Každý den kolem poledne, nastane v Somálsku rušno. Auta víří prach tou šílenou rychlostí, kterou se řítí po vyprahlé krajině nebo městy. Proč to dělají? Vezou na trh khat, nejoblíbenější drogu v této části Afriky.
Co nejrychleji na trh!
Khat je malý keřík, na kterém rostou malé lístky, nabité dvěma drogami s účinky podobnými amfetaminu. Nejúčinnější jsou těsně po sklizni. I když se khat v malém množství pěstuje i v Somálsku, nejlepší kvalita prý pochází z Etiopie a severní Keni.
| Pro zájemce o žvýkání: khat, nebo take qat se vyslovuje kat nebo čat, je prý nahořklý a Evropanům prý moc nechutná. Ale jestli se mu říká khat nebo qat, nebo I miraa, pořád je to ta samá droga. A v Somálsku i Somálilandu stále legální. |
Sklízí se každý den hned po ránu, velké rance větví se okamžitě převážejí na letiště a pak co nejrychleji do Somálska, kde už na ně čekají auta, která se pak, prohýbající se pod přetíženým nákladem, řítí buší na nejbližší tržiště. Samozřejmě se to neobejde bez zbraní, v khatu je totiž uložena spousta peněz…
Jednou jsem na letišti jménem K50, uprostřed Somálie, čekala na malé letadýlko OSN, když tam v té době přistálo letadlo plné khatu. Rychlost, se kterou bylo vše vyloženo, připomínala rychlost blesku. Než jsem se nadála, byla vidět jen oblaka prachu, mezi nimiž vozidla, naložena až po střechu khatem, uháněla za svými klienty.
Po pár hodinách jsou muži nepoužitelní
Příjezdem khatu na městské tržiště vlastně končí somálský pracovní den. Muži se uklidí do stínu s větvičkami a konvicí čaje a žvýkají a žvýkají a povídají a povídají. Občas žvýkají i ženy, ale ty většinou mají povinnost se o muže starat a neustále je zásobovat čerstvým čajem.
Po několika hodinách usilovného žvýkání jsou muži vesměs nepoužitelní. Sice v konverzacích se svými žvýkajícími kolegy proberou vše důležité, ale do práce už zpátky nejdou.
Khat také může zvyšovat agresivitu, jak jsem si jednou všimla při poslední návštěvě Mogadiša, hlavního města Somálska, v době, kdy to bylo ještě relativně bezpečné. Psal se rok 1992, podzim, těsně před příjezdem amerických vojáků při neslavné Operation Restore Hope.
Zabijí mě nebo jen rozbijí foťák?
S novinářem a bodyguardem jsme se vydali na trh zbraní. Asi kilometr dlouhá ulice byla plná úplně všeho možného – od malých granátů až po velké tanky. Na focení jak dělané. Ale divoké Somálce jsem znala, situace byla napjatá, a tak jsem foťák hned nevytahovala a jen tak se snažila odhadnout, jestli – když ho vytáhnu – mě hned zabijí anebo ho jen rozbijí. Když jsme byli až úplně na konci, přitočilo se k nám malé dítě, chvilku jsem s nim laškovala. Rodiče se při žvýkání khatu šťastně usmívali. Riskla jsem to – vytáhla foťák a zaostřila na dítě. V tom okamžiku se situace změnila z relativně přátelské na velice nepřátelskou … Hodně křiku (a Somálci křičet umí), gestikulací a mávání pěstmi.
Náš bodyguard, třímaje ohromnou flintu a snaže se rozzuřeny dav v somálštině uklidnit, doporučil rychlou zpátečku. Ale zase jsme nechtěli vypadat jak úplní zbabělci, a tak jsme neutíkali; jen normálně šli se staženými zadky… To na vysvětlenou, jak si khat dokáže s lidskými mozky zahrát.
Prý kdybychom šli hned po ránu, než se začne žvýkat, nemuselo to být tak ostré…
Trpí rodina i děti
Khat má ale velké hospodářské následky – v zemi, kde většina žvejkalů (a to znamená valná většina lidí) utratí denně v průměru 2 dolary za khat, a jejich příjem není o moc vyšší, je to veliký odtok domácího rozpočtu, kterým nakonec nejvíc trpí děti. Ale vysvětlete Somálci, že jeho hluboce zakořeněná tradice je nanic a ještě k tomu škodlivá pro celou rodinu!
Líba Taylor je česká fotografka která v osmnácti letech odešla do Velké Británie. Fotografovala pro humanitární organizace jako UNICEF, Save the ChildrenFund, ActionAid, WHO, UNAIDS a mnoho dalších. Zaměřila se především na Afriku, Asii a Latinskou Ameriku. Vystudovala španělštinu a historii umění a rozhlasu, filmu a televize na Bristolské univerzitě a také dokumentární fotografii na univerzitě ve Walesu.
