Kladsko: Český koutek v Polsku

Do hlubin historie

„Glacio unde nomen? Quis fundator?“ ptá se středověký jezuita Bohuslav Balbín po původu názvu středoevropského regionu, jež se objevuje už v proslulé Kosmově kronice. „Geopoliticky citlivé položení z něj ve staletích historického vývoje učinilo nejen objekt vojenských střetů a politických zápasů, ale i předmět politických úmluv, někdy téměř obchodního rázu, či objekt zástav a jejich opětovného rušení,“ píší Ondřej Felcman a Eva Semotamová v historickém atlasu Kladska fakt, že zdejší (po dlouhou dobu českému království patřící) region stál panovníkům různých „velikostí“ za boje, mrtvé, úplatky, vydírání. Zabývat se vývojem kladských hranic dalece přesahuje možnosti tohoto článku, tak jen stručně shrňme, že v průběhu historie, aniž se změnily hranice Kladska,  patřilo nejméně třem různým státním útvarům. Prozatímní tečku za divokým vývojem udělal rok 1945, kdy bylo připojeno k Polsku. Tedy vzhůru do Kladska. Tedy pardon, do Kłodzka.

Z Karlštejna do Kladska

Pokud Noc na Karlštejně patří mezi vaše oblíbené muzikály, bezesporu vám neunikla hláška Waldemara Matušky v úloze krále Petra: „Já vidím sukni, krumplovanou!“ Miloš Kopecký, coby vévoda Štěpán jeho erotické vášně krotí:  “V té sukni je jeho důstojnost arcibiskup Arnošt z Pardubic.“ Jistě, film je jistou parodií a nadsázkou v níž hlavní úlohu sehrávají skutečné historické osobnosti. Arnošta z Pardubic lze v „sukni“ spatřit na místě jeho posledního odpočinku. Kamenný náhrobek arcibiskupa pražského a metropolity českého. Byl to on, kdo vysvětil základní kámen svatovítské katedrály a korunoval Karla IV. na českého krále a jeho manželku Blanku z Valois na českou královnu. Původním náhrobek v Mariánském chrámu v Kladsku byl zdobený pískovcovým reliéfem. Mineralogický rozbor dokládá, že kámen pochází z našeho území. Současná socha klečícího Arnošta je novodobou záležitostí z bílého mramoru.

Český koutek

David Vondráček ve svém dokumentárním filmu Sbohem český koutku, který natočil v roce 2012 představuje kousek země, do konce 2. světové války německé, po ní polské, která se paradoxně nazývala český koutek. Není těžké domyslet se proč. Jedenáct vesnic obývali lidé česky mluvící a Čechy se cítící. „Tady byla hospoda, podle těch patníků jsme sáňkovali a jeli jsme až do Lhoty. Nikoho nenapadlo, že přejíždí hranice,“ říká jedna z pamětnic a ukazuje do zarostlých míst, kde při pečlivějším hledání, kterému pomáhají ovocné stromy, dnes už opuštěnou vesnici Nouzín. Že by samotné názvy něco naznačovaly o těžkém životě? Nouzín, Chudoba… Jako příslušníci české menšiny v Třetí říši se na muže v českém koutku vztahovala branná povinnost, takže nejeden z nich musel narukovat do wehrmachtu. „„A přece obecný život má tu všude ještě ráz nesporně český. Hojné besídky mladých, svěžené hrou na harmoniku, živí jenom českou písničku, ba i věnečky odvedenců (před asentacej) pořádané v Herdenově hostinci, jsou zábavami českými…“ … cituje Kristýna Hladíková ve své diplomové práci Kladské sběry lidových vyprávění v „Českém koutku“ v Kladsku místní obyvatele. Český koutek je vynikajícím místem pro hledače novodobé, leč pozapomenuté či v rámci „solidarity socialistického bloku“ záměrně skrývané historie.

Pivo a řeka

Je v podstatě nemožné se ubránit neustálému srovnávání Kladska s Českem, když na české stopy člověk narazí každou chvíli a česká minorita tady žila až do konce 2. světové války.  Občas lze hodit řeč s našinci – vodáky, kteří se rozhodli do svého zápisníku dodat zahraniční řeku. Kladská Nisa (Nysa Klodzka) je od českého Náchoda vzdálena pouhých 30 km a jedná se o řeku nedivočící, klidnou a pohodovou, takže se při plavbě dá bez problémů vychutnat nějaké to místní pivko. Zmínka o zlatém nápoji a „tekutém chlebu“ není náhodná, neboť podle některých literárních zdrojů se první místním pivem měšťané nalévali už v roce 1477 a suroviny se platily v českých groších.  Hospoda jménem Tawerna byla zřejmě nejstarší kladskou pivnicí, které se dostalo cti, že mohla od roku 1517 vařit vlastní pivo. Později se z budovy stala banka, což sice znamenalo, že se tekuté zlato proměnilo na papírové (směnky, bankovky), nicméně se pivnice nestala kultovním místem vyznavačů piva. Ještě roku 1848 mělo město 8 svých pivovarů.

Největší lákadlem Kladska je zdejší pevnost, její kasematy, podzemí, vojenská historie. Zní to už skoro jako klišé, ale opevnění zmiňuje Kosmas. Zřejmě se jednalo o palisádou obklopená dřevěná stavení. Později zde stával hrad a nakonec byla opevnění sloučena do jednoho systému, čímž vznikla vskutku monumentální a na svou dobu velmi nákladná a zároveň velkorysá stavba. Není divu, že lákala filmaře, turisty i památkáře. Všichni se dočkali. Památkářům se podařilo pevnost dostat na seznam památkově chráněných objektů, místo bylo zpřístupněno veřejnosti a mihlo se i ve filmech. Například v díle „Dům“ populárního polského seriálu Čtyři z tanku a pes. Příběh samotné pevnosti by vydal na několik takovýchto článků. Ale osobní návštěva vydá za tisíce písmen a stovky fotek.  Tak co? Vydáte se spíše do „německo-polského“ českého koutku nebo dáte přednost pevnostním zážitkům?

Letecká společnost LOT vás pohodlně dopraví do nejbližšího letiště ve Vratislavi, jen 90 km od Kladska.