Karakoram Highway překonává čtyřtisícová sedla a je nejvýše položenou „asfaltkou“ světa. O výhledy na zasněžené štíty opravdu není nouze. Pokud jedete jen směrem dolů, užijete si nejlepší a nejdelší životní cyklosjezd.
Po chvíli handrkovaní o cenu odvozu si plácneme si s jedním Číňanem, který má dodávku a je ochoten nás dovézt na výchozí místo Karakoram Highway, odkud chceme začít šlapat. Horská kola čínské značky Giant házíme na korbu. Nejsou nic moc. Půjčili jsme si je na tři dny v jednom cyklistickém obchodě v Kašgaru v západní čínské provincii Xinjiang. Jsou, jako valná většina čínských produktů, podprůměrné kvality. Vlastně to jsou, jak čeština pěkně vystihuje „pekelný šmejdy“. Co se dá dělat, nic lepšího se tu sehnat nedá.
Naším cílem je sjetí čínské části Karakoram Highway (KKH) ze sedla u města Tashkurghan poblíž pákistánských hranic zpět do Kašgaru. Trasa je dlouhá zhruba 200km a je, až na pár výjimek, všechna z kopce anebo po rovince. Cesta zpět do civilizace nám potrvá tři dny.
Stezka vytesaná do skal
Karakoram Highway je nejvýše položená vyasfaltovaná mezinárodni dálnice na světě. Slovo „dálnice“ je poněkud nadnesené. Z pákistánské strany se z valné části jedná o nebezpečnou prašnou stezku vytesanou do skal. Z čínské strany je to poněkud lepší, cesta je zcela pokryta asfaltem. To ji ale nedělá o nic bezpečnější. Náklaďáky z obou zemí fičí vražednou rychlostí a cyklistů si většinou všimnou až na poslední chvíli, pokud vůbec.
Karakoram Highway je přes 1000km dlouhá silnice, která spojuje Čínu s Pákistánem a přitom se prodírá údolími dvou velkých řek – Indu a Hunzy – a čtyřmi největšími velehorami světa – Karakoramem, Himálajem, Pamírem a Hindukúšem. Výstavba Karakoramské dálnice začala v roce 1966. Po 12 letech byla dokončena, i když provoz přes Khunjerabský průsmyk začal proudit teprve v roce 1982. V roce 1986 pak byl přechod do Číny otevřen i pro cestovatele.
KKH spojuje Pákistán a Čínu v přiškrcující výšce 4 693 m v průsmyku Khunjerab, jedním z nejvyšších mezinárodních přechodů na světě a sleduje jednu z mnoha tras Hedvábné Stezky. Stavba silnice byla dokončena v r 1986, dvacet let poté, co se začalo. Pracovní úrazy byly na denním pořádku. Asi 810 Pákistánců a 82 Číňanů při pokládání silnice zahynulo, většinou při pádech a sesuvech půdy.
Hned po padesáti kilometrech směrem na Taskhurghan se dodávka i s námi a dalšími auty zasekává v koloně náklaďáků. Na „highway“ spadaly z blízkých skal balvany. Museli jsme čekat, než se to odklidilo, ale naštěstí jen asi tři hodiny. A jelo se dál. Necháme se vyhodit u městečka Taskhurghan odkud je to už jen coby kamenem dohodil do Pákistánu. Za Taskhurghan už nezávislí cyklisté nemůžou. To nám ale nevadí. My jedem zpět do Kašgaru.
Životní sjezd začíná
Sedláme kola, narážíme cyklistické helmy a odrážíme se. Je už docela pozdní odpoledne a tak neplánujeme jet daleko, jen k jezeru Karakul pod horou Muztagh Ata (7546 mm). Kromě toho se před námi honí nějaká černota a v dálce to vypadá, jako když sněží. Ve vánici se nám opravdu jet nechce, zvláště když jsme ještě ráno v Kašgaru překonávali třicetistupňové teploty.
Počasí je naštěstí milosrdné a až na zuřivou přeháňku, která do deseti minut odezněla se nám z kopce sviští v pohodě. Výhledy okolo nás jsou jako ze snu. Nenamaloval to tu náhodou někdo? Jsme ve výšce zhruba 4200m, silnice se před námi ztrácí mezi horami, vzduch je průzračně čistý a voní sněhem. Majestátný Pamír s ledovci a bělavými špicemi se tyčí do modravých výšin. Jaci, ovce, kozy a náhodné stádo velbloudů nám uhýbá z cesty a domorodci, většinou menšinové skupiny Kyrgyzů a Tádžiků, na nás od svých stád zvědavě pokukují.
Noc v jurtě
K večeru přijíždíme k horskému jezeru Karakul a domlouváme si přespání s večeří a snídaní v jedné kyrgyzské jurtě u břehu. Paní nám vaří k večeři typické kyrgyzské jídlo lagman, tahané nudle s trochou zeleniny a skopovým. Jsme vyhládlí a dlabeme, až se nám dělají boule za ušima. V noci spíme na rohoži spolu s celou čtyřčlennou rodinou. Jen tak tak že se do té male jurtičky všichni vejdeme.
Ráno vstáváme ještě za tmy, abychom viděli svítání a východ slunce nad Pamíry a Muztagh Atou. Máme ohromné štěstí, dneska je obloha jak vymetená a úsvit barví zasněžené pahorky do růžovo červena. Muztagh Ata se odráží v klidných vodách jezera. Tiše v úžasu koukáme na tu nádheru. Tváří v tvář s majestátností velehor cítíme pokoru a vděčnost, že se aspoň jedno ráno můžeme podílet na znovuzrození bájného pohoří ze tmy noci.
Nejširší nabídku průvodců a map Číny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
U písečných dun
Po snídani opět nasedáme na kola a šlapeme údolím dál. Geologická různorodost okolo nás trhá oči. Projíždíme strmými roklemi se špičatými pětitisícovkami, které vedou do širokých údolí se zelenými pastvinami. Po pár kilometrech se scéna mění a my vidíme gigantické písečné duny, naváté na protilehlé kopce. Jaci pasoucí se pod nimi vypadají jako směšně malí mravenci. Míjíme náklaďák a vzduchová vlna mě málem hodí na kamení v údolí potoka. Snění za dne a ještě k tomu na kole by se tu moc nemuselo vyplatit. Slyším za sebou Gadiho, jak už po několikáté kleje. Čínská kola mají vadné přehazovačky a do kopců nefungují. Naštěstí pro nás před sebou stoupání skoro žádné nemáme. Narážíme na pár čínských turistů v jeepu. Nevěří vlastním očím a i s kolama si nás fotí. Jsme pro ně exoti.
Po poledni pomalu klesáme do údolí a hory se mění. Bílé špičky pomalu necháváme za sebou a skály na sebe berou červenou, okrovou a žlutou podobu. Také kyrgyzských jurt ubylo a ujgurských vesniček přibylo. Spíme pod širákem, přikrytí kolama, v korytě vyschlé řeky.
Třetí den je cesta skoro pořád po rovince. Po prvních padesáti km dorážíme do Upálu, ujgurského městečka kde si dáváme jejich specialitu – chutný kebab a plov. Taky baštíme medově sladké melouny. Potřebujeme energii na ten zbytek cesty do Kašgaru. To je posledních 50 km po rovince, ale v děsném vedru. Do Kašgaru dorážíme vysílení, dehydratovaní, ale nadšení. Karakoram Highway na kolech se nám postaralo o úsměvy na tvářích po cely zbytek pobytu v Číně.
Karakoram Highway jsem navštívil z pákistánské strany v roce 1996. Okolí je nádherné. Jeli jsme sem busem a do Khunjerab Passu pak džípem. A když jsem viděl ty šílence, kteří jeli nahoru na kole, cítil jsem k nim bezmezný obdiv. Zajímavé by bylo projet na kole tu silnici celou,ale není to nic pro moje plíce, já se nahoře v Khunjerab Passu zadýchával, i když jsem se procházel po rovince. Karakoram Highway je určitě jedna z nejkrásnějších cest světa, z pákistánské stranny protíná Himálaj a Karakoram a je to prostě paráda, jeden z mých životních zážitků.
Jó ségra byla vždycky magor 🙂
Prosím, odkud je ta fotka s těmi písečnými dunami a jaky?
D.
Davide – ta fotka s yaky a dunami je zhruba z desateho kilometru od jezera Karakol do Kaskaru. Bohuzel se k nim neda dostat, leda ze by ses chtel propadnout do baziny melke reky ktera se tam pred nima rozleva do siroka. Pozor – ty duny sou navate na skalach, proto se zdaji tak velke.
Jana
Ahoj, jsem sice spise cyklista, ale Karakoram Highway jsem jel pouze autem. Ale zase celou pakistanskou stranu. Osobne musim rici, ze jako cyklista bych to jet nechtel. Podle me je to o nicem. Plne autaku, prachu, sutru a silnice je v katastrofalnim stavu. Fotky a zabery, co ma autorka, na pakistanske strane uplne chybi. Vetsinou jste uzavreni v hluboke kamenne rokli a nic z toho. Verim, ze cinska strana je mnohem hezci. Byl jsem na hranici na Khunjerab passu a bylo to tam moc pekne. Karakoram Highway je sice pojeme dle jmena, ale pro cyklisty nic moc. Zato treba velmi blizka trasa ze Skardu do Gilgitu je na kolo uplne genialni. Pozor ale na smer!!! Zacinejte ve Skardu. Tak at se dari, at jste kdekoli! Martas
Skhardu – Khaplu je taky docela pohodovej asfalt ala China 🙂
Pokud bych chtěl v pakoši bikeovat tak snad jedině nějakej xc maraton přes deosai plains:-)
Musím oponovať. Je pravda, že časť KKH je „uzavrena v rokli“. Hlavne časť cez Indus Kohistan. No existuje alternatívna cesta: cez Kaghan Valley a Babussar Pass, čím je možné obísť nezaujímavú časť KKH. Cesta z Babussar Pass sa napojí na KKH za Chilasom. Potom je to nejaký kúsok zase v „rokli“, ale pred Gilgitom sú pekné výhľady na Nanga Parbat, ďalej nad Gilgitom je krasna Rakaposhi. A napokon aj posledné stúpanie so Sostu na Khunjeraba Pass s prevýšením 2500m je pre cyklistu určite zaujímavý zážitok.
2Kvaltin: nemáte vy to v rodině? 🙂
Ahoj Jerry 🙂 Jo, v rodine sou fsichni sileni. A ted se vir jeste prenese na pidata. To bude jednou mazec…
Myslíš jako že se rozvětvěné potomstvo Kvaltínů bude potkávat tu na vrcholu K2, tu na jižním pólu, sem tam se minou uprostřed afrických stepí či středoamerické džungle, občas si sedne Kvaltín s Kvaltínem k šálku maté s výhledem na Andy a nakonec v x-té generaci houfně odletí osídlovat Mars? 🙂
Ahoj,
využiji tenhle článek, jak je to aktuálně s Pakistanským vízem? Časy, kdy bylo vízum na dobré slovo, už asi skončily, naposled jsem slyšel, že je třeba nějaké pozvání. Máte někdo aktuální zkušenosti s vyřízením pak. víza, tj. minimálně v roce 2010? Jak se pozvání zařizuje? Je lehčí získat 15 denní tranzit, než turistické?
Za jakékoli info budu vděčný, ostatní určitě taky. Díky,
Michal
Tak viza do PAK jsou takrikajic na pockani, kdyby to bylo nutne a umel jsi to vysvetlit, viza si porid takova jaka potrebujes a kolik dni potrebujes. V nove amabsade v Praze se chovaji velmi hezky. Vse Ti vesvetli a najdou tu nejlepsi variantu … nejlepsi je jim zavolat a na vse poptat budes vedet nejlepe. Jako rizikovy beru pouze Peking, mel jsem neblahou zkusenost, kdy si mi stezoval kamarad z Chile, ze mu tam viza nedali, pricemz uz jedny viza mel, jen mu propadla. Jinak jsem o viza zadal v asi 10 statech a vzdy mi je dali na pockani a nebo vyjimecne do druheho dne. Pakistan miluji, stravil jsem tam radu let a vzhledem k pracovnim povinnostem tam, se zajiste vratim :o)
Prosím o radu…Jak to je s pujčením motorek v Pakistánu…KKH…Přiletím do Dilí..
Ahoj,
nevím jak je to s vízy do Pakistánu tento rok, ale v roku 2005 jsme získaly na počkání víza ve Vídni na pákistánské ambasádě. Oproti třeba Číně, Indii pohoda.
KKH jsme v roce 2005 jeli z Kashgaru do Pákistánu. Chtěli jsme stopem, ale čínští komunističtí pohraničníci nám to striktně zakázali. Jedině jeepem nebo busem. Také si vzpomínám na jeden švýcarský pár co chtěl jet stejnou trasu jako my Kashgar – Gilgit na kole a stejně jako nám jim byla cesta na kole jasně zakázána. Chtěl jsem se Janky – autorky článku zeptat, zda v tomto směru jste neměli na vaší cyklocestě žádné problémy. Díky a ještě mnoho takovýchto pěkných vandrů
Ne, zadne problemy jsme nemeli. Jak jsem v clanku napsala, nezavisli cykliste muzou az do Taskhurganu, pohranicniho mestecka u Pakistanskych hranic. Za nej uz se na kole nesmi. Pokud ale chcete jet jen trasu Taskhurgan- Kashgar, tak zadny problem neni.
Muzu vrele doporucit. Byla to neskutecna nadhera.
Mam zasadni problem uz k nazvu clanku … neni to pravda, ze je to nejvyssi asfaltka sveta, a to ani zdaleka. Take jezidim na kole, projel jsem takrikajic vsechny vysoke silnice sveta, KKH je snad na poslednim miste z tech vysokych, namatkove silniceze Lhasy do Kathmandu je take asfaltova a sedlo je 5050 (nekde se uvadi 5200 mnm … a tak dale :o)
Prosím o radu…Jak to je s pujčením motorek v Pakistánu…KKH…Přiletím do Dilí..
Mě se ten článek líbí.
Tys ten článek teď četl? Včera i dnes to hlásí: Omlouváme se stránka nebyla nalezena, kontaktujte prosím správce serveru.
Článek číst mohl, je na webu k dispozici, jen je nějaká chyba v odkaze nad touto diskusí, pokud jste sem přišel přes „poslední diskuse“. Za tuto chybu se omlouvám, díky za upozornění a pokusím se to co nejdříve opravit.
Jinak článek je k dispozici zde: Karakoram Highway na kole
opraveno, chyba mezi monitorem a opěradlem židle 😉
Články v okolí
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou. UKONČENO
Časopis Travel Life píší cestovatelé pro cestovatele, tak CESTUJ!
Nové články
Neznámá Mauritánie
Vánoční trhy od Brém až po Berlín.. a mnohem dál
Playa del Carmen
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.