Kassel: pohádky bratří Grimmů a moderní umění

Kassel je však i mimo rámec výstavy documenta, která se koná jednou za pět let, jednou z prvních adres v oblasti umění v celé Evropě. Zámek Wilhelmshöhe přechovává mimo jiné jednu z největších a nejdůležitějších sbírek Rembrandta a slavnou antickou sochu Kasselského Apollóna. Již z dálky je vidět dominanta Kasselu, Herkules, důstojně trůnící nad městem.

Šarm 50. let a atmosféra centra města

Město není v dnešní podobě ani tolik výsledkem rekonstrukce po válce, jako spíše nové výstavby na staré půdě. Východiskem projektu bylo totiž radikální skoncování s dědictvím minulosti. Přesto je Kassel dnes na řadu zdařilých ukázek architektury 50. let veskrze pyšný, jako např. na komplex Treppenstraße, který je již dlouho památkově chráněný.

V posledních desetiletích se přesto opět pilně pracovalo na obnově a zvýšení atraktivity centra, které nyní zdobí i moderní novostavby, umění na veřejných prostranstvích a nekonvenčně transformované plácky a náměstí. Centrum sestává z vlastního jádra města, které se rozpíná až k „Pěkné vyhlídce“, odkud se nabízí krásný pohled na rozlehlý park Karlových lužin, dále pak do něj počítáme menší obytnou a obchodní čtvrť s náměstím Entenanger a krytou tržnicí, a konečně městský obvod od „Vinice“, tedy čtvrti Weinberg, až po dnešní Kulturní nádraží.

První německé divadlo a Goethův slon

V rozvoji města sehrály důležitou roli Spolková zahradní výstava z roku 1955, výstava „documenta“, pořádaná poprvé v témže roce, a konečně univerzita Kassel, založená v roce 1970 původně jako všeobecná vysoká škola: to vše znamenalo nové obyvatele, nové hosty a nové cílové skupiny. Kassel se však také může pochlubit jednou z nejdelších divadelních tradic v celém Německu: v roce 1605 zde bylo postaveno vůbec první německé kamenné divadlo, dnešní Státní divadlo Kassel.

Město se pyšní také mnohými dalšími scénami s prvotřídními hereckými soubory a inovačními programy. Všechnu čest městu dělá – vedle stálice, zámku s barokním parkem Wilhelmshöhe (památka UNESCO), – i nabídka muzeí: v Nové galerii jsou k vidění ukázky umění z posledních dvou století, v Muzeu přírodních věd pak slavný Goethův slon. V Astronomicko-fyzikálním kabinetu, sbírce vědeckých měřicích přístrojů zemského knížete, budete pro změnu žasnout nad netušenými jevy a poznatky z oblasti astronomie, chronometrie, geodézie, fyziky a matematiky. Kromě toho Kassel Muzeem bratří Grimmů vzdává čest památce dvou přeslavných jazykovědců a pohádkářů, kteří zde strávili 30 let života.

Nejširší nabídku průvodců a map Německa (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Svět bratří Grimmů oslovuje generace

Futuristická budova Světa bratří Grimmů se na okraji zelené aleje Karlsaue v Kasselu tyčí jako tajemný monolit. Muzeum Grimmwelt založené v roce 2015 interaktivním způsobem zprostředkovává napínavý kreativní život a dílo bratří Grimmů v období 19. století. Jedinečný muzejní projekt nabízí dočasný kouzelný domov malým i velkým, znalcům pohádek a fanouškům grimmovských děl i všem návštěvníkům Kasselu. Až do konce letošního května zve muzeum na výstavu k příležitosti 200 let od vydání „Německých pověstí“, druhého největšího souborného díla bratří Grimmů.

Málokdo ví, že Jacob a Wilhelm Grimmovi po sobě zanechali nejen svou pohádkovou tvorbu, ale publikovali i rozsáhlou sbírku pověstí. Oba svazky z let 1816 a 1818 obrazně vybízí k pátrání v jejich stopách, skvěle se tak pobaví všechny generace. O skvělý zážitek je postaráno především díky skvělé kurátorce a vedoucí muzea Susanne Völker, která k tvorbě prezentace přizvala i několik umělců. Vychází ze vzoru pověstí bratří Grimmů a vrací se ke kořenům forem vyprávění. Vzhůru tedy do Kasselu – města víc než pohádkového!

Barokní park Wilhelmshöhe – největší „skalka“ Evropy

Vskutku, tak bychom mohli nazvat barokní park Wilhelmshöhe, který leží v těsném sousedství stejnojmenného zámku. Rozsáhlý zahradní komplex, jenž zabírá plochu 240 hektarů, je skvělým příkladem prolínání různých směrů zahradní architektury z doby vrcholného baroka. Cílem vybudování tak okázalého parku bylo pozvednout kasselský knížecí dům na úroveň jiných významných panovnických rodů. Za krásou zurčících potůčků a vodopádů hledejme zručnost italského stavitele Giovanniho Francesca, kterému však trvalo dlouhých 16 let, než mohl na pomyslný trůn svého architektonického díla usadit bronzovou sochu Herkula – vzor pánů domu a zároveň symbol jejich moci.

Nejvíce dnešního návštěvníka ale láká to, co se odehrává u Herkulových nohou – odsud zpod více než 70 metrů vysokého podstavce prýští denně více než 750 tisíc litrů vody do koryt potůčků a vodních náhonů dlouhých více než 12 kilometrů, jimiž voda proudí do Velké fontány zámeckého rybníku, aby tu pod přirozeným tlakem vylétla až do výšky 52 metrů. Obzvláště impozantní podívaná se pak naskytne s příchodem soumraku, kdy jsou vodní kanály nasvícené od Herkula až k zámku.

documenta. Světová výstava moderního umění, jejíž odkaz trvá

Výstavu documenta lze charakterizovat takřka symbiózou skandálnosti a triumfálnosti, protestu a nadšení, provokace a experimentu. Documenta představuje nejdůležitější pravidelnou výstavu současného umění na světě, zrcadlo společnosti a výkladní skříň globálního uměleckého dění. Původně se konala ve čtyřletých turnusech, dnes jednou za pět let, a trvá 100 dní. Poprvé se brány documenta otevřely v roce 1955. Cílem výstavy bylo přiblížit německému publiku práce umělců, kteří byli do roku 1945 pranýřováni jakožto „dekadentní“ a tabuizováni.

Projekt se zrodil z iniciativy Arnolda Bodeho, kasselského umělce a designéra, který usiloval o poválečnou obrodu. Některá z nejimpozantnějších vystavených venkovních děl se stala pevnou součástí obrazu města, jako například projekt 7000 dubů Josepha Beuyse, socha Ocelového rámu rakouského kolektivu Haus-Rucker-Co, Claes Oldenburgův Obří krumpáč trčící z břehu řeky Fulda nebo Man Walking to the Sky, instalace Jonathana Borofskyho z roku 1992 ku příležitosti documenta 9. Velkolepé umění – každé samo o sobě dalším dobrým argumentem pro návštěvu Kasselu.