Podle legendy založilo město Kanton pět nesmrtelných, kteří přijeli z nebe na kozách a záchránili jej od hladovění. Proto je také někdy nazýván Kozí město. Nicméně první skutečné zmínky o této oblasti jsou z r. 214 př.n.l., kdy císař Qin Shi Huang (Čchin Š’-chuang) poslal své oddíly směrem na jih, aby převzaly kontrolu nad oblastí směrem k moři.
V r. 206 př.n.l. se ještě jako Panyu (Pchan-jü) stal hlavním městem velké říše Nanyue (Nan-jue), která zahrnovala i část severního Vietnamu, Laosu a Barmy. Později (111 př.n.l.) za vlády dynastie Han (Chan) bylo Panyu ustanoveno hlavním městem provincie Guang, z níž se název přenesl i na město, které je od té doby názýváno Guangzhou (Kuang-čou, zhou = provincie). Dnes se Panyu nazývá jen jedna, a to jižní část Kantonu.
V období dynastie Tang (Tchang) sem příjížděli pravidelně arabští a perští obchodníci a rozšiřoval se obchod s Blízkým východem a jihovýchodní Asií. Do tohoto období spadá také příchod a začátek šíření islámu v Číně (polovina 7. století). V Kantonu byla také založena první mešita na čínském území. Z muslimů, kteří se zde usadili (později třeba i v Xi’anu (Si-an)) a postupně se smísili s místním obyvatelstvem, se vyvinula specifická národnostní menšina Hui (Chuej), která se nevyděluje ani tak etnicky, jako především svou vírou – islámem.
Prvními cizinci, kteří se v Kantonu objevili, byli v r. 1514 Portugalci, kteří v podstatě udržovali monopol nad obchodem s Čínou (od r. 1557 z Macaa) až do příchodu Holanďanů na začátku 17. století. Z portugalštiny také pochází poevropštěné jméno města Kanton.
Pokusy Britů zahájit v té době obchod s Čínou byly odmítnuty, ale od r. 1685 začínají připlouvat do Kantonu obchodní lodě s koncesí Východoindické společnosti. V r. 1757 byl dle císařského ustanovení založen tzv. cohong, místní obchodní cech, který měl monopol na obchodování s cizinci a byl pro něj vyhrazen ostrov Shamian. Obchod byl Čínou podporován až do r. 1773, kdy Britové narušili rovnováhu vyložením prvních 1000 beden s bengálským opiem v Kantonu. Závislost zaplavila Čínu jako epidemie a r. 1839 vypálili Číňané sklady s opiem, což vedlo k vojenské odvetě Británie – tzv. první opiové válce a r. 1842 byl Kanton jako prvního přístav v Číně otevřen volnému obchodu se zahraničím.
Kanton se v 19. století stal ohniskem další vzpoury, tzv. taipingského povstání (tchaj-pching, 1850–1864). Vůdce celostátní rebelie proti vládě dynastie Qing (Čching), Hong Xiuquan (Chung Siou-čchüan), se narodil v nedaleké vesnici severozápadně od Kantonu, kde proběhly první nepokoje.
Sunjatsen (1866–1925), otec Čínské republiky, vedl v Kantonu na počátku 20. let národní stranu Kuomintang. Odtud pak republikáni vedli kampaně proti statkářům na severu. Kanton byl rovněž střediskem aktivit začínající komunistické strany, Mao Zedonga (Mao Ce-tung) a dalších prominentních komunistických vůdců v l. 1925–26. Od doby liberalizace vkládal Kanton veškerou energii do možnosti vydělat peníze. V době, kdy se Čína distancovala od zbytku světa, byl Kantonský veletrh (Canton Trade Fair) dlouho jediným způsobem obchodu “říše Středu” se Západem.
Dnes je Kanton hlavním městem nejbohatší čínské provincie a jedním z největších čínských měst. Budují se zde supermoderní výškové budovy, mezi nimiž dominuje Kantonská televizní věž, která je se svými 610 m momentálně nejvyšší věží na světě.
Za návštěvu určitě stojí Chrám šesti banyánových stromů. Sice už dávno ve svém areálu nemá stromy, které daly jméno tomuto buddhistickému chrámu, ale místo láká svou 57 metrů vysokou pagodou osmiúhelníkového tvaru. Hua Ta (Chua-tcha) – Květinová pagoda – byla původně postavena r. 1097, resp. byla postavena již r. 537 společně s klášterem pro uložení ostatků Buddhy, jež byly dovezeny z Indie a zde uloženy, později byla zrekonstruována. Pagoda, která vypadá zvenčí, jako by měla pouze 9 pater, jich má ve skutečnosti 17.
Dvůr síně předků rodu Chen (Čchen) měl sloužit k uctívání předků a jako prozatímní obydlí členů rodu Chen, kteří přišli do hlavního města na úřední předvolání, císařské zkoušky či soud. Je součástí Kantonského muzea lidového umění a byl postaven jako rozlehlý dvůr v r. 1894. Tvoří ho několik budov v tradičním stylu, početná nádvoří a domy zdobené řezbami. K vidění jsou keramické výrobky, vyšívané předměty, vystřihované obrazce, nábytek a další.
Kláštěr Hualin (Chua-lin) je nejživější buddhistický chrám ve městě, založený r. 526, údajně poté, co do Kantonu přišel Bódhidharma, duchovní otec chanového (čchan, zenového) buddhismu. V komplexu se nachází síň s 500 sochami arhatů (učenci a šiřitelé buddhismu) z l. 1821–1861. Jedna z nich – s kloboukem se širokou krempou – údajně ztělesňuje Marca Pola.
Ostrov Shamian (Ša-mien) je spojen s pevninou několika mosty a je to jakási zelená oáza ve velkoměstě. Díky své historii a koloniální architektuře je ostrov ideálním místem na pěší vycházky. Ostrov „s písečným povrchem”, jak zní překlad názvu, byl o něco málo více než pouhý písečný břeh, když zde bylo v polovině 18. století zahraničním obchodníkům uděleno povolení k výstavbě skladišť na zboží. Blízko ostrova se nacházel areál 13 skladů (resp. trhů) různých zemí (Španělska, Dánska, Amerika, Švédska aj.), ve kterých se odehrával veškerý obchod s Čínou, jelikož do vnitrozemí nebylo v té době cizincům dovoleno cestovat.
Ostrov se po opiových válkách stal britskou a francouzskou koncesí a dnes se zde nachází okolo 150 staveb z období kolonizace. Římskokatolický kostel Panny Marie lurdské byl postaven francouzskými kolonizátory v r. 1892 a je jednou z mála opravdových památek na ostrově.
Trh Qingping (Čching-pching) se nachází kousek severně od ostrova Shamian, v překladu znamená „poklidný trh”. Ačkoli dnes je zboží, jako léčivé byliny, sušené houby a rostliny, živí ptáci a nádrže se želvami, rybami a žábami, běžně k vidění na většině městských tržišť, patří Qingping jako jeden z nejstarších otevřených trhů po r. 1979 k průkopnickým místům. Ve skutečnosti se stal trh tak slavným díky obchodům s produkty pro tradiční čínsku medicínu, často však šlo o ohrožené druhy. Daly se zde koupit živé opice, části tygrů, medvědů, jeleni a další exotičtí živočichové. Volně se zde také prodávali psi, kočky a jiná netradiční zvířata určená ke konzumaci, dokud na konci 90. let nezasáhla vláda a tento obchod nezakázala.
Zpracováno ve spolupráci s China Tours.
