- 1981 – 1992 Začala jsem bez svého přičinění ještě jako nechodící přívažek na cestách svých rodičů po krásách českých a slovenských hor. Energičtí prarodiče mi pak při opakovaných cestách do Jugoslávie trpělivě ukazovali krásu vzdálených míst. Nejen moře, ale také odlišnou kulturu a přírodní bohatství vnitrozemí. Tam někde jsou asi kořeny mých toulavých bot.
- 1992 – 1998 Po revoluci jsme mohli konečně vyrazit také na západ, což se mi podařilo opakovaně díky mnoha poznávacím zájezdům pořádanými školou.
- 1999 – 2001 Cestování na vlastní pěst jsem mohla začít provozovat až když jsem dostala rozum, což podle rodičů bylo s plnoletostí. S kamarády jsme v roce 99 poprvé vyrazili sami k moři, přičemž jsme nějak „zapomněli“ doma sdělit, že se chceme podívat do Bosny a Hercegoviny. Bosna a Černá hora byly naším cílem i v následujících dvou letech, kdy jsme se cestovatelsky teprve otrkávali.
- 2002 – 2003 Delší cesty jsme pak podnikli v různém složení na Blízký Východ (Sýrie, Jordánsko a Libanon) a do Norska. To už ale vlastně byla příprava na vytouženou „Velkou cestu.“
- 2004 – 2005 Po zdárném ukončení studií a než jsme se uvázali v práci, vznikla možnost okusit cestování časem nijak neohraničené. Plán cesty zněl: do Iránu, dále po zemi do Indie a pak letecky do JV Asie. Nakonec jsme kvůli finančním limitům i způsobu cestování museli z plánů trochu slevit. Účelem totiž nebylo někam dojet, odškrtnout a pokračovat, ale danou zemi pořádně prozkoumat a prožít. Čtyři měsíce cestování nám dovolily tímto způsobem procestovat pouze Irán, částečně Pákistán a severní část Indie.
- 2006 V prosinci jsme navázali na minulou cestu a vyrazili do JV Asie. Laos mě okouzlil a Kambodža překvapila. Nechala jsem tam kousek srdce a odvezla si spoustu vzpomínek.
- 2007 Indický Ladakh – tahle cesta byla významná hlavně proto, že jsem ji podnikla s „tchýní“ a za celý měsíc jsme se vzájemně nezabily :-)) Obdivuji co vše byla ochotná zvládnout jen pro tu touhu, vidět ty hory na vlastní oči.
Katka Roudnická
Redakce
