Kašmír – knížectví, na které Bůh zapomněl

Šrínagar nabízí také toulky po rušných tržištích a v křivolakých uličkách cihelných hrázděných domků i návštěvy spousty zajímavých mešit, do jejichž hlavních síní však obvykle cizinec nebývá vpuštěn. Večer se některé ulice rozsvítí a restaurace pečou marinované maso přímo na ulici. Hlavní složkou kašmírské kultury je sunnitský islám, jehož otisk je znát v lidovém umění, architektuře i v duších obecně velmi pobožných Kašmířanů.

Šrínagar: jezerní město hausbótů

Když poprvé spatříte Šrínagar, budete si připadat, že jste vstoupili do jiného světa. Na jezero Dal Lake z kopce přísně shlíží středověká pevnost Hari Harbat, dosud obsazená indickou armádou a třpytivé jezero obehnané horami je protkáno řadami nádherných vyřezávaných dřevěných hausbótů, které tvoří vodní ulice, křižovatky i náměstí. Ubytování na takové lodi je romantickým zážitkem i pro drsňáky, protože si člověk přijde jako na plovoucím zámku. Podlahy většinou pokrývají kašmírské koberce, nechybí dřevěné vyřezávané zdobení, honosné skleněné lustry a starožitný nábytek. Na uvítanou dostanete vynikající kašmírskou kahwu – tradiční čaj z kardamomu, skořice a šafránu, občas dochucený zeleným čajem a drcenými mandlemi. 

Popíjení kahwy na stinné verandě hausbótu je perfektní relax po trecích v Ladakhu nebo Kašmíru, přičemž se dá pozorovat rušný život místních domorodců na vodní hladině. Dlouhé dřevěné kánoe umí obratně ovládat jak staré babičky vezoucí malé děti ze školy, tak malé děti, vezoucí babičky s lupením pro králíky. Pro českého vodáka je zážitkem si místní plavidlo půjčit a prohánět se s ním vodními ulicemi mezi těmi plovoucími paláci, lány kvetoucích lotosů, městskými plavebními kanály či mezi bahnitými břehy pobřežních plantáží. Jednou místní technikou jízdy je „buddha na háčku“ – sezení na ploché přídi v tureckém sedu za současného pádlování obrovskou dřevěnou lopatou. Druhou možností je klasické pádlování vzadu, avšak bez odlamování – stáčení lodice dokáží místní kormidelníci zabránit jakýmsi zvláštním rotačním švihem listem pádla ve tvaru srdce. 

Život na jezeře Dal 

Nutností cestovatele je však podniknout projížďku na typické kašmírské loďce zvané „šíkara“. Jedná se malé plavidlo speciálně navržené pro maximální pohodlí cestujícího, který se ve stínu stříšky povaluje na zdobných matracích a jehož jediným úkolem je kochat se živoucím mumrajem jezera Dal Lake a konverzováním s prodejci různých suvenýrů, květin, ovoce či nápojů, kteří se neustále pokoušejí o prodej při soulodění. Dá se tak strávit skoro celý den, kdy kromě načančaných hausbótů pro turisty uvidíte i prosté plovoucí chaloupky pro místní lidi nebo plovoucí zahrady, tvořené neustále vršenou slámou s kompostem. Tyto zahrady musí být kotvené ke dnu zatlučenými kůly, aby je neodfoukl vítr nebo někdo neodtáhl i s úrodou zeleniny. 

Navštívit se dá ostrůvek Char Chinar s kašmírským národním stromem činarem (druh platanu). Odtud je cestou k největší mešitě Hazratbal vhodným místem uprostřed jezera ke koupeli přímo z loďky. Cestou zpět mezi plovoucími políčky a vodními kanály ve městě budete patrně vlákáni také na prodejní prohlídku různých rukodělných výrobků od prezentace koberců po ochutnávku různých typů medů. Na šíkaře také můžete navštívit plovoucí trh, což je místo na jezeře, kam se brzo ráno sjíždějí prodejci zeleniny, ovoce a řezaných květin a za hlasitého smlouvání si přehazují své produkty s nákupčími z restaurací z loďky do loďky. Na přihlížející turisty se pak vrhnou další kánoe s kořením, šperky a horkou kahwou, uvařenou přímo na palubě. Na vodě se konají i různé slavnosti. Jednou jsme byli přizváni na svatbu, která trvá v místě nevěsty tři dny a tři noci, a to oficiálně bez alkoholu, a pak se ještě pokračuje pár dní v místě ženicha. 

Zahrady a chrámy na úpatí hor

Na jednom z kopců nad jezerem se tyčí hinduistický chrám Shankaracharya zasvěcený Šivovi. Od něj je nádherný pohled na celé jezero, který je jinak umožněn jen obrovskému množství káňat. Ve Šrínagaru je na úpatí hor také spousta nádherných historických zahrad. Například rozlehlou Shalimar Garden postavil již roku 1619 mughalský panovník Jahongir a vedle ní pokračoval jeho švagr Asif Khan v roce 1633 stavbou „zahrady blaženosti“ – Nishat bagh. V létě zde uvidíte rozjařené děti skotačit v historických kašnách obehnaných miliony květů, podzimní návštěvy vás zase odmění úchvatnou hrou barev listů urostlých kašmírských činarů. Celkem šest kašmírských zahrad je na seznamu UNESCO mezi mughalskými zahradami postavených v perském stylu. Je zde také údajně největší zahrada tulipánů v Asii – Indira Gandhi Memorial Tulip Garden, která však bývá často zavřená kvůli návštěvám politických delegací.

Kašmírská lidová tvořivost

Kašmířané jsou nesmírně šikovní na různá umělecká řemesla, jejichž znalost se dědí po generace a sahá až do dob dávné a daleké Persie. Asi nejznámější jsou nádherné kašmírské koberce, zhotovené z jemné vlny a hedvábí. Jejich vzory jsou svojí krásou doslova hypnotizující, což by potvrdil nejeden turista odcházející z nezávazné ukázky kašmírských vzorů s objemným balíčkem. 

V Kašmíru se sklízí hodně vlašských ořechů a z ořešákového dřeva zde umějí vyřezat i nádherné tácy, misky či svícny s jemňoučkými vzory. Dalším vývozním artiklem jsou výrobky z papier maché, tedy hmoty z rozemletého papíru zformované do tvaru různých krabiček, svícnů, ozdob, ručně malovaných a lakovaných. 

Kašmír dal také název elegantním šátkům z hebké vlny horských kašmírských koz – pašmíny. Proti chladu od října do března také výborně funguje kašmírský typický oděv – faran. Jedná se o vlněný pláštík do půli lýtek se širokými rukávy. Pro ženy je zdobnější barevná varianta. Skvěle funguje i v kombinaci s kašmírským přenosným topením, které tvoří jakýsi květináč se žhavými uhlíky, opletený rákosovým košíkem. V chladnějších měsících uvidíte místní, jak si toto topení nosí s sebou jako tašku a když si sednou na loďku nebo doma, umístí si košík pod faran, který pak krásně vede teplo vzhůru. Slabší povahy žhavé uhlíky pod kabátem nahrazují takzvanou „zimní manželkou“, gumovou flaškou s horkou vodou, kterou vám v zimě hostitel přinese i na noc pod peřinu.

Kašmířané jsou také výborní obchodníci a potkáte je ve většině turistických míst Indie. Díky jejich obchodnickému talentu se jim také někdy přezdívá „indičtí židé“. Sedí před svým obchůdkem s koberci a suvenýry a poznáte je podle typicky úlisného přízvuku angličtiny, kterým vás budou záludným a kolikrát nevybíravým způsobem lákat ke koupi svého unikátního zboží. 

Kdysi jsem byl ve Šrínagaru skoro měsíc a vystopoval jsem další kašmírský zajímavý zvyk – neříkat věci naplno, tak jak jsou. Skoro jako by holá pravda byla znakem nějakého nedostatku kreativity a místní tyto jinotaje dotáhli k mistrnému umění. Našinec se v té jejich tvořivosti však lehce ztratí, proto se zde asi nejméně z celé Indie dá očekávat, že věci jsou či budou tak, jak bylo řečeno. 

Water trekking

Krásy Kašmíru můžete také objevovat z pohodlí speciální větší šíkary na tzv. water trekkingu. Můžete se vypravit na kratší vyjížďku po divočejším Nagin a Anchar Lake vedle Šrínagaru, nebo se vydat na několik dní proti proudu řeky Jhelum a objevovat horské jezero Wular Lake, ze kterého Jhelum vytéká. Cestou lze navštívit autentické vesničky, pozorovat vodní ptactvo, navštívit další horské jezero Manasbal Lake a objevovat různá zajímavá zákoutí jezera Wular s kvetoucími lotosy a blatouchy. Cestou můžete poklábosit s rybáři nebo zemědělci, kteří vytahují z vody hromady vodních řas a pak je používají jako hnojivo na poli a výživový doplněk pro dobytek. Pro přípravu rybích úlovků na ohni a kempování se kotví u nějakého ikonického plácku na břehu.

Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

V kašmírských horách je zeleno

Po nádherných, ale vyprahlých trecích v Ladakhu je příjezd do kašmírských hor jako pastva pro oči. Díky častým srážkám je zde spousta zeleně, horských bystřin a tyrkysových jezer, v nichž se zrcadlí zasněžené špičky karákoramského masivu. Většina horských průsmyků není tak vysokých jako v Ladakhu, tudíž nebývá takový problém s dýcháním. 

Hlavní horská střediska, odkud vycházejí trekové trasy, jsou Sonamarg, Aru a Gulmarg. Hinduističtí poutnící také ve velkém míří k posvátné jeskyni Amarnath, což má bohužel za následek obrovské znečištění a zahlcení celé oblasti. V jeskyni se vyskytuje posvátný úkaz, kdy kolem května ohlazený tající ledový stalagmit připomíná Šivův lingam, tedy symbol mužské energie. 

Sonamarg má výhodnou polohu na cestě mezi Ladakhem a Šrínagarem, navíc se tam nyní buduje horská dálnice a tunel pod průsmykem Zoji La. Možná o důvod více trekking v této oblasti neodkládat. Ze Sonamargu je možné zelenými pastvinami vystoupit jednoduchou cestou k ledovci Tajiwas nebo se pustit na sever na trek kolem šesti jezer a dojít po šesti dnech až do vesnice Naranag. Kratší varianta na tři dny vede přes průsmyk Nichenai (4319 m) k fotogenickým jezerům Višansar a Krišansar. 

Oblast kolem městečka Pahalgam a Aru je díky své odlehlosti o něco divočejší. V obou lokalitách se dají navštívit zajímavé pastevecké osady polonomádského kmene Gojjari, který má vlastní jazyk, písmo, zvyklosti a také úchvatný systém stavění obydlí ve strmých svazích z kmenů stromů a hliněného štuku. 

Gulmarg je známý hlavně jako jedno z mála lyžařských středisek v Indii, kde býval stabilně dobrý sníh, ale také stabilně poruchová lanovka. Místní však její výpadky řeší po svém a pomocí oslů, traktorů a džípů vyváží lyžaře do míst, odkud se dají sjíždět bezvadné freeridy. I v létě je v Gulmargu co dělat a vedou odtud různé kratší treky, například na horu Apharwat a k jezeru Alpathar.

Skvrna na obrazu ráje

Většina Kašmířanů vás po příjezdu do jejich země přivítá dojatým: „Welcome to paradise.“ Ono by to skutečně nemuselo mít daleko od představy ráje, alespoň pro milovníky hor, přírody, jezer a úrodných údolí s vesničkami. Geografická poloha Kašmíru mezi dvěma jadernými velmocemi však přináší spoustu problémů. Velmi zjednodušeně řečeno, i pod nadvládou Britů mělo kašmírské knížectví jistý stupeň autonomie, po rozdělení impéria na Indii a Pákistán v roce 1947 se však stalo nárazníkovou zónou mezi nově vzniklými znepřátelenými zeměmi, která trpěla v bezpočtu ozbrojených konfliktů. Kašmír byl násilně rozdělen mezi Indii, Pákistán a Čínu místní lidé žijí své životy již třetí generaci před hlavněmi všudypřítomné armády, což je frustrující. Na otázku, ke komu byste raději přidali, k Pákistánu, nebo k Indii, všichni odpovídají „k nikomu, chceme vlastní stát“. Nábožensky považují za své bratry muslimský Pákistán, ale chápou, že ekonomicky jim je lépe s Indií. 

Kašmírské výhledy

Bezpečnost se hodně zlepšila od doby, kdy se naplno rozhořel konflikt mezi indickou armádou a kašmírskými militanty, vycvičenými v Pakistánu, zde uctívanými jako hrdinové. Stále se však při cestování Kašmírem můžeme setkat se zákazem vycházení, vyhlášeným po násilných demonstracích a stávkách, a mnoho pohraničních oblastí s těmi nejkrásnějšími horami zůstává z bezpečnostních důvodů pro cizince uzavřeno. 

Diskutabilní pro-hinduistické reformy současného premiéra Indie, Narendra Modiho, vyvolávají další vlnu zoufalství v Kašmíru a mohou vést k dalším nepokojům. K tomu je tu cítit strach Kašmíru i Ladakhu z hrozící necitlivé těžby nerostných surovin a masové invaze přistěhovalců z Indie. Za covidu sem přijíždělo jen pár batůžkářů, kteří uvízli v Indii a na léto se stahovali do výšin severu. Cizince však nahradili ve velkém samotní Indové, kteří přijíždějí ve velkých skupinách a začínají se vydávat také do hor. To má za následek přetížení tábořišť a rostoucí znečištění. Naši místní průvodci vás však mohou vzít na zapadlejší místa, kde si ještě můžete vychutnat ten pravý Kašmír. Každý rok také vyhlašujeme skupinové cesty do Kašmíru ve spojení s Ladakhem nebo Himachal Pradeshem. 

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.