Nemají jediného zaměstnance ani kancelář. Řízení rozvojových projektů se věnují po večerech, ve svém volném čase. Jejich roční rozpočet odpovídá pěti průměrným českým platům. Přesto oznamují: „Spustíme unikátní projekt, který změní život tisícům lidí z tanzanské pláně Usangu.“
Martin Schlossarek, předseda českého spolku Maendeleo, vysvětluje, že kapacita jeho organizace je větší, než je na první pohled patrné: „Farmářům v Tanzanii pomáháme už osm let. Poskytli jsme jim více než čtyři sta mikropůjček. Ty jim umožnily investovat do zemědělství a zvýšit tak své příjmy. Téměř všechny peníze přitom byly úspěšně splaceny. Máme silný tým, jehož jádro tvoří studenti a absolventi Katedry rozvojových studií z Univerzity Palackého, která se na téma rozvojové pomoci specializuje.“ Sám Schlossarek na uvedené katedře působí jako pedagog.
V novém projektu půjde o to, aby se v regionu Usangu, kde Maendeleo působí, rozšířily prvky tzv. Systému intenzifikace pěstování rýže (System of rice intensification). Jde o sadu postupů, které umožňují drobným farmářům zvýšit výnosy z pole, aniž by drasticky stouply náklady. Systém je zároveň šetrný k půdě a snižuje tlak na spotřebu vody. Jde například o to, že farmáři mají používat výsadbu v řádcích, zavlažovat přiměřeným množstvím vody nebo používat vhodné odrůdy rýže.
„Založíme několik experimentálních polí, díky kterým zjistíme, jak konkrétně se systémem intenzifikace pracovat. Přesné nastavení postupů je totiž odvislé od místně specifických podmínek, jako jsou klima nebo kvalita půdy.“ Garantem odbornosti experimentů na polích bude tým tanzanských vědců ze Sokoine Agriculture University a Mbeya University of Science and Technology. Celý projekt se spustí ve spolupráci s místní samosprávou a především partnerským družstvem Wakulima, které Maendeleo pomohlo před třemi lety založit, a které sdružuje chudé farmáře. „Veškerou práci na experimentálních polích budou vykonávat nejlepší farmáři z Wakulimy,“ popisuje Schlossarek.
Zástupci Maendelea tvrdí, že projekt bude jedinečný nebývalou mírou participace místních. „Máme pro ně předvybrané postupy, se kterými je možné a rozumné experimentovat. Konkrétní mix testovaných postupů si ale nakonec vyberou oni sami,“ vysvětluje Schlossarek, a dodává, že pokud některé metody farmáři nechtějí používat, nemá smysl je ani testovat. Svůj názor opírá mimo jiné o případ ze zimbabwského regionu Sake, kde měl být implementován podobný systém, dárci nazývaný „dhiga udye“, v překladu „kopej pro dobrá pole“. Místní jej však nelichotivě přejmenovali na „dhiga ufe“ – „kopej a zemři“. Doporučované postupy totiž vyžadovaly příliš velké množství další práce a přinášely jen malé, nejisté výnosy navíc.
Podobné příklady jsou bohužel poměrně časté, protože teoretické návody často nepočítají s řadou v praxi se objevujících překážek. I proto plánuje projektový tým monitorovat nejen obvyklá „tvrdá data“ v podobě zemědělských ukazatelů jako výnosnost, ale zaměří se také na hodnocení nových postupů ze strany farmářů, a především na problémy při jejich zavádění do praxe. “To poslední odděluje úspěšné projekty od neúspěšných. Přitom se na to velmi často zapomíná a projekty tak končí, aniž by za sebou zanechaly dlouhodobý dopad. Pro nás je tato fáze klíčovou součástí plánovaných aktivit. Jinými slovy, kde jiní končí, my teprve začínáme.”
V budoucnosti plánuje Maendeleo využít informace získané z experimentů i v rámci další činnosti: „Budeme přesvědčovat partnerské družstvo Wakulima, aby zvýhodňovalo ty své členy, kteří následují postupy, na nichž je shoda, že je jejich implementace nenáročná, a přitom přinášejí velké benefity. Takoví členové by mohli mít například přístup k levnějším investičním mikropůjčkám.“
V pěti vesnicích, které tvoří mikroregion Utengule/Usangu, se záměr projektu setkal s velmi pozitivním ohlasem. „Tohle potřebujeme, ozvalo se z lavic během schůze farmářů, když jsme plán představovali,” vzpomíná předseda organizace. V oblasti se zemědělstvím živí drtivá většina obyvatel. Jen část z nich má doma elektřinu, omezený je také přístup k pitné vodě a dalším vymoženostem moderní civilizace. Malebné vesnice jsou tvořené prostými domky. Ty novější jsou postavené z pálených cihel a zastřešené vlnitým plechem, starší jsou hlíněné se střechou ze slámy. Lidská osídlí jsou zasazená do vyprahlé krajiny, zároveň je však lemují zelená políčka rýže, zavlažovaná vodou z kanálů.
„Místní lidé jsou mimořádně vřelí a prahnou po kontaktu s jinými kulturami. Rádi poznávají nové věci. Když jsem pro ně letos v létě připravil guláš, mohli se po něm utlouct, přestože jsou podobná jídla tanzanské kuchyni cizí. I proto se sem tak rád vracím,” usmívá se Schlossarek.
Přes smělé plány a navzdory tomu, že je projekt v pokročilé fázi přípravy, přiznává Schlossarek, že jeho spuštění může být o rok odloženo: „Stále nemáme pokrytý rozpočet. Chybí sponzoři. Pokud znáte někoho, kdo má slabost pro skutečně fungující pomoc chudým v Africe, a zároveň má na účtu pár tisíc korun, bez kterých se obejde, ať se nám ozve. I Na naše poměry relativně malé peníze mohou mít v Tanzanii větší dopad, než si většina lidí umí představit.“
