Kolik hrbů má velbloud?

Kde domov můj

Na západním konci Hedvábné stezky přenášeli velbloudi náklad přes pouště Blízkého Východu a Střední Asie, na východním konci zase přes extrémně nehostinnou poušť Taklamakan. Pouze při překonávání pletence středoasijských velehor se zboží překládalo na koně a osly. Používal se jak velbloud jednohrbý, tak dvouhrbý.

Areály výskytu obou velbloudů byly vždy přirozeně odděleny středoasijskými velehorami. Velbloud jednohrbý je chován především v Africe, na Blízkém Východě a ve Střední Asii. V původně divoké formě nikde nežije, jeho druhotně zdivočelé populace jsou však známy například z Austrálie. Naopak velbloud dvouhrbý se vyskytuje zejména v poušti Gobi, v západní Číně a v Afghánistánu, místy i divoce. Území dnešního Afghánistánu se dříve nazývalo Baktrie, proto se tento velbloud někdy také označuje jako baktrijský.

Z hlediska stavby těla se velbloud dvouhrbý od jednohrbého liší nižším robustnějším vzrůstem, delší a hustší srstí, díky níž dokáže odolávat velmi drsným, často mrazivým, podmínkám své domoviny, a samozřejmě i tím počtem hrbů.

Jak velbloud o jeden hrb přišel

Zatímco vývoj velblouda dvouhrbého je poměrně dobře doložen, o původu velblouda jednohrbého existují dvě protichůdné teorie. První tvrdí, že byl vyšlechtěn z velblouda dvouhrbého, naopak druhá předpokládá, že se vyvinul paralelně s dvouhrbým z jejich společného předka.

Pro první teorii svědčí několik faktů. Za prvé, na kostrách obou „druhů“ nenajdeme žádné podstatné rozdíly. Za druhé, v zárodečném vývoji jednohrbého jsou přítomny základy dvou hrbů. Za třetí, oba velbloudi se mohou plodně křížit, což ukazuje na jejich značnou příbuznost. Obecně totiž nové druhy vzniklé ze společného předka schopnost křížit se ztrácejí. Existují však také příklady, kdy doba samostatného vývoje dvou příbuzných druhů ještě nepřekročila určitou hranici, takže i dva dobře rozlišené druhy se mohou plodně křížit. Takový příklad máme dokonce přímo v čeledi velbloudovitých (lama vikuňa x lama huanaco). Za čtvrté, nikdy nebyly nalezeny žádné paleontologické doklady o divokých velbloudech jednohrbých.

Na druhou stranu teorii dvou samostatných druhů podporují dvě významné skutečnosti. Za prvé, oba velbloudi mají evidentně jiný vzhled. Lze však namítnout, že umělým šlechtěním se dá vzhled zvířat změnit velmi výrazně a v relativně krátké době (viz plemena psů a koček). Velbloud jednohrbý se totiž chová ve zmíněných oblastech už skoro šest tisíc let. Mimochodem, velbloud dvouhrbý byl domestikován asi před čtyři a půl tisícem let. Za druhé, areály výskytu obou druhů geograficky oddělené komplexem pohoří Pamír, Tian-Šan, Karakoram a Himálaj představují téměř učebnicový příklad vzniku nových druhů. Pokud totiž dojde k rozdělení populace předka nějakou nepřekonatelnou bariérou, vyvíjejí se pak obě části populace samostatně pod vlivem daných (rozdílných) podmínek, což vede ke vzniku nových druhů.

Závěr

Otázka vztahu velblouda jednohrbého a dvouhrbého tedy na svoje zodpovězení teprve čeká. Nový náhled by snad mohla přinést analýza DNA v rámci čeledi velbloudovitých. Všechny nejasnosti však nic neubírají oběma velbloudům na jejich fenomenální schopnosti přežívat v extrémně suchých podmínkách a na jejich zásluhách při obchodu na Hedvábné stezce. Velbloud právem zůstává symbolem Hedvábné stezky a také tohoto webu.