Celkem dvě výpravy na sever vedl Němec Koldewey. Jeho výsledkem bylo například zaznamenání fjordu Františka Josefa nebo Petermannovy hory.
KOLDEWEY Karl (* 26. 10. 1837, Bücken, Hannoversko, Německo, † 18. 5. 1908, Hamburk, Německo) – německý polární badatel
V roce 1865 vystoupil na sjezdu německých geografů ve Frankfurtu nad Mohanem jeden z nejvýznamnějších geografů 19. století August Petermann a přednesl návrh na uspořádání expedice k severnímu pólu. Podle jeho názoru měla cesta k volnému polárnímu moři, obklopujícímu severní točnu, vést mezi Grónskem a Špicberky, tedy východněji než předpokládali Američané Kane a Hayes.
S pomocí veřejné sbírky mohla být v roce 1868 vypravena jachta Germania, která pod velením Karla Koldeweye opustila 24. května 1868 Bergen a zamířila k východnímu Grónsku. Postupující led donutil Koldeweye ustoupit na Špicberky. Měření a pozorování, která posádka Germanie prováděla, obohatila dosavadní hydrologické a meteorologické znalosti polárních badatelů.
Druhá výprava na sever
Po návratu Germanie usiloval A. Petermann o vyslání nové německé polární expedice. Podařilo se vystrojit lodi Germania a Hansa, které 15. června 1869 vypluly z Brém. Výpravě opět velel K. Koldewey a spolu s ním se do polárních končin plavilo i šest odborníků. Byli mezi nimi geolog Carl Gustav Laube z pražské univerzity a zkušený horolezec a kartograf J. Payer, který v letech 1872–74 vedl rakousko-uherskou výpravu, jež objevila Zemi Františka Josefa.
Německá výprava se během měsíce dostala k ledům, které obklopovaly Grónsko, a v září 1869 se obě lodi v husté mlze vzájemně ztratily. Germania proplula až na 75° 31’ severní šířky. Obrátila se k jihu a přezimovala u ostrova Sabine, kde členové výpravy podnikali výzkumné exkurse k pevnině. J. Payer se na saních dostal na 77° severní šířky. Na mapu němečtí kartografové zanesli mj. fjord Františka Josefa (objev J. Payera) a Petermannovu horu (2 940 m). Germania se v červenci 1870 uvolnila z ledového sevření a vrátila se do Německa.
V listopadu 1869 na 70° 52’ ve vzdálenosti asi 10 km od pevniny rozdrtily ledy Hansu. Část výpravy, v níž byl i Carl Gustav Laube, se zachránila na ledové kře, která se pohybovala rychle k jihu. Za dvě stě dní se dostala až na 61° 12’, kde „posádka“ driftující kry přestoupila do člunů a na počátku června 1870 doplula do Frederiksdalu v jižním Grónsku.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
