Kazanlak a okolí – bohatství několika historických epoch

Trochu starověku…

Samotné město na první pohled příliš neoslní. Člověk si při cestě do města nejprve všimne nevzhledných panelákových sídlišť a dalších nevkusných pozůstatků socialistické architektury. O to více může návštěvníka překvapit bohatství zdejších památek a muzeí. Nejznámější památkou je Thrácká hrobka ze čtvrtého či třetího století před Kristem. Nachází se v parku na kraji města a cenná je především kvůli zachovalým nástěnným malbám.

Díky nim se dostala i na seznam UNESCO. Samotná hrobka přístupná veřejnosti není, nicméně pár kroků dál se nachází její věrná kopie, do které je možno za drobný poplatek nahlédnout. Nedaleko parku s hrobkou se nachází etnografické muzeum, kde je možné si nejen prohlédnout tradičně vybavený dům z devatenáctého století, ale také ochutnat marmeládu a likér z růží typických pro tento kraj.

Trochu výtvarného umění

Mě osobně nejvíce nadchlo muzeum Iskra spojené s městskou galerií. Najdete tu nejen poklady z Thrácké éry, ale také nejrůznější předměty denní potřeby, šperky nebo třeba zbraně z následujících epoch až do dvacátého století. Z Kazanlaku a okolí pochází poměrně velké množství zajímavých malířů, s průřezem jejichž díla je možné se v galerii seznámit. Některé obrazy reflektují spíše tradiční motivy, jiné jsou velice moderní a nápadité. Kromě zmíněných míst v Kazanlaku najdete ještě třeba muzeum růží, mešitu a samozřejmě také několik pravoslavných kostelů.

Jedna slavná bitva

Severně od Kazanlaku směrem k vesnici Šipka je možné uprostřed polí a luk spatřit mohyly z thrácké éry. Šipka se nachází přímo na úpatí Staré Planiny pod stejnojmenným průsmykem, kde se v letech 1877 až 1878 konaly velké boje mezi Ruskem a Osmanskou říší. Rusko válku vyhrálo a na památku toho na kraji vesnice stojí velkolepý pravoslavný kostel věrně kopírující církevní architekturu známou z Ruska.

Průsmyk Šipka, se nachází o pár set metrů nad vesnicí. Vedou odtud vysoké schody na vrcholek, kde stojí památník ruského vítězství slavné bitvy. Památník samotný má tvar kamenné mírně se zužující věže, ozdobené sochou lva stojícího nad vchodem. Uvnitř věže se nachází muzeum a v prostoru kolem i na skalách pod vrcholkem kopce stojí historická děla a několik dalších menších pomníků. Nechybí ani stožár s obrovskou bulharskou vlajkou a za příznivého počasí také nádherné výhledy do okolí.

Jeden pomník komunismu

Cesta k Buzludzhe vede po serpentinách pomalu stoupajících z vesnice Šipka vzhůru na hřeben. V době mé návštěvy se u cesty nacházelo tábořiště plné důchodců – následující den se u památníku konalo setkání bulharských komunistů a někteří proto přijeli s předstihem. Samotná Buzludzha je obrovský kolos připomínající Ufo zaparkované na vrcholu hory. Co šlo, to je rozkradené, nicméně stále toho zůstalo tolik, že je na co se dívat.

Údajně po pádu komunistického režimu sice byly pokusy památník srovnat se zemí či vyhodit do povětří, nicméně na jeho výrobu bylo použito takové množství betonu, že je de facto nezničitelný. Vnější část poznamenali sprejeři, ale vevnitř se dochovala autentická sorela, jen poněkud poničená a špinavá. Hlavy významných komunistických politiků a myslitelů, obrazy pracujícího lidu a budovatelské nápisy obkličují veliký konferenční sál, kolem něhož vede ochoz s výhledy do okolí.

Dovnitř se ale dá vylézt jen malým postranním otvorem a vstup je na vlastní nebezpečí. Na vrchol věže s rudou hvězdou se dá dostat pouze s vlastní baterkou. Navzdory tomu, že místo je zchátralé, nikdo jej neudržuje, ani přímo na místě neposkytuje průvodcovské služby, míří sem cestovatelé z celého světa.

Nejširší nabídku průvodců a map Bulharska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

A na závěr i lidové tradice a pravoslavný klášter

Ze silnice pod Buzludzhou lze pokračovat po žluté trase přes les. Na některých místech byla cesta značená velmi dobře, na jiných značky chybí, nebo nejsou patrné. Cesta vede ke skanzenu Etar. K vidění zde je nejen tradiční architektura, ale také místnosti vybavené náčiním určeným k různým řemeslům.

Některé ze strojů, jako třeba přírodní myčka nebo mlýnský mechanismus, byly dokonce puštěny v plném provozu. Od skanzenu je už jen kousek směrem nahoru k Sokolskému monastýru, klášternímu komplexu a kostelu z devatenáctého století s nádherně upraveným rajským dvorem přístupným veřejnosti.