Indie, Srí Lanka, Nepál a Bangladéš

Moc pekny,
drzim palce ve statecne boji s indiány.

Plati na sest tydnu.

není, platí po celém světě, ale stejně to má určitá omezení, jinak celkem dobrá věc pro ty co hodně lezou v alpách-slevy na chatách atd.

Podle me autorka psala v kulturnim soku. Kolkata neni tak hrozna, alespon ne vsude. ;)
Celkem levna a kvalitni veg. strava je v restauracich Haldiram. Ja jsem se stravoval v chramu Hare Krisna na 3C Albert Road vedle Minto Parku.

jj, taky to tak vidim a navic jidlo na ulici bylo super-hned bych si dal skopovou rolku s vajickem!

Dobrý den, také prosím o kontakty na super ubytko :o)) děkuji

Ahoj, můžu doporučit Palm Beach Resort v Uppuveli, které vede sympatický italský pár:
http://www.tripadvisor.co.nz/ShowUserReviews-g424963-d1869970-r164903352-Palm_Beach_Resort-Trincomalee_Eastern_Province.html
Mají tam i levnější část. Není třeba jíst výborné italské jídlo v resortu, lze zajít do místní minirestaurace na hlavní silnici (kus po ní na jih). Resort leží asi uprostřed mezi silnicí a pláží, cca 200 m od obou.

Pěkný článek, já plánuji cestu do Nagalandu, snad tam teroristi nejsou :)

Rozhodně to není nejvyšší průjezdné místo na zemi. V Tibetu je minimálně 10 vyšších sjízdných cest. Nejvyšší cca. 5800 m.

Zdravim, prosim Vas, opatrne s transliteraci, transkribci, ukvapenymi zavery a zavadejici interpretaci při práci s "tibetsko-čhamovou tématikou". Blize o čhamu (nabozenske tantricke tance tibetskeho buddhismu) viz www.uwip.org v downloads - clanek cham. S uctou zdravi, Krystof Travnicek. Dekuji.

"Už jsem se jednou rozepsal,ale příspěvek se někam ztratil, takže znovu:
Za "náš západní svět" samozřejmě považuji i bohaté Japonce, Korejce, Malajce nebo Číňany - prostě všechny s podobnou životní úrovní, a tedy podobným životním stylem, jakým se žije v rozvinuté části Evropy a Sev. Ameriky. Mimochodem, cosi jsem o Ladaku také napsal (ale knižně) a v části věnované nechutnému chování některých "zápaďáků" dokonce popisuji právě Japonce.
V přístupu turistů k navštěvovaným objektům (lidem i místům) rozlišuji ty, kteří k tomu přistupují s úctou a pokorou, a ty, kteří se tam chovají, jako kdyby jim to patřilo. To druhé považuji za špatné. Dále myslím, že je velký rozdíl, když "zápaďáci" svým necitlivým chováním hromadně a opakovaně ruší náboženskou událost, anebo když si nějaký Ind fotí na nádraží bělocha - možná mu chybí vychování, ale jestli má běloch pocit, že mu někdo narušuje soukromí na nádraží v Indii, tak to by neměl do takových zemí jezdit.

A nebojte, jestli se někoho dotklo, že jsem se vyjádřil poněkud nechvalně na adresu "našeho západního světa" - tak můj názor je ten, že až oni "z těch rozvojovek" dosáhnou naší životní úrovně (nebo podobné), budou stejní, tj.dobří i špatní, resp. to jsou už teď - stejně jako je tomu u nás -, ale pak se to u nich bude projevovat stejně, jako se to projevuje nyní u nás... Co myslíte?"

Barvičky super ...sluší

viac sexu

Tvrzení v příspěvku jsou v rozporu s Ballovou biografií přinejmenším v následujícím:
1 - Stolička byl v Kalkatě přijat na muzejní práci, nikoliv terénní výzkum; kromě cesty do Kaččhe byly Stoličkovy výpravy jeho vlastní iniciativa (dostal na to v muzeu volno, nebo byl "výslovně" na dovolené).
2 - Na druhou výpravu ze Šimly nevyrazil 14. září a ani 3. expedice nestartovala v září (a ze Šimly, ale z Rávalpindí), což uvádí J. Martínek. Kromě toho, že to není pravda, to ani není logické: do Ladaku ani dnes (natož v 19. století) pokud možno nikdo v září necestuje, ale právě naopak se snaží včas vrátit, než ho tam zasněžené průsmyky uvězní na zimu. Mimoto se na podzim v Britské Indii pracovalo - a před vedrem se koloniální úředníci do hor uchylovali právě v květnu...
3 - Nic nenasvědčuje tomu, že by již v r. 1865 Stolička "hodlal pokračovat do Karákóramu, ale musel změnit plány kvůli nosičům"; ti mu zřejmě opravdu "utekli" (tedy vlastní Stoličkova formulace zní "rozloučil jsem se s nimi" (když původně je v Šimle najal na celou cestu), ale v Padamu v Zanskaru (tedy až na cestě do Šrínagaru). Přes žádné ledovce nosiči pokračovat neodmítli - v Zanskaru žádné permanentní ledovce ani nejsou a byli tam v srpnu; nosiče zato netěšilo brodění horských bystřin - samotného Stoličku taky ne: uvádí, že v Zanskaru - mezi Rumbakem a Padamem brodili až 20x za den.
4 - V Geologickém ústavu byl S. zaměstnaný 12 let, tedy až do své smrti. "Po pěti letech" tudíž do služeb Asijské společnosti nepřešel a do Barmy jejím jménem nejel, byla to výslovně soukromá cesta "v rámci dovolené". Působení v Asijské společnosti byla čestná funkce; navíc to bylo propojené - při redigování jejího časopisu Stolička uplatňoval výsledky své práce.
5 - Kaččhský poloostrov není v Rádžasthánu, ale v Gudžarátu; jsou to sice státy sousední, ale oba rozlehlé.
6 - Ve výpravě nebyla "skupina vědců vedená Gordonem"; expedici tvořili šéf Forsyth, podplukovník, lékař výpravy, 3 kapitáni a Stolička. Vesměs to byli vojáci s konkrétními organizačními úkoly, jediný Stolička mezi nimi neměl vojenskou hodnost a jediný se mezi nimi věnoval výhradně přírodovědnému bádání. O účast v již "hotové" expedici navíc sám iniciativně usiloval.
7 - Výprava do Jarkandu a Kašgaru nedorazila "v prosinci", "Forsyth v Kašgaru dávno nebyl", "nešel přes Karákóramský průsmyk", přes ten se až vraceli v červnu následujícího roku. Stolička hovoří o spojení rozdělené výpravy dlouho před Jarkandem. Do Jarkandu dorazili všichni pohromadě 8. listopadu. Tam byli v jakémsi domácím vězení a teprve po několika týdnech směli pokračovat do Kašgaru, kam se dostali 4. prosince.
8 - "PŘED Kašgarem S.onemocněl, snad zánětem míchy". Zcela konkrétně: velice zle (podle Balla měl "spinal meningitis")mu bylo v místě Kiziljilga (dnes v Číňany zabrané oblasti Aksai Čin), kde "ležel ve dnech 1.-6. října", tedy ještě velmi dlouho nejen před Kašgarem, ale i před Jarkandem. Hypotéza s horskou nemocí vychází právě z toho: Aksai Čin je náhorní plošina ve výšce 4-5000 metrů, naproti tomu Jarkand i Kašgar už jsou v "nížině" a Stoličkovi tam také nic nebylo (soudě podle Balla a také podle zoologických výsledků v Kašgaru určitě S. patřil mezi nejpilnější a nejzaměstnanější členy expedice). Zotavil se DLOUHO před příchodem do Kašgaru.

Je určitě škoda, že nemáme jedinou (solidní) existující Stoličkovu biografii (od V. Balla, v níž se cituje přímo ze Stoličkových zápisků, dopisů, článků) k dispozici v češtině; podobné omyly a nepřesnosti by se již v souvislosti s FS přestaly tradovat.

Jiří Hrubý