Thajsko, Barma, Kambodža, Laos a Vietnam

Přidat nové téma
Kambodža a Thajsko za 45 dní
Thajsko, Barma, Kambodža, Laos a Vietnam

"Skutečná" Kambodža

Do Battambangu jsme přijeli kolem osmé hodiny ranní, zrovna ve chvíli, kdy nás konečně přemohl tvrdý spánek. Rozespalí jsme vystoupili přímo do spárů hostelových naháněčů, z nichž jsme si vybrali Soona, tuktukáře, který nám nabízel ubytování v Royal Hotelu. Pokoje jsou zde od čtyř dolarů za sdílenou koupelnu, po dvacet dolarů s veškerým vybavením a klimatizací. Zvolili jsme střední cestu s televizí, vlastní koupelnou a studenou vodou. Se Soonem jsme se domluvili, že nás povozí po okolních vesničkách a poví nám něco o životě běžných lidí.

Život v okolí Battambangu

Naše první cesta vedla do jedné z malých vísek za městem, k rodině vyrábějící rýžové nudle. Všechny děti po cestě na nás mávaly volajíce přitom "Hello, hello!" Po příjezdu k rodině nám Soon popsal celý proces výroby rýžových nudlí a některé části tohoto procesu jsme viděli i na vlastní oči. Rýže se nejprve nechá odležet několik hodin ve vodě, dokud se skoro nerozmočí. Poté se rozemele na rýžové mléko a následně stluče na pastu, která se procedí přes síto do kádě s vířící horkou vodou. Rodině se prý dařilo dobře až do předloňského období dešťů, které bylo extrémně vydatné. Provoz byl po dlouhou dobu zatopen a zákazníci přešli k jinému dodavateli. Alespoň, že mají na zahradě velký mangovník, na kterém se ročně urodí zhruba tuna a půl ovoce.

Po výrobě nudlí jsme vyrazili na snídani, kde se Soon rozpovídal o místní politické situaci a o vládní straně, která je u moci od devadesátých let i za pomoci zfalšovaných voleb. V zemi je vysoká korupce a od posledních voleb, ve kterých nejprve vyhrála opoziční strana, aby vláda výsledky po týdnu revidovala ve svůj prospěch, také napjatá atmosféra a vzrůstající frustrace obyčejných lidí. Ti se snaží najít práci v sousedním Thajsku, za což ovšem musí převaděčům platit 100 USD za osobu s tím, že výsledek je často nejistý. Převaděč je často nechá na holičkách a Thajci je nejprve zavřou na tři měsíce do vězení a následně vyhostí. Většina z nich přitom prodá veškerý majetek, aby mohla převaděčovi zaplatit požadovanou sumu. Dále nám vyprávěl o životě sběračů durianů a kokosů. Ovoce se musí sklízet ještě nezralé, protože jinak hrozí, že začne padat lidem na hlavy, což mívá fatální následky.

Naše další cesta vedla k rodině vyrábějící rýžový papír. Po cestě jsme se zastavili u banánovníku, z jehož jediného květu vyroste kolem sedmi trsů banánů, každý s dvaceti banány. Dozvěděli jsme se také, jakým způsobem místní zachytávají dešťovou vodu pro další užití v období sucha. Zatímco během dešťů je vody dostatek a může být použita i k osobní hygieně, během období sucha je její použití striktně omezeno a smí se pouze pít, aby bylo zajištěno, že jí bude do dešťů dostatek. Zatímco teď je totiž odpoledne kolem třiceti a k ránu i kolem patnácti, v březnu a dubnu je ve stínu 43° a z člověka tečou proudy potu i pokud jen sedí ve stínu a nevyvíjí žádnou činnost. Zastavili jsme se také u rýžových políček, kde právě probíhal sběr úrody. Zatímco normálně už se používá mechanizace, letos je tolik vody, že většina úrody byla zničena a zbytek se musí sbírat ručně. Práce to je tvrdá - od úsvitu do soumraku po pás či prsa ve vodě a po soumraku další zhruba tři hodiny denně ruční mlácení rýže. Co se týče placek z rýžového papíru, vyrábí se z podobné pasty jako nudle. Pokud jsou určeny na čerstvé jarní závitky, přidá se do nich sůl. Pokud jsou určeny na smažení, přidává se palmový cukr, který je mimochodem výborný. Dále po cestě jsme viděli sušení banánových placek, které jsou podle Soona spolu s mangovými plackami asi jediným produktem, který by turistům nedoporučoval. Zejména z toho důvodu, že na ně sedá množství much a často do nich kladou vajíčka. Místní jsou zvyklí, ale turista by mohl mít nepříjemné problémy.

Další zastávkou byl rybí market, kde jsme byli svědky výroby rybí omáčky. Zápach na trhu byl omračující. Mimochodem rybí omáčka se vyrábí z nasolených ryb, které se nechají asi tři měsíce fermentovat v obrovských kádích. Z hygienických podmínek by evropský komisař patrně dostal infarkt.
Poslední zastávkou byla výroba dezertu z rýže, kokosového mléka a fazolí, které se společně pěčou v bambusovém stonku. Delikatesa. Bambus je pro místní ekonomiku velmi důležitá multifunkční rostlina, které je ovšem poslední dobou nedostatek, protože většina bambusových lesů je zaminovaná a obrovské mechanizované stroje, které provádí čištění oblastí, s sebou berou i veškerý bambusový porost.

Bamboo Train

Naší poslední zastávkou ve společnosti Soona byl Bamboo Train - železniční doprava podobná drezíně, která se dříve používala k přepravě osob a nákladu (jeden vozík uvezl až deset lidí či tři tuny rýže), ovšem dnes už jde pouze o turistickou atrakci. Jde o bambusový vozík se dvěma nápravami a jednoduchým motorem, který je se zadní nápravou spojený řemenem. Trať je jednokolejná a pokud se po cestě potkají dva Bamboo Trainy, jedne z nich se jednoduše postaví mimo kolej, aby mohl protijedoucí projet. Bambusová deska se odepne od náprav, motor se vyjme a nápravy se také hodí mimo trať. Po průjezdu se znovu sestaví (cca půl minuty). Samotná cesta trvá asi 15 minut jedním směrem a jde o dobrý zážitek, už z toho důvodu, že patrně nikde na světě neexistuje funkční trať s více zvlněnými kolejemi než zde. Člověk se diví, jak může být vůbec provozuschopná. Na konci je turistická past v podobě malých dětí nabízejících průvodcovské služby po rýžové továrně, prodej triček, atp. Po cestě zpět jste požádáni o spropitné pro řidiče, což je trochu obtěžující, protože samotná cesta stojí pět dolarů, což je vzhledem k tomu, čeho se vám dostane, horní hranice snesitelnosti.

Návštěvu venkova jsme ukončili kolem třetí hodiny, pročež jsme se rozhodli využít zbývajícího času a půjčit si na další průzkum okolí motorky. Bohužel jsme byli úspěšní pouze z poloviny a tak jsme vyrazili ve dvou na jednom stroji. Plán byl jednoduchý. Chrám z angkorského období Wat Banan, kterému se také říká "Malý Angkor", a poté Phnom Sampeau, vražedné jeskyně Rudých Khmerů, budhistický chrám a netopýří jeskyně, to vše na jednom kopci. Vstup na Wat Banan (3 USD) platí i pro Phnom Sampeau.
Cesta k Wat Bananu je dlouhá zhruba 20 km. Samotný chrám leží na kopci a vede k němu 363 schodů počítáno k prahu chrámu. Svým vzhledem připomíná Rolous Group v Angkoru a spíš bych doporučoval navštívit právě Banan a v Angkoru se věnovat jiným zajímavostem. Výhled na okolní nížiny je nádherný, ovšem kvůli vegetaci značně omezený.
Vybaveni mapou z hotelu jsme se vydali k Phnom Sampeau. Už se připozdívalo a bylo jasné, že samotné jeskyně a chrám nestihneme, ovšem výlet desítek a stovek tisíc netopýrů z jedné z jeskyní jsme si nemohli za žádnou cenu nechat ujít. Mapa byla spíše schematická a zkratka vedla přes vedlejší cesty, takže jsme byli nuceni ptát se co chvíli na cestu. Vedením osudu jsme se ocitli uprostřed neobydlené pustiny, kde se čas od času objevil nějaký zemědělec. Poctivě jsme se řídili radami, které nám pomocí posunků sdělovali, a následovali vytyčený směr. Prašná kamenitá cesta se postupně měnila na velmi hrbolatou polní cestu, úzkou motokrosovou dráhu nad rýžovými políčky, až po malou vyšlapanou pěšinku, na které sedělo stádo vodních buvolů, jež se odmítalo jakkoli pohnout. Kličkování mezi buvoly a zatopenými políčky však bylo pouze předkrmem před závěrečným úkolem, totiž 50 metry hlubokého bahna a močůvky z jedné strany a ostnatým drátem ze strany druhé, mezi nimiž bylo zhruba 20 cm prostoru. Ačkoli se nám motorka málem utopila, dostali jsme ji nakonec společnými silami značně zaneřáděnou na druhý konec, kde na nás opět čekala prašná kamenitá cesta. Po všech útrapách jsme si připadali jak na nově vyasfaltované dálnici. Další cesta k jeskyni vedla přes místní vesnice, do kterých běžný, dobře orientovaný turista příliš často nezavítá. Prašná cesta, krvavý západ slunce, všude kolem palmy a rýžová políčka, která se střídala s malými shluky skromných příbytků. Připadali jsme si jako v jiném světě.
K netopýří jeskyni jsme dorazili už za plného provozu - z otvoru ve výšce zhruba dvaceti metrů o rozměrech 5x5 metrů se valil plynulý proud tisíců malých netopýrů za minutu, kteří se vydávali na svoji noční pouť za potravou. Vydrželi jsme je sledovat zhruba deset minut, než jsme se pro rychlý úbytek světla rozhodli vydat na cestu zpět, tentokrát po zpevněných komunikacích. Večer jsme si ve městě u řeky, kde to vypadlo jako na kolonádě, dali čerstvě plněnou bagetu a náš oblíbený shake z guanabany, kterou zde nazývají "anana", a po dni plném zážitků se odebrali do hotelového pokoje. Motorku vracíme zítra v poledne a chtěli bychom stihnout minimálně krokodýlí farmu a možná vodopády v širším okolí města.
______________________________________________

Více na www.kambodza-thajsko.blogspot.com - je to hlavně blog pro přátele, ne klasický cestovatelský, ale sám jsem zde ocenil blogy jiných cestovatelů, které nepsali původně pro zveřejnění - každá informace se může hodit, tak zveřejňuju. Na konci bych rád přidal souhrn s nějakými odkazy, cenami, atd., ale teď na to není čas. Mimochodem, pokud budete tak od sedmého ledna kolem Krabi, napište, rádi se s někým setkáme.

prosím o radu – zdravotní pojistění
Thajsko, Barma, Kambodža, Laos a Vietnam

Zeptej se přímo na VZP. S takovým specifickým dotazem Ti tu jen tak někdo neporadí. Je otázka, jestli jako odhlášený mělo smysl něco platit.

Měl sis na začátek cesty zaplatit pár korun na cestovní pojištění, které by se i ze zahraničí dalo prodloužit po internetu, když si zjistil, že ještě nejsi pojištěný. Co kdyby havarovalo letadlo nebo tuk tuk cestou z letiště? Z čeho bys platil léčení?

Pojištění tedy na sebe navazují, jen budete muset prokázat, že po odhlášení (pokud by jste se opravdu odhlásili) jste měli to cestovní na kartu. Banka by vám snad měla něco vystavit. Nejdřív si psal, že jste si pojištění zrušili a teď píšeš, že jste si platili minimální částku, takže nezrušili. Spíš tedy odhlášeni nejste, ale pak je otázka, jak se můžete odhlásit teď, tedy abyste splnili ty podmínky:
http://www.vzp.cz/klienti/informace-a-zivotni-situace/pobyt-v-zahranici/pobyt-v-zahranici
Měli jste se odhlásit (pokud jste chtěli ušetřit), odevzdat průkaz a pokud by to nevyšlo, doplatili byste nedoplatek. Pokud by jste byli v zahraničí déle než 6 měsíců, doložíte pojištění za celou dobu, což mohou být různé pojišťovny (já třeba měl Alpenverein na prvních 8 týdnů - pošlou potvrzení e-mailem a pak návazně běžné od Generali). Pokud tedy nejste odhlášeni, plaťte zatím dál a zkuste se odhlásit korespondenčně (pokud nemáte kartu s sebou, může ji na pojišťovnu odevzdat někdo jiný v ČR, možná i to vámi podepsané prohlášení, abyste měli jistotu, že to přijali). Pak by snad všechny podmínky měly být splněny, jen je otázka, co když sice budete v zahraničí déle než 6 měsíců, ale odhlášeni jen třeba 5. Podmínku č. 2 splníte za pomoci pojištění ke kartě.