Taškent leží na místě, které bylo významným obchodním střediskem již ve 2. tisíciletí př.n.l., dějiny města však oficiálně začínají až v 19. století, kdy se osamostatnil jeden z úředníků kokandského chána a založil Taškent v dnešní podobě. Taškent doslova znamená „kamenné město“.
V roce 1966 byl navíc Taškent značně poničen při velkém zemětřesení. Za pomoci ostatních sovětských republik byl sice rychle vystavěn znovu, jedná se však veskrze o moderní město s minimem historických památek, většina budov pochází až z doby po zemětřesení.
Procházka Taškentem
Společenským centrem Taškentu je Náměstí Amira Timura, pojmenované po legendárním dobyvateli, který se stal po získání nezávislosti uzbeckým národním hrdinou, přestože vlastně ani nebyl Uzbek a mnohými historiky je označován spíše za tyrana a ničitele. Také jeho socha nahradila bývalé národní symboly Marxe a Stalina.
Z parku vychází třída Broadway, na níž jsou umístěny nejluxusnější značkové obchody a pizzerie ve městě. Cukrárny a stánky jsou však dnes zavřeny, protože je ramadán. Na rohu ulice stojí budova Právnického institutu, který se stal nejstarší taškentskou univerzitou.
Taškentské divadlo opery a baletu je pojmenováno po Alisheru Navoim, významném básníkovi a zakladateli uzbecké literatury, který žil v 15. století. Původní plány na stavbu budovy pocházejí již z roku 1855, kvůli válkám a dalším odkladům bylo však divadlo otevřeno až v roce 1947 a jeho architektem byl Ali Schusev, mezi jehož díla patří také Leninovo mauzoleum a budova Lubjanky v Moskvě.
Za mramorovým lobby se nachází šest předsálí, hlediště má 1500 sedadel. Přestože představení mívají vysokou úroveň, lístky do divadla jsou díky dotaci Uzbeckého státu velice levné – dnes například dávají Čajkovského operu „Jolanta“ a vstupné činí 1500 sumů, což je něco málo přes 1 USD.
Státní muzeum historie Uzbekistánu bylo založeno v roce 1970 jako Leninovo muzeum při příležitosti jeho stých narozenin. Po získání nezávislosti sem však byly přemístěny nejvýznamnější uzbecké archeologické nálezy včetně relikvií ze samarkandské mešity Bibi Chanum, Ulug Begovy observatoře nebo chorezmských pevností.
V nedalekém parku stojí Palác Romanovců, postavený v 19. století. Za sovětské éry sloužil jako Dům pionýrů, dnes jsou v něm kanceláře ministerstev.
Náměstí nezávislosti patří k největším prostranstvím celého bývalého Sovětského svazu. V minulosti to bylo Katedrální náměstí, pak zde stál ortodoxní kostel se zvonicí. V současné době jej obklopují tři významné budovy – Prezidentský palác, Dolní sněmovna a Úřadovna vlády.
Prezidentský palác je bývalé sídlo Ústředního výboru Komunistické strany Uzbekistánu. Prezident Islam Karimov, který byl předtím jejím prvním tajemníkem, tedy nemusel po vyhlášení nezávislosti v září 1991 ani měnit kancelář.
Jelikož budovy jsou dobře hlídány, nemůžeme se jít podívat blíž k Památníku Uzbekistánu, který vidíme v pozadí. Památník Uzbekistánu má tvar glóbu s příslušně zvětšenou mapou státu.
Památník chrabrosti je věnován obětem zemětřesení, které postihlo Taškent 26. dubna 1966 v 5,20 ráno. Právě tento čas je znázorněn na zastavených hodinách před památníkem. Při zemětřesení přišlo o život 3500 lidí a byla zničena značná část města. V květnu jej pak navíc následovaly další otřesy půdy.
Historické památky Taškentu
Konečně se dostáváme k historickým památkám Taškentu. Medresa Kukeldash byla postavena v roce 1560, v sovětském období zde sídlila vláda a později tady bylo muzeum. Původně to měla být kopie Ulug Begovy medresy v Samarkandu, ale tak úplně se stavba nevyvedla. Dnes je v medrese opět náboženská škola, v níž studuje 250 studentů. Třídy jsou ovšem vybaveny zcela moderním zařízením.
Vedle stojící Páteční mešita (Juma Masjid) pochází z 15. století, byla však několikrát restaurována, takže vypadá nověji. Ženy nemají dovnitř přístup, venku si ale mohou koupit kázání na CD nebo DVD nosičích.
Další skupina historických budov se nachází kolem náměstí Khast Imam. Barakchánova medresa byla založena v 16. století a její funkci později převzala Kukeldashova medresa. Dnes je zde sídlo církevního úřadu. Vstupním portálem, zdobeným mozaikami z modrých dlaždiček a inskripcemi z koránu, vstupujeme na čtvercový dvůr s růžovou zahradou a 35 celami.
Mešita Tellya Sheikh, založená v 16. století, je považována za nejdůležitější páteční mešitu ve městě. Stále se však restauruje, významné relikvie jsou proto umístěny v přilehlé medrese Moji Muborak, pocházející rovněž ze stejného období.
V roce 1946 zde vznikla knihovna, která má dnes přes 20.000 svazků, přičemž 2/3 z tohoto počtu jsou vzácné manuskripty ze 7.-9. století. Nachází se mezi nimi rovněž korán ze 7.století, považovaný za nejstarší dochovaný korán na světě. Byl napsán na kůži za třetího chalífa Osmana a Timur jej přivezl ve 14. století z Basry a uložil v mešitě Bibi Chanum. Poté, co byl 50 let v Ermitáži, se v roce 1924 na základě Leninova dekretu vrátil do Uzbekistánu.
Taškentské metro
Metro bylo v Taškentu postaveno teprve v sedmdesátých letech minulého století a není zdaleka tak honosné jako metro moskevské, některé jeho „budovatelské“ stanice však přesto stojí za vidění. Týká se to zejména stanic Ozbekiston s velkými kulovými lampami, Kosmonavtlar s keramickými disky kosmonautů, Alisher Navoi, vyzdobené zlatými listy, a stanice Pakhtakor, jejíž mozaiky znázorňují bavlníkové plantáže.
Při výstupu z metra nás zadrželi místní policisté a odtáhli na stanici, kde dlouze prohlíželi naše pasy a snažili se dostat i do našich „sumek“. Důvody jejich počínání jsme nepochopili a teprve po naší žádosti, že jim asi pořádně nerozumíme a bylo by lepší zavolat zástupce místní cestovní kanceláře, který sídlí nedaleko odsud v Hotelu Uzbekistan, nás raději propustili. Zřejmě se snažili z nás udělat blbce a skásnout nějakou vymyšlenou pokutu. Škoda takové tečky za jinak pěkným zájezdem do velice příjemné země…
Převzato z kasp.cz.
