Krásná avšak lehce fádní pouštní krajina jihovýchodního Íránu. Vzduch se tetelí horkem a my uháníme rozhrkaným Peykanem silnicí rovnou jako když střelí. Sem, na jihovýchod Íránu, jsme přijeli za pouštními městy a neuvěřitelně pitoreskní pouští Kaluts.
Ve chvíli, kdy lehce dřímnu, přejede auto přes dva retardéry a zastaví. Otvírám rozespale oči a vidím tvář policisty při běžné silniční kontrole. Něco si říkají s řidičem a vypadá to na zapomenuvší chvíli. Jenže v tom se z místa spolujezdce mihne Marušky ruka, tasí foťák a míří s ním na policistu. „Cože? Né, Maruško …“ stačíme hlesnout. Cvak … pozdě, na displeji foťáku se objevuje detail policisty a jeho samopalu. Zdá se, že ani on nevěří svým bleskem ozářeným očím. Nechá nás zajet do odstavného pruhu, instinktivně zasouvám nohou svůj foťák pod řidičovu sedačku a po zádech mi začíná ztékat pot. Super, na íránsko-pakistánských hranicích, kde kontroluji každé auto kvůli pašování opia všemi možnými prostředky, včetně hrbů velbloudů, my, frajeři z Čech fotíme policisty a jejich samopaly! Nakonec se vše odbylo úsměvem policisty, vymazáním fotky a naší kolektivní domluvou k jedné z nás, že takhle tedy opravdu ne!
Města z hlíny
Ještě před pár lety bychom mířili blíže k pakistánským hranicím za poznáním města Bam, ale poté, co ho na konci roku 2003 (téměř na den přesně rok před ničivou tsunami) úplně zničilo silné zemětřesení, je okolí města Kerman nejvýchodnějším bodem našeho putování po Íránu. Cestovatelé si za Bam našli sice menší, ale přece jen náhradu ke zkoumání architektury měst z hliněných cihel.
Rayen a Mahan
Město Rayen nese přezdívku „malý Bam“ či „nový Bam“. Do Rayenu jsme jeli z Kermanu pronajatým taxi přibližně hodinu nudnou, ale pro nás samozřejmě nevšední pouštní krajinou. Město samotné leží na úpatí kopce, na jehož vrcholu se rozprostírá uprostřed téměř pětimetrových hradeb citadela Arg-é Rayen, založena pravděpodobně někdy před tisíci lety, obývána ještě před 150 roky a dnes v různých stádiích rozkladu.Některé části Citadely jsou opraveny do původní podoby, což ostře kontrastuje s poločasem rozpadu původně dochovaných staveb z hliněných cihel. V uličkách původní Citadely se dá krásně zapomenout na čas. My ale chtěli toho dne ještě navštívit zahrady prince Abdula Husseina Farmanfarma u města Mahan známé jako Bagh-é Shahzadeha, vytvořené uprostřed vyprahlé pouště v 19.století. Zahrady jsou opravdovou oázou klidu, osvěžení a pro nás i dobrého jídla. Nabrali jsme zde síly i na návštěvu centra města Mahanu, kde je hojně navštěvované poutní místo, mauzoleum derviše a mystika Shah Nur od-Din Nematollah Vali. Den se ale chýlil ke svému konci a my se těšili na západ slunce v poušti Kaluts. Bylo před námi ještě 150 kilometrů skalnatou pouští.
Poušť Kaluts
Místo zvané poušť Kaluts je součástí jedné ze dvou největších íránských pouští, pouště Dasht-e Lut. Z hlavní silnice spojující Kerman s Bamem jsme uhnuli do skalnaté krajiny. Na úpatí skal se pásla stáda ovcí a koz, vesničkami jsme projížděli jen občas. Přibližně po hodině se skály rozestoupily a krajina se rozevřela. Začali jsme klesat do rozlehlé kamenité pouště. Po chvíli se na obzoru objevily osamělé skály podivných tvarů a každé tři minuty teplota stoupla o jeden stupeň.
Slunce už se klonilo k obzoru a začalo útvary nasvěcovat tím nejlepším světlem na focení. Stupnice teploměru při západu slunce dosáhla 37ºC. Zastavili jsme a užívali si horka, ticha a focení. Povětrnostní podmínky, sluníčko a hlavně čas zde vytvořily solné pláně s až neskutečně vytvarovanými skalními útvary. Pohodu jen občas přerušila dodávka vezoucí turisty na přespání do kempu uprostřed pouště. Slunce zašlo, ale příliš se neochladilo. Sedíme a rozjímáme. Bohužel, tato krásná, ale absolutně opuštěná krajina je využívána i k obchodování s opiem mezi Íránem a Afganistanem. Byť je toto pohraniční pásmo hlídáno armádou, tvrdí se, že 85% opiových produktů v západních zemí projde právě těmito místy. Nejčastějšími přepravci opia jsou pak velbloudi, naučení jít sami z bodu A do bodu B. Prostorem, kde je droga umístěna jsou jejich hrby s tukovými zásobami. Mlčky pak ujíždíme setmělou pouštní krajinou a za dvě hodiny jsme zpět v Kermanu.
Kerman
Samotný Kerman nás moc nenadchl. Snad jedině čajovnu, z již zaniklého hammamu uprostřed nezajímavého bazaru, lze doporučit nejen pro jeho skvělou orientální atmosféru, ale hlavně pro vynikající jídlo, které tam připravují.
Zato okolí města nás nadchlo. Pro nás, středoevropany bude asi vždycky poušť něčím fascinujícím. Něčím, za čím budeme neustále jezdit do vzdálených zemí a většina místních lidí nikdy nepochopí proč vlastně … proto stojí za to do Kermanu dojet a využít ho jako výchozí bod pro výlety do pouště.
Cestovatelské info:
Výlet taxíkem po trase: Kerman-Rayen-Mahan-Kaluts-Kerman – 100USD/vůz
Podvečerní výlet do pouště Kaluts s přespáním v poušti: 60USD/osoba
Okruh: Kerman-Rayen-Mahan-Kerman lze absolvovat jako jednodenní výlet autobusovou dopravou
Vlakový lehátkový lístek Kerman-Teherán – 6USD/osoba (vlaky jedou na noc dva)
Hotely v Kermanu: nejšpinavější v poznaném Íránu
Možná je dobré zmínit, že tato oblast je na hranicích s oblastí kolem Bamu, kde průvodci píší o zvýšené pozornosti z důvodu výskytu pašeráckých skupin. V minulosti byly zaznamenány únosy turistů.
Vlaďka Svitáková ve svém volném čase cestuje nebo průvodcuje. Miluje především Maroko a Balkán. Přečtěte si o ní více v jejím profilu.
