Jméno a příjmení
Kateřina a Miloš Motani (Motani Photography)
Oblíbené země
USA – různé typy pouští, velmi pestrá a proměnlivá krajina, nedotčená příroda, ohromné dálky, neprobádané divočiny, zajímavá vegetace a zvířata, ráj barev a tvarů, pouštní ticho, způsob života
Namibie – nádherné rozlehlé červeně zbarvené duny pouště Namib, tajemné Pobřeží koster, krajina, africká savana, zajímavá vegetace, africká zvířata
Itálie – mediteránní flair, pohoda, staré kamenné vesnice, antika, kulturní pestrost
Řecko – mediteránní flair, pohoda, staré kamenné vesnice, antika, kulturní pestrost
Egypt – poušť Sahara, exotika, srdeční prostí lidé, oázy, tept orientu, dávná egyptská kultura, současná arabská kultura
Na kterých místech se mi hodně líbilo
všechny pouště a polopouště severní Ameriky
poušť Namib
Pobřeží koster
White Desert
egyptské oázy
jižní Itálie
Peloponés
Kappadokie
Cesta, které si nejvíce vážím
všechny cesty, které jsme podnikli, a které ještě podnikneme
Nejdelší cesta
8x USA west, 2006 přibude 9. cesta a potom určitě ještě další
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?
Na cestování máme nejraději:
nevědět, co den přinese
fotografování samotné – vžívání se do motivu a krajiny, vyhledávání hry světla, tvaru a barvy, nacházení něčeho nového, pulzování někde uprostřed těla
být v přírodě, pohybovat se v zajímavé a krásné krajině, poznávat neznámé rostliny, vidět zvířata ve volné přírodě
setkání s tajemnem a nebezpečnem – Údolí smrti, Pobřeží koster, těsné skalní soutěsky
cesty terénním autem
setkání se zajímavými lidmi
poznávání jiné země a její kultury – její minulosti i přítomnosti
zapadlé vesničky
pulsující města
pozdní odpoledne, kdy všehno zlátne, pak ty přicházející večery a i dobu po západu slunce, kdy se dá stále ještě fotit
cesty nocí za svitu měsíce a baterky
ušlapané nohy, vykoukané oči, únavu po celodenním putování
nafocené filmy, když má člověk v sobě dobrý pocit, že něco pěkného nafotil
a pak nový den, který zase určitě něco pěkného přinese
objevování a poznávání
pocit absolutní svobody
vnitřní obohacení
vnitřní spokojenost
samotu
slyšet ticho
nadšení, že tady jsem
plnou skříň fotek
ze všeho nejvíc nás baví, že jsme DVA – že jsme dva na cestě, že oba dva fotíme
přitom kdo co fotil neurčujeme
ono to kolikrát ani určit nejde, jeden najde motiv, druhý ho doladí, kdo pak zmáčne spoušť, je už úplně jedno
jindy se zcela spontánně rozdělíme a každý si hledá svoje motivy, ale ani tady nechceme fotky dělit na ty, co fotil on, a na ty, co fotila ona – prostě jsme je dělali SPOLEČNĚ
že pak všechen materiál SPOLU zpracováváme – jeden rámuje diáky, druhý vyvolává fotky, jeden skenuje, stará se o grafiku, druhý programuje internetové stránky, jeden píše články, druhý je opravuje, společně pak vybíráme fotky a programujeme pásmo pro diashow, jeden přednáší a druhý se stará o technické zázemí
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel, čím nás inspirují
Jacques-Yves Cousteau – francouzský přírodovědec a oceánograf – obdivujeme jeho nasazení při objevování moří, přiblížení přírody všem lidem prostřednictvím jeho filmů, reportáží a knih
Michael Fatali – americký fotograf – obdivujeme jeho preciznost, vysokou kvalitu práce, velké formáty fotografií, máme rádi typ krajiny, kterou vyhledává
Günter Grüner – rakouský fotograf – líbí se nám jeho forma přednášek, řečnický um
Karel Čapek – český spisovatel – máme rádi jeho jazykový a literární um, vztah k obyčejnému člověku
Zdeňek Burian – český malíř a ilustrátor – obdivujeme jeho dokonalé, do detailu namalované obrazy pravěké krajiny a lidí
Jaroslav Foglar – český spisovatel – je spisovatelem provázející naše dětství
Arthur Ransome – anglický spisovatel – je spisovatelem provázející Kateřinino dětství
Cestovatelské Curriculum Vitae
v dětství klučičí knihy a sny
v dětství plánování cesty kolem světa
po vzájemném seznámení neustále někde na cestě
léto 1989 odchod do Rakouska
1991 první větší cesta – severní Itálie
1996 Řecko, jižní Itálie, poprvé USA – velký zlom v cestování, intenzivní zaměření na fotografování
od té doby všechno podřízeno cestování a fotografování
každý rok aspoň jedna větší cesta, jedna kratší, někdy i tři různé cesty za rok
doma zpracovávání textových a fotografických materiálů
Cestovatelské sny a plány
Cesta kolem světa – od začátku až do konce
Zvláštní záliby během cestování
fotografování
cestopisné reportáže
pozorování přírody
sběr přírodních materiálů
Jak mluví poušť
Byl právě listopad a v Evropě jistě cákalo po celý boží den. Nám to bylo vcelku jedno, tady na americkém kontinentě, na kterém jsme už ujeli několik stovek mil, doposud ani nekáplo.
Do národního parku Death Valley jsme přijížděli od mlžného tichomořského pobřeží.
Předešlou hvězdnatou noc jsme prodrkotali v autě, kdesi na úpatí hor. Čím víc jsme se však blížili k Údolí smrti, tím větší bylo teplo.
Husté lesy vystřídaly trsy žlutě kvetoucích rostlin a podivné stromovité juky. Tráva, pokud někde rostla, byla suchá a její tenké lístky se leskly ve slunci jako pole zralého obilí.
Kopce se rozestoupily. Do samotného parku zbýval ještě pěkný kus. Zastavili jsme na prvním rozcestí. Potřebovali jsme se po dlouhé a úmorné cestě trochu protáhnout.
Stáli jsme mlčky vedle sebe a hleděli do nekonečných dálek zalitých teplými paprsky. Obzor lemovalo vzdálené zvlněné pohoří, nad kterým se klenula neskutečně sytá modrá obloha. Kromě několika nízkých seschlých keříků tu snad ani nic jiného nerostlo. Pohled na tuto vyprahlou prašnou zem byl pro nás něčím novým a doposud nepoznaným.
Po nějaké chvíli, když jsem se konečně rozkoukala, mi začalo být něco strašně divného. Měla jsem najednou takový poněkud nezvyklý pocit. Zaposlouchala jsem se, … ale nebylo do čeho. Bylo slyšet jen ticho, … absolutní ticho.
„Slyšíš ?“ zeptala jsem se.
„Co mám slyšet ?“ nechápal Miloš.
„No to NIC !“
Něco tak zvláštního se snad ani popsat nedá. A myslím si taky, že kdo opravdové ticho nikdy neslyšel, tak tomu bude sotva rozumět. Něčemu, co je tak velkolepého, něčemu, co nejde vnímat žádným z našich smyslů. Ticho nelze ani vidět, ani nahmatat, ani ochutnat, nejde k němu ani přičichnout, ale přitom je to něco, co tady JE !
Někde jsem četla, že když člověk jednou začne mít rád poušť, tak je to láska na celý život. A právě tady, uprostřed toho ticha, začal v nás tento cit klíčit.
Významné expedice a projekty
diashow v Rakousku a České republice
„Tajemství pouště“ – pouště a polopouště severní Ameriky
zatmění slunce v Kappadokii
výzkum údolí Racetrack
Autor
články a reportáže (Koktejl, Lidé a Země, Outdoor, National Geographic, Fotovideo, Treking, VW magazín, Elixír, Český dialog, …
diashow „Tajemství pouště“
výstavy (Česká republika, Rakousko, Slovensko)
kalendáře (nakladateství Helma)
Rakouská dvojice, manželé Miloš a Kateřina Motani, se již řadu let věnují fotografování. Jejich tvorba je zaměřená na detailní vystižení různých podob, forem, tvarů a BAREV PŘÍRODY. Fotografie překvapí nejen vysokou technickou kvalitou, ale hlavně svojí atmosférou zachycující pomíjivé okamžiky HRY SVĚTLA A STÍNŮ, které příroda nabízí. Tématicky se dvojice MOTANI zaměřuje především na oblasti pouští a polopouští. Svoji ojedinělou diashow prezentují jak v České republice tak i v zahraničí. Díky nejmodernější digitální technice se vydáte na cestu společně s nimi. Ojedinělé diashow vás zavede na JIHOZÁPAD USA. Úchvatné fotografie ze známých i odlehlých částí Kalifornie, Nového Mexika, Arizony a Utahu jsou doprovázeny emotivní HUDBOU inspirovanou indiánským etnikem doposud žijícím na tomto území a českým komentářem Kateřiny Motani. Po shlédnutí neobvyklé diashow možná i odhalíte TAJEMSTVÍ pouště a poznáte, jak rychle dovede poušť vyvolat ZÁVISLOST, které se mnozí nezbaví po celý ŽIVOT…
Ani oni dva na začátku cesty ještě netušili, co všechno je v poušti čeká!
Osobní www stránky
www.motani-photography.com
www.motani.eu
Osobní poznámka
„Všude dobře, tak co doma“
NAŠE CESTY
Procestované státyUSA : Kalifornie · Nevada · Arizona · Utah · Nové Mexiko · Colorado · Wyoming ·Idaho· Oregon · Florida · New York · New Jersey · Washington
AFRIKA : Namibie · Egypt
JIŽNÍ EVROPA : Řecko · Jižní Itálie · Severní Itálie · San Marino · Sardínie · Elba · Korsika · Jižní Francie · Monaco
ASIE : Turecko
I když sám nejsem právě cestovatelský typ, Vaše příspěvky v magazínu Koktejl velmi rád čtu. Je vidět že cestujete rádi a rádi o svých cestách píšete a Vaše fotky jsou nádherné. Díky Vám za vše.