Výslovnost čínská působí příslušníkům všech národů mnoho obtíží; ale Čechům nebo Polákům téměř žádných…“ Zasvěcený výklad o čínštině podal jezuitskému novicmistrovi v Brně Juliu Zwicklerovi jeho řádový spolubratr, jezuitský misionář v Číně Karel Slavíček.
(*24. 12. 1678 Jimramov, † 24. 8. 1735 Peking-Čína) – český jezuitský misionář
„Nepodávám zatím hned cestovní deník, jak jsem původně zamýšlel, protože se mně dere násilně jazyk čínský (spíše bych měl říci babylonský), jehož základy si nyní osvojuji. Má 364 slov, přihlíží-li se k podstatě výslovnosti, jako například Nien-Kia-Lo (Jen Ťia-le, to jsou má jména), ale jejich význam se v čínštině mění nesčetnými různými způsoby psaní. Pro jediné slovo, například ‚Ki‘ (Ťi), je na 140 různých způsobů psaní, z nichž každý znamená něco jiného, pro slovo ‚Či‘ (Čchi) přes 120, pro jiná o něco méně. Jako tedy mají evropské jazyky málo písmen, ale zato nesčetná slova, tak zase čínština má málo slov, ale zato nesčetná písmena, význam slov určující. Mnohoznačností slov se zamezuje v písmě rozdílností značek; v rozmluvě však, poněvadž různý přízvuk, až paterý, přece jen nestačí na rozlišení všech jednotlivých slov, musí pomáhati k postižení smyslu důvtip i praxe. A když ani to nestačí, nezbývá někdy než namalovati příslušnou značku aspoň rukou ve vzduchu.
Brno, Olomouc a Praha
Rodák z Českomoravské vrchoviny vstoupil do řádu v necelých 16 letech v Brně, vystudoval filozofii v Olomouci a teologii v Praze, načež byl v roce 1706 vysvěcen na kněze. Působil pak po různých jezuitských kolejích v českých zemích a od roku 1710 přednášel hebrejštinu na olomoucké univerzitě. Zároveň působil i jako profesor matematiky a kazatel, a to i po svém přeložení do Brna v roce 1714. Ještě téhož roku pak byl vybrán pro misijní činnost v zámoří.
Jezuitský misionář v Číně
Z Brna odešel v létě 1715 do Bavorska, kde se setkal se svým spolucestujícím Janem Köglerem, a potom do Lisabonu, kde na ně čekal třetí misionář, Andreas Pereira. Všichni tři byli poslání do Číny, kam z Lisabonu odpluli 13. 3. 1716. Přestože pluli poblíž Brazílie, jižní Afriky i Jávy, nikde se nezastavovali a po plavbě, trvající pouhých 170 dní (běžná doba byla rok i déle) se bez nesnází dostali do Macaa v Číně. Portugalský kapitán se přitom ještě neúspěšně snažil nalézt pobřeží Nového Holandska.
V Macau byli všichni tři jezuité ostříháni a oblečeni podle čínského způsobu. 11. 9. 1716 loďkou odpluli do Kantonu (Kuang-čou), kde se ubytovali v jezuitské rezidenci. Zde poznávali čínské reálie a naučili se základům čínštiny (citovaný úryvek je z dopisu, poslaného 24. 10. 1716 z Kantonu). 9. 11. odjeli lodí z Kantonu do Nan-čchangu, kam dojeli 8. 12., a spolu s císařským mandarínem trojice misionářů dorazila krátce po Novém roce 1717 do sídelního města Pekingu.
Život v Pekingu
Dne 3. 2. 1717 byl Karel Slavíček poprvé představen císaři, který jej zaměstnal jako dvorního hudebníka (hrál na spinet, který si přivezl s sebou z Lisabonu). Vedle toho se Slavíček zabýval matematikou a astronomií, dopisoval si s takovými kapacitami své doby, jakými byli Stéphane Souciet z Paříže či Guillame de l’Isle z Petrohradu. Ještě roku 1717 Slavíček nakreslil plán Pekingu, když k pozorování využil císařskou observatoř a věž jezuitské koleje; tento plán zdokonalil roku 1727. Při jiné příležitosti pak upřesnil zeměpisnou šířku Pekingu na 39°54´ severní šířky.
V letech 1720–23 Slavíček ze zdravotních důvodů pobýval mimo Peking, zejména v Nan-čchangu. Zde ho také zastihla zpráva o smrti císaře Kchangsi (vládl 1662–1722). Nástupcem se stal jeho syn Jung-čeng, nepřátelský vůči křesťanům, který nařídil všechny misionáře z celé Číny soustředit do Pekingu a Kantonu.
Slavíček se vrátil do čínské metropole, pokračoval v astronomických měřeních a připravoval (nedochované) dílo o čínské hudbě. Mnoho času také věnoval opravě anglických hracích hodin, oblíbených novým císařem, a dle možností se také věnoval duchovní činnosti. Do Paříže zasílal i tabulky čínských výpočtů zatmění Měsíce. Z astronomických pozorování jej zvláště zaujalo sledování měsíčních librací, zvláštních jevů spojených s nerovnoměrným oběhem Měsíce kolem Země, při nichž je možné pozorovat odvrácenou část povrchu naší jediné přirozené oběžnice.
Slavíček zemřel v Pekingu v létě 1735 a jeho nástupcem se v úřadě císařského hudebníka stal další člen české provincie Tovaryšstva, bílinský rodák Jan Walter († 1759). Nápis na Slavíčkově hrobě v Pekingu je latinsko-čínský. Latinský nápis zní: P.CAROL/US/ SLAVICEK MORAV/US/. Čínský pak: Jen sien-šeng chuej Ťia-le chao Sien-chou (Pan Jen, osobním jménem Ťia-le, posmrtným titulem Sien-chou).
• P. Karel Slavíček, misionář T. J. – Listy z Číny do vlasti (1716–1727). ed. J. Vraštil, Přerov–Pardubice 1935, Slavíčkovy Listy z Číny, Praha, Vyšehrad 1995-opravit!
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri
