v Sotutě, městě známém pro svojí Mayskou keramiku, o turistu zde však zavadíte jen zřídka. Ubytováváme se v útulné přístavbě nad domečkem našich hostitelů. Ochotně nám nabízí své parkovací místo na zahradě. Uličky jsou rušné, bez ustání po nich pendlují tuk-tuk taxíky. Ve snaze najít něco k jídlu vyrážíme do ulic s posledními dvaceti mexickými pesos v kapse. Máme štěstí, a po cestě objevujeme zapadlý bar, kde nám připravují výbornou tortu, mexickou obdobu sendviče. Dostáváme zároveň do ruky ovladač k televizi, a tak náš kulinářský zážitek doprovází Divoký Bill a Čechomor.

Dalšího rána jsme pokračovali do Méridy, na mapách se nám podařilo najít jednu zcela odlehlou cenotu, takže jsme se vyhnuli lidem i vstupnému. Ve vodě s námi plavaly pouze rybky oždibující nám nohy a pár žab.

Setkání na pláži

Mexický záliv skýtá mnoho příležitostí pro všechny milovníky dlouhých písečných pláží a koupání. Na jednu takovou pláž, kousek za Méridou, jsme vyrazili. Po krátkém osvěžení u stánku s ovocem pokračujeme k moři, zřejmě jde o turistické místo, neboť zde mají zpoplatněné i převlékací kabinky. Pláž se nazývá prasečí, kvůli desítce malých prasátek těsnajících se v drobné ohrádce. Pláž je však přeplněna, a tak se uchylujeme do ústraní, za veřejnou pláž. Mořský svět je úchvatný, hned po chvíli šnorchlování objevujeme mořské hvězdice, které známe pouze z akvárií v ZOO. Ani o mušličky na pláži není nouze. A domky bohatých Mériďanů krásně doplňují půvab pobřeží. Najednou si všímáme, že někdo obchází kolem našich věcí, zřejmě majitelé pozemku a chtějí nás vyhodit. Rychle se vracíme nazpět. Namísto naštvaného majitele se dočkáme usměvavého pohledu starší paní Lupity. Vůbec jí nevadí, že máme svoje věci na její plážové zahradě, zajímají jí naše jména, odkud jsme, jak to u nás v Česku vypadá, kam cestujeme a jestli věříme v Boha. Sama dodává že ona „mucho“. A vůbec nevadí, že španělsky neumíme skoro nic, stejně si rozumíme. Paní je z Méridy, sem jezdí s manželem a dcerami na chatu. Pohotově je k nám volá a představuje nás. Je ráda, že nás vidí a hned pro nás v písku loví mušli na památku. Z pláže odcházíme s daleko silnějším zážitkem než z plavání.

Dobytí ráje

Pane králi, je to pravda pravdoucí, na pobřeží dorazili cizinci, měli světlou kůži, světlejší než my. Nosí dlouhé vousy, ale vlasy jim sahají jen k uším. S tímto sdělením přišli kdysi aztéčtí zvědové ke svému králi Montezumovi 2. Píše se rok 1519 a Hernán Cortés připlouvá na velký pátek k mexickým břehům. Velká mayská města, která po cestě nachází, jsou však většinou z neznámých důvodů opuštěna. Kontinent navíc sužují smrtící epidemie, které Španěly předcházely. Po krátké zastávce na Yucatanu výprava pokračuje, spolu s indiánským překladatelem, k Aztékům. Mnozí v Cortésovi spatřují boha. Aztécká říše padá do dvou let, Guatemalská mayská království po několika měsících. Vedou se debaty, zda jsou indiáni také lidé a nejeden misionář píše o nelidském zacházení. Některým mayským vládcům je ponechána jistá autonomie, avšak kultury se mísí. Mayové například vynikají v chovu koní.

Zanedlouho Španělé zakládají první kolonizační města. Hlavní město Méridu, Campeche, Valladolid a vojenskou základnu na Bacalaru. Tou dobou vznikají slavná plazas, haciendy a chrámy.

Mérida

Mérida, koloniální perla Yucatánu. Město dýchající historií, plné španělských vil, haciend, plaz, chrámů, ale i bujarého nočního života. Největší město Yucatánu a jedno z vůbec prvních evropských měst v Amerikách. Procházka přes ta nejhlavnější místa je do pěti kilometrů a funguje zde i veřejná doprava.

Do ulic jsme se vypravili krátce po setmění, ale i tak bylo horko a dusno, takže normálka. Začali jsme u památníku Vlasti-Monumento a La Patria, obřího kamenného monumentu, s více jak tři sta postavami, znázorňujícího mexickou historii. Ten leží uprostřed kruhového objezdu na ulici Paseo de Montejo, která také stojí za navštívení. Ulici zdobí desítky španělských vil a pod jejich okny se rozprostírají luxusní restaurace. Sice se zde nenajíte tak dobře jako ve streetfoodu, zato ale s doprovodem kapely a za příznivou cenu, jen kousek od centra.

Dále můžete navštívit některé z mnoha parků a náměstí, jejichž součástí jsou většinou kostely či katedrály, například Plaza Grande nebo Parque de Santa Anna. Každé náměstí či park je obklopeno celou škálou barevných domků, často s podloubími a uprostřed stávají kouzelné altánky. V Méridě a podobných městech se však musíte připravit na stáda splašených gringos a na mexické naháněče.

Přes únavu sotva doklopýtáváme na ubytování a po likvidaci nezvaného hosta-švába uléháme do postele a snažíme se i přes absenci klimatizace usnout.

Mezi městy

Yucatan je nádherný i pro svá hejna barevných motýlů, která nás vždy na cestě doprovázela. Vše se změnilo, když jsme na dálnici nabrali rychlost a začali chtě nechtě nebohé motýly masakrovat. Je přeci jenom poznat, že jsme turisti, a tak nám při zastávce na záchod na benzínce chtějí účtovat nesmyslné sumy. To naštvalo jednoho místního boháče, který tomu celému přihlížel a vyhádal nám daleko nižší cenu. Následně se zajímal odkud, a kam jedeme a oprašoval si svoji angličtinu.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Campeche

Své přízvisko San Francisco si Campeche vysloužilo díky turistickým vláčkům připomínajícím tramvaje. U místních s tímto názvem nepochodíte. Campeche je městem starých španělských pevností a městských hradeb, ty ukrývají celou barevnou paletu menších domečků.

Naše auto jsme zaparkovali na střešním parkovišti přímo nad rušnou tržnicí. Bylo nesnesitelné vedro a stínu se nám dostalo jen pomálu. V doprovodu pouličních psů, jsme dorazili k městským hradbám. Ty propojují většinu pevností v jeden kdysi obranný celek. Máme štěstí, v neděli je vstup zdarma. Hradby kdysi chránily město i před piráty. Když jsme se dosyta vynadívali, zatoulali jsme se do uliček pod hradbami. Nejhezčí ulička je zde bezpochyby calle 59. Je sice plná restaurací, vše je však decentní a ruku na srdce, kdo by odmítl klimatizovanou kavárnu za čtyřiceti stupňového poledne.

Na okraji města můžete po cestě navštívit Fort San Miguel, ta leží přímo u moře a sloužila na ochranu proti pirátům.

Silniční provoz v praxi

Každý, kdo byl někdy v latinské Americe ví, co jsou topes= retardéry. Jsou zde na každém kilometru. Na některé upozorňuje značka, na jiné barva, další nejsou značeny vůbec. Některé jsou malé, ale jelikož nemají žádný náběh, poničí vám auto i tak, když na ně najedete rychle. Jiné jsou tak velké, že si o ně některá auta škrtnou podvozkem. Když projíždíte odlehlými oblastmi, vyplatí se zpomalit, neboť nevíte, za jakou zatáčkou na vás čeká topes, výmol, nebo třeba chodec, či cyklista jedoucí v protisměru. Dálnice nevyjímaje. Benzín je lepší tankovat na každé benzínce, protože některé mohou být mimo provoz. Z paliva máte na výběr mezi Magna s oktanovým číslem 87, nebo premium s okt. č. 94. V městech se vyplatí parkovat na placených parkovištích, nebo u obchodů, už jen kvůli provozu. Všudypřítomná poškrábaná auta zrovna nevzbuzují důvěru.

Dobrou zprávou pro všechny alkoholiky je, že se zde toleruje alkohol do 0,8 promile. Pokud projíždíte kolem hromady větviček, zbystřete, dost možná tak může být provizorně označeno místo nehody. Další místní specialitou jsou retorna, odbočovací pruhy, kterými se vracíte odkud jste přijeli. Stačí zařadit se na dálnici doleva a počkat si až v opačném směru nic nepojede a prudce vystartovat do nejrychlejšího pruhu opačného směru. Když vám někdo dává blinkr doleva značí to, že ho máte předjet a sám vám uhne do odstavného pruhu. Takto se zde předjíždí i v zatáčkách na dvojité čáře. Nutností je mapa, neboť sem tam chybí některé značky a často i ukazatele směru. Rychlosti mají všude jiné, města mají obvykle nejvyšší povolenou rychlost 40, hlavní silnice 70 a dálnice 110 km/h. Nejlepší je však držet se s provozem. V případě nutnosti si můžete zavolat silniční pomoc Angeles Verde na číslo 078. Nepropadejte panice!

Na závěr si můžete přečíst pár tipů, jak jezdit jako správný Mexičan (s nadsázkou!):

• zásadně nepoužívej blinkry
• čáry na silnicích slouží pouze orientačně
• blinkry používej jak chceš, je to sranda
• nech vypnutá světla, nebo si na auto přimontuj rovnou neony, či modročervenou sirénu
• zkus kolik lidí se ti vejde na korbu
• zapomeň na to, co jsou rozestupy.