„Když jsme přistáli, vítali nás jako papeže.“ Jak se aktuálně cestuje po Thajsku?

V Thajsku jsme letos počtvrté, z toho potřetí na Koh Lantě / Krabi. Lanta je dost velký ostrov v jižním cípu Thajska, má krásné pláže, různorodé možnosti ubytování i stravování, není však tak profláknutý jako třeba Phi Phi nebo Samui. Ostrov jsme si zamilovali – dá se projet celý na skútru (i ve dvou s dítětem na Thai style), na Lantě člověk pořád vidí, jak žijí původní obyvatelé a je tu co dělat, když se třeba nechcete válet jen na pláži. Z pevniny sem jezdí mezi 6-22 hod. cca každou půlhoďku trajekt, cesta trvá asi 20 min (120-150 THB za auto, motorka vyjde na míň). Takže se dá pohodlně dostat i zpátky na pevninu a navštívit další zajímavosti v provincii Krabi. Nebo se dá jet ze Saladanu lodí na Phi Phi (speedboat cca 30 min / 800 THB za osobu jeden směr) a pak dál třeba na Phuket.

Letět se dá pohodlně na Krabi, pak je to na Lantu asi hodina a půl minibusem (včetně přesunu trajektem). V minulosti šlo v pohodě řešit dopravu až na místě pro příletu, na letišti čekaly haldy minibusů, nebo šlo půjčit auto.

Letos jsme to měli jiné kvůli nutnosti absolvovat PCR test + 24 hod karanténu – víc níže. Od 16.12. se měly měnit podmínky a karanténa již neměla být nutná, pouze AG po příletu na letišti. Teď jsem to nesledovala, ale jeden cestovatel mi říkal, že to nakonec neprošlo a podmínky zůstávají beze změny. Tzn. pro nás to znamenalo že dospělí musí být očkování (tříletý syn měl výjimku), všichni jsme před odletem absolvovali PCR test v Praze, pak byla nutná registrace přes thajské stránky pro získání Thailand pasu (je třeba vyplnit týden před plánovaným příletem) a zajistit si po přistání dopravu do swab centra na PCR test a přečkat 24 hod karanténu do jeho výsledku.

Cestovatelé se nemají čeho obáva

My jsme toto řešili přes hotel (označen jako SHA Plus+), kdy nás na letišti vyzvednul řidič a zřízenec z hotelu, odvezli nás na test, pak eskort do hotelu a do druhého dne jsme byli zavření na pokoji, kam nám nosili jídlo a pití. Výsledky testů dorazily přesně za 24 hod., jiní cestovatele čekali pouze 6 hod. Asi záleží na destinaci, náhodě, šikovnosti místních zdravotníků.. bůhví. Každopádně to nebyl problém. Po obdržení negativního výsledku testu je člověk volný, měl by si pak udělat po 4 nebo 7 dnech AG test (testovací sady jsme dostali).

Roušky místní docela nosí, především ve službách. Myslím že je to požadavek od vlády pro jejich fungování. Někdy je vidět Thajce jedoucího samého na motorce v roušce, což je trochu úsměvné, ale nikoho tím neomezuje, takže jsem to neměla potřebu řešit ani komentovat. Lidé jsou tu podobně zblblí jak u nás, myslím že v oblastech turistického ruchu o to víc, že nás potřebují a co by kdyby. Já roušku nosila třeba na recepci první dva dny, pak už ne a nikdo s tím neměl problém. Do obchodu nebo lékárny si ji nasadím, někde je vyžadováno použít desinfekci a změřit si teplotu. V některých restauracích se při vstupu člověk zapíše na formulář a zanechá na sebe kontakt, a pak při odchodu udělá „check out“. Stejně to platí i při návštěvě musea nebo národního parku. Jaký je teď režim při návštěvě chrámu, netuším.

Když mne třeba voják nebo policista požádal o nasazení roušky, nediskutovala jsem s ním o tom – nemá to smysl.. pravidla jsou dána a lidé tady jsou zvyklí je dodržovat. Ale co se týče opatření v rámci pandemie, veskrze je to pohoda a cestovatelé se podle mne nemají čeho obávat. 

První mezinárodní let od března 2020

Letěli jsme Praha – Helsinki – Krabi, a když jsme 30.11. přistáli, vítali nás jako papeže. Přišlo mi to úsměvné, čekala nás na letišti delegace, fotili si nás, dostali jsme dárky. Pak jsme se dozvěděli, že to byl první mezinárodní let od března 2020 – zamrazilo mne. Pro oblast závislou na cestovním ruchu šílená situace. Lanta vypadala při našem příjezdu jak město duchů, většina obchodů, restaurací i hotelů byla zavřená a na ulici jsme téměř nepotkávali farangy.

Na místních byla vidět sklíčenost a smutek v očích, většina z nich přišla o 2/3 příjmů a víc. Během dvou týdnů našeho pobytu se situace měnila, místní business se zas rozbíhá, ostrov brázdí jednotky turistů na skútrech, začínají jezdit trajekty a tuk tuky, Thajci se znova usmívají. Tak snad to vydrží, moc jim to přeji. Jestli se něco ukrutně nepokašle, v únoru tu bude plná sezóna. Co je na Lantě pořád pohoda a klid, i před pandemií.
I když.. bavili jsme se s Italem, který v Saladanu provozuje restauraci. Říkal nám, že se tady pravidla dost mění, loni též čekali, že sezóna bude, a nakonec je v prosinci zavřeli. Asi bych s nákupem letenek počkala. My se plánujeme vrátit na konci února, ale letenky budu řešit podle aktuální situace max 2-3 týdny před odletem.

Ubytování se dá sehnat i na místě

Ubytování se dá sehnat v pohodě přes booking, asi i na místě když je na to člověk aspoň trochu připraven a zvyklý. Ubytovací kapacity podle mně nejsou ani zdaleka vytížené a ceny jsou obecně nižší, první hotel kde jsme absolvovali karanténu, měl obsazených 6 pokojů z 90. Zbytek pobytu jsme pak trávili v našem oblíbeném Long Beach Chalet na Phra-Ae / Long Beach a zrovna ten byl docela plný (což ale nikdy není kvůli rozloze a tropické zahradě navazující na pláž vůbec poznat). Jako jeden z mála fungoval po celou dobu uzávěry a jezdili do něj místní, takže asi proto tam nebylo prázdno. 

Dopad pandemie a uzávěry je na Lantě znát, aspoň my jsme to viděli na každém kroku. Pro ty, kteří ostrov navštíví poprvé, to tak markantní nebude, vše se vrací k normálu. Lanta je pořád víc Thajsko, než vypulírovaná katalogová destinace plná barů a diskoték, takže nedostatek turistů není až tak vidět, jako třeba na Phi Phi. Tam jsme byli na denní výlet a ostrovy jsou oproti minulosti o hodně klidnější, resp. vyprázdněné. Maya Bay je pořád uzavřena (myslím že znovuotevření se plánuje na rok 2022), dá se k ní však přiblížit z moře. Pár let zpátky ji nebylo přes dračí lodě s návštěvníky ani vidět, my jsme tam byli sami. Párty ostrov Ko Phangan je prý taky prázdný a klidný. Ideální čas na cestování 🙂

Což mně na Lantě rozesmutnilo, je vznikající oblast červených luceren popři hlavní cestě na Saladan. Holt nedá se nic dělat, rodinu člověk musí nějak živit. Tang provozující na Long Beach vyjížďky na koních a jezdeckou školu mi říkal, že několik měsíců neměl téměř žádné zákazníky. Obvykle má narváno a člověk si u něj musí vyjížďku domluvit několik dnů dopředu. Teď doufá v lepší zítřky, jako všichni.

Všichni věří v lepší zítřky

Na ostrově funguje dlouhé roky (od 2004 nebo 2005?) nezisková organizace Lanta Animal Welfare, která se stará o opuštěné psy a kočky nejen na Lantě, ale i v blízkém okolí (Phi Phi, Phuket, částečně pevninská část Krabi). Pomohli již přes 15000 zvířatům, a díky jejich úsilí není na ulicích vidět bezprizorní kočky a psy v různě šíleném stavu, jak je to v JV Asii běžné. Útulek byl financován z velké části místní restaurací a kuchařskou školou Time for Lime, kterou musela majitelka a zakladatelka LAW Junie Kovacs zavřít – neměli žádné zákazníky a již si nemohli dovolit platit nájem mimo prostory útulku. Organizaci také přispívali turisté, kteří se chodili mazlit s kočkami umístěnými v útulku, nebo venčit psy. To vše ze dne na den skončilo a LAW přežívá jen díky dlouholetým dárcům. Snaží se v nových prostorách obnovit alespoň kuchařskou školu, útulek otevřeli na několik dnů v týdnu návštěvníkům a doufají, že se vše aspoň částečně vrátí do normálu. Nového normálu. Podobných příběhu je vidět a slyšet spousta, všichni nás viděli moc rádi a věří, že lidé začnou jezdit. 

Návštěvu Thajska vřele doporučuji, klidně bych se vrátila i zítra. Netuším sice, jaká je situace v BKK, ale ostrovní destinace fungují. Cestovat v rámci Thajska lze – slyšela jsem od pár lidí, že z Krabi nebo Phuketu letí třeba do Chang Mai. A taky začínají jezdit lodě mezi ostrovy. 

Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz