(* 22. 11. 1880 Všemina u Vizovic, 1. 3. 1973 Praha) – český geograf
Syn kováře z Valašska vystudoval zeměpis a dějepis na české univerzitě v Praze (především u F. Augustina). Po absolutoriu pracoval na středních školách v Prostějově a Litovli. Díky svým encyklopedickým znalostem se stal spolupracovníkem F. Macháta v přípravě Illustrovaného zeměpisu všech dílů světa (1911, znovu 1923, 1936), kam Urban připravil kapitoly o Evropě, doplněné nejnovějšími údaji ze svých bohatých cest.
Od roku 1924 působil v Praze a na objednávku ministerstva školství zpracoval reprezentační publikace Československo v obrazech (1927) a Naše hory (1930). Zároveň učil na středních školách, nejprve na reálce v Holešovicích, pak v Ječné ulici. Po druhé světové válce také působil jako lektor učitelství zeměpisu na brněnské i pražské univerzitě.
Napsal celou řadu středoškolských učebnic (Československá republika s národním hospodářstvím pro každého, 1937; Učebnice zeměpisu pro vyšší třídy středních škol, 1947) a teoretických článků (Moderní pojetí zeměpisu, 1944). Aktivně přispíval do různých časopisů a podílel se na spolkové činnosti. Dožil se více jak 90 let a řadu let byl považován za nestora české geografie (ještě rok před smrtí se účastnil geografického sjezdu v Českých Budějovicích).
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri
