Při čtení Nového zákona narazíme v Prvním listu svatého Petra na věnování určené poutníkům v Kapadocii. Kde dávnou a tajemnou Kapadocii najdeme?
Kudy do Kapadocie
Kapadocie (též Kappadocie i Kapadocie) se nachází téměř 300 km na jihovýchod od hlavního města Turecka, od Ankary. Je to jedna z nejstarších kulturních oblastí lidstva. Jedno z prvních míst, kde lidé pěstovali obilí. Také oblast, kterou již koncem 3. tisíciletí př. n. l. osídlili Chetité. Desítky generací se ve škole učily, že chetitštinu rozluštil český vědec Bedřich Hrozný. Chetitština, dnes již vymřelá, je nejstarším doloženým jazykem patřící do indoevropské jazykové rodiny. Chetitské texty, jichž bylo dosud objeveno přes 20 tisíc – modlitby,rituály,mýty,právní texty,hymny,ale i dopisy jsou psány klínovým písmem a datují se do 17. -12. století př. n. l. Kapadocie znamená ve staré perštině „zemi krásných koní“ a za Římanů byly mladé klisny z Kapadocie tak vysoce ceněny, že jejich prodej byl zatížen zvláštní daní. Kapadocie to jsou dnes plantáže meruněk. Třešně. Vinná réva. Cizrna. Historická městečka, Výborná muzea. Kapadocie to je i specialita ze sušeného hovězího masa obaleného ve směsi koření (pastirma).
Kapadocie to je ale především záhadná a tajemná krajina. Trochu mystická. Noční příjezd do městečka Göreme s osvětlenými skalními kužely je zážitkem, který by nenechal nikoho chladným. Nejslavnějším a nejtypičtějším znakem Kapadocie totiž jsou pozoruhodné kuželovité skalní věže zvané peri bacalan – pohádkové komíny. V podivuhodné pohádkové scenérii se tyčí kopce a kopečky nad vyprahlými údolími v podobě kuželů a pyramid.
Některé mají stěny hladké, sbíhající se až do výšky 50 metrů, jiné jsou křivolaké, nepravidelné. Snovou atmosféru umocňuje magická škála barev. Některé jsou bílé, jiné růžové, další šedé a modré. Před miliony let zde došlo k prudké erupci sopky Erciyes, vysoké 3917 metrů. Rozsáhlé území v okolí sopky bylo pokryto mocnou vrstvou žhavého popela. Postupem času se popel zpevnil a změnil v různobarevnou horninu- tuf. Po celé další věky působily na tufový povrch déšť, sníh a vítr. Tak vznikly dnešní jedinečné útvary, které lákají turisty z celého světa.
Na tufový povrch působil také člověk. Všude vidíme vytesány dveře, okna, a dokonce i kostely. Dodnes bydlí ve skalních útvarech stovky lidí. Na území Anatolské plošiny, kde Kapadocie leží, se velmi rychle šířilo prvotní křesťanství. Údolí s podivnými kopci začalo již koncem 4. století přitahovat desítky křesťanů, toužících po životě v ústraní. Byly založeny desítky malých klášterů a kostelů s vytesanými celami, kuchyněmi i refektáři. Mezi 7. a 12. století zde mniši vyhloubili téměř 400 kostelů s kompletním vybavením. Nejcennější kostely zdobené freskami zachycujícími výjevy z Nového zákona jsou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Na fotografii vchod do jednoho menšího kostelíku.
Centrem Kapadocie je městečko Göreme. Domy místních usedlíků, penziony pro turisty, restaurace, půjčovny horských kol, autobusové nádraží, infocentrum, několik mešit, desítky malých bister, pekárniček, prádelen a další zařízení- to vše je vhodně zakompováno do divoké krajiny. Ke Göreme patří i mandarinky sušící se na střechách místních domů. Stejně jako slunečnice na okolních polích. Měli jsme možnost navštívit velmi moderně zařízený byt, jehož čtyři místnosti byly přímo ve skalách.
Řada místnosti vytesaných do skal je již opuštěna. Některé slouží jako kurníky slepicím. Jiné jsou využívány „komerčně“. Na fotografii si místní podnikavec zřídil ve skalní dutině malý obchod se suvenýry a bistro.
Hamam. Turecké lázně. Po dvouhodinovém pobytu se budete cítit jako znovuzrození. Turecké lázně se od lázní antického Říma, z nichž se vyvinuly, téměř neliší – chybí jen bazén se studenou vodou. Kompletní procedura zahrnuje odpočinek v horké místnosti plné páry, přerušovaný rázným mydlením a masáží. Doba pobytu v lázních není omezená, avšak na poklidný průběh si vyhraďte tak dvě hodinky. Do lázní se vstupuje camekanem (vstupní hala).
Najdeme zde kabinky na převlékání, můžeme si zde dát šálek čaje. Poté projdeme sogoklukem (prostřední místnost) přímo do horké místnosti (hararet). V této hlavní místnosti sedíme v horké páře, na mramorovém lehátku se můžeme podrobit důkladné masáži celého těla. Tělo si zde vydrbeme drsnou, namydlenou rukavicí (kese)- nebo nás vydrbe někdo z personálu. Poté se vracíme do prostřední místnosti, kde dostaneme na závěr pobytu suchý ručník.
Nechci rejpat, ale skutečně se o Bedřichu Hrozném učí už "desítky generací", když první překlady chetitského písma publikoval v roce 1915? S velkou bídou by se do toho intervalu vešlo generací tak šest.
Máte asi pravdu, záleží na tom,co to je generace – po pěti, deseti,dvaceti letech. Informace je v učebnicích dějepisu od první republiky
Ja sa ani nepamatam, ze na Slovensku by sme sa o nom ucili 🙁 Ale je to pre mna velmi prinosna informacia. V septembri sa chystame do vychodnej Anataolie.
Články v okolí
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Nové články
Dokonalé holení nejen na cestách
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.