Kepi i Rodonit – ztracený mys na severu Albánie

Klid, moře a krása

První dojem po příjezdu na rozcestí u mysu může mnohé odrazovat (pokud nepřijedete o víkendu, kdy sem často přijíždějí kempovat mladí lidé z Tirany nebo Durrësu), bývá tu totiž opravdu podezřele prázdno a klid – i to ale místu propůjčuje část jeho unikátní atmosféry. Odsud je možné pěšky dojít na nejbližší pláž u kostela, nebo se vydat trochu delší cestou přímo na mys (cca půl hodiny běžnou chůzí, terén je bez problému schůdný s občasným prudkým stoupáním nebo klesáním, takže dobré boty přijdou vhod). Kostel, který na první pláži stále stojí, je pouze malou částí z většího celku sakrálních staveb, který se v okolí v minulosti nacházel.

Celá zóna okolo mysu vyniká i bohatostí fauny a flóry, kterou je zde možné nalézt – kromě obligátních ovcí, které zde místní občas pasou, je zde možné potkat nejrůznější druhy vzácných želv, ještěrek nebo ptáků. Z rozcestí je třeba vydat se po cestě okolo polorozbořeného domu, který kdysi patřil k vojenské základně (občas je v něm uvázán hlídací pes, projít kolem ale není problém), a dále po prošlapané cestě do kopce kolem rozměrných pobřežních bunkrů, poblíž kterých se naskýtají první pohledy na úžasně průzračnou vodu místních pláží.  Podobně jako na jiných místech v Albánii byla i místní bývalá vojenská posádka vytvořena za dob komunismu v rámci snahy opevnit celou zemi před domnělým nepřítelem, a stejně jako na mnoha jiných místech v Albánii zde narazíte na betonové bunkry. Po pádu režimu mnoho z nich nabylo úplně jiného smyslu –  z některých, jako jsou například ty u mysu, se staly chlévy pro dobytek.

Nejširší nabídku průvodců a map Albánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Zřícena, jak je neznáme

Po chvílí chůze dále po cestě se vám naskytne strhující pohled na celý mys v jeho plné kráse. Narazíte na klesání se schody a odbočku směřující vpravo – tudy vede nejschůdnější cesta na hlavní pláž, která je po cestě vidět po levé straně. Mys je tudy nutné obejít, druhá náročnější možnost je pokračovat po levé straně a na pláž slézt nebo se slanit. Pokud zvolíte první zmiňovaný způsob a mys pohodlně obejdete, budete procházet skrze jeho hlavní historickou atrakci – hrad, který nechal v roce 1464 vystavět vystavět albánský národní hrdina Skanderbeg (Gjergj Kastrioti Skendërbeu), a sloužil jako místo, díky kterému byl schopen rozvíjet přes moře obchodní vztahy se západem i jako únikový bod pro případ nouze. V roce 1467 byl hrad zničen osmanskými vojsky a na začátku 16. století pak byl znovu využíván Benátskou republikou.

Po cestě kolem mysu ještě narazíte na pozůstatky zdí a věží, které tvořily součást původního rozsáhlého opevnění (obranná zeď měla délku přes 100 metrů) a byly na nich udržovány ohně používané pro komunikaci s jinými body na pobřeží. Část tohoto opevnění v průběhu staletí pohltila i zvyšující se mořská hladina. To nejlepší vás ale čeká nakonec – možnost koupání a odpočinku na jižní pláži, která svou průzračnou vodou a azurově modrou barvou láká po celou cestu sem. Je třeba počítat s tím, že na celém mysu se nevyskytují žádné odpadkové koše – odpadky je tak nutné si odnést s sebou zpět a odvézt je pryč vlastními silami.

A kudy tam?

Dostat se na Kepi i Rodonit je možné poměrně snadno a výletu určitě nebudete litovat. Stačí na dálnici SH2, která vede z Tirany do Durrësu (Drač) sjet na odbočce směr Maminas, poté jet na sever skrze obce Radë, Armath, Skafane a Shetaj – odsud se již dostanete přímo k mysu. Po cestě stačí překonat závoru, která celou chráněnou oblast ohraničuje (platí se zde vjezd cca 100 lek/auto) a auto zaparkovat na rozcestí. Čeká vás jedna z nejkouzelnějších pobřežních lokalit, kterou Albánie dokáže nabídnout.