Kambodža: Oázou klidu a pohody uprostřed městské džungle na kole

Stačí vyjet malým trajektem za 500 rielů na Silk Island s hedvábnou vesničkou (kterou snadno projedete na kole) nebo několik kilometrů za město (taky na kole, akorát je potřeba zůstat v klidu na frekventovaných silnicích, kde se mísí nákladní auta s osobními, traktory, motorkami, tuk tuky a rikšami i koly) a otevřou se vám nádherné scenérie s potoky, rybníky, lotosovými i rýžovými poli a záhony s povíjnicí vodní (vodní špenát). Místní děti tu v polích pro zábavu chytají hady (v Kambodži je stále povoleno je i jíst), pasou se tu krávy i buvoli a po prašných i bahnitých cestách se vám pod kola motají kachny a kuřata.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Silk Island (Koh Oknha Tei, někdy označovaný též Koh Dach, což je ostrov nad Koh Okhna Tei, mnohem větší, na který dojedete za pár minut trajektem z města a odkud se na malý Koh Oknha Tei, kde najdete muzeum hedvábí, dostanete po mostě) je nádhernou oázou klidu a pohody uprostřed městské džungle. Vidíte odsud mrakodrapy města, ale kolem vás jsou jen malé domky místních, kteří se pohupují v hammocku. Najdete tu chrám a při něm malou školu, před níž mají děti zaparkovaná kola, a během pěti hodin můžete na kole projet celý ostrůvek a dopřát si dostatek času v muzeu, kde vidíte při práci i místní tkalce (většinou ženy, především vdovy, které mají možnost si zde přivydělat pár centů), kde si můžete zakoupit na místě vyrobené hedvábné šátky (které nejsou určeny na vývoz a jsou unikátní tím, že zůstávají na prodej pouze ve vesnici a v jejím nejbližším okolí; cena se odlišuje podle náročnosti vzoru a výše příměsi bavlny) a kde vám místní průvodci za dobrovolný příspěvek rádi vysvětlí vše o přípravě a zpracování hedvábí. Pro ty vegany, kteří nosí hedvábí: aby motýl neponičil při svém vyletění kokon a tudíž hedvábné nitky, nechávají místní – jelikož jsou budhisté a tedy nesmí zabít – vysušit kokony s červíkem uvnitř na přímém slunci, které je zabije; následně jsou kokony hozeny do horké vody a zpracovávány dál; červíky místní opraží a jedí.

Všude na ostrově se volně pasou krávy, rolníci pracují na rýžových polícha mnozí místní vás za malý poplatek rádi pozvou k sobě do domu, abyste se podívali, jak žijí. Jsou tu dvě větší turistické restaurace, ale je lepší dát přednost místním jídelnám, kterých je tu hrstka, kde neumí ani slovo anglicky (takže se vám bude hodit sim karta s daty, celkem asi za 4 USD, a online slovník) a kde vás prostě chytí za ruku a zavedou do venkovní kuchyně, kde zvednou pokličky ze tří až čtyř kastrolů, které tam mají, abyste viděli, že dneska mají dvě polévky, rýži a hovězí, což vám následně všechno v mísách vyskládají na stůl, pokud je vás víc, protože se předpokládá, že tak jako místní si budete nabírat ze společných porcí, co chcete, na svou misku. Za tuto hostinu pak včetně nápojů ve čtyřech lidech zaplatíte asi 9 dolarů.

Kolo vám na ostrov buď převeze trajekt nebo si jej můžete zapůjčit hned po příjezdu na Koch Dach za dva dolary na den – ale to jsou samozřejmě stará, mnohdy napůl rozpadlá městská kola s košíkem na řídítkách.

Asi nejznámějším místem, za kterým se do Kambodži vydávají davy turistů, je město Siem Reap (velmi západní, podstatně dražší než Phnom Penh, se slavným Starým mostem, uměleckou tržnicí a turistickou Pubs Street), které je výchozím bodem pro jednodenní nebo třídenní návštěvu chrámového komplexu Angkor Wat, středověkého města vybudovaného v 9. – 13. století vládci Khmerského impéria. Siem Reap znamená doslovně „porážka Thajska“. Město tak bylo pojmenováno jako připomínka vítězné bitvy Khmerů s thajskou armádou. Nejbližší chrámy se nacházejí jen několik minut jízdy za městem. Celodenní lístek pro cizince stojí 37 dolarů. Do chrámového komplexu se smí i na kolech, ale jakmile chcete vstoupit dovnitř konkrétního chrámu, je třeba kolo zaparkovat před vstupem.

Co je standardem pro návštěvu chrámového komplexu: většina hotelů i hostelů (nebo agentur ve městě) vám za cca 18 – 25 dolarů zajistí vyzvednutí v hotelu kolem 4:00 – 5:00 ráno, pak vás autobusem spolu s dalšími turisty a s průvodcem odvezou na místo, kde si zakoupíte lístek (jednodenní nebo třídenní pass), následně vás kolem 6:00 přesunou k ústřednímu chrámu Angkor Wat, kde můžete cca kolem 6:30 sledovat se stovkami dalších turistů východ slunce, a pak se pěšky vydat s průvodcem po chrámu, kde mniši nabízejí náramky štěstí a požehnání za libovolný příspěvek. Po cca hodině vás přesunou k dalšímu chrámu a posléze k jednomu až dvěma dalším. Kolem oběda jste dovezeni zpět do hotelu.

Není to špatná alternativa, ale existuje i lepší: vybrat si na den tři (max. čtyři) chrámy a ty projet na kole, respektive se mezi nimi přesouvat na kole a vnitřky procházet (jinak nelze). A to v odpoledních hodinách, cca od jedné do zavírací doby (17:30), kdy návštěvnost upadá, protože všichni prostě chtějí vidět východ slunce nad Angkor Wat, takže se začíná ráno…

Přestože jsou proslulé chrámy jako Bayon nebo Ta Prohm, které se oba objevují ve filmu Tomb Raider (Ta Prohm ovšem prominentněji), impresivní, neméně úchvatné jsou i méně známé chrámy, kupříkladu Bakon, první chrámová hora z pískovce postavená režimem Khmerské říše v Angkoru. Bakong, ke kterému se na kole dostanete ze Siem Reap po silnici a následně po prašných a blátivých venkovských cestách (cca 18 km celkem), je často turisty opomíjen a přitom je nádherný. Když sem přijedete po zavírací době na západ slunce, místo bude tiché a klidné. Dovnitř chrámu se nedostanete, ale můžete dojet až na cestu vedoucí přímo k němu, kterou obklopují rybníky a poblíž níž se nachází klášterní komplex, kde žijí mniši. Jejich zpívané modlitby se rozléhají krajinou a umocňují jedinečnou atmosféru místa, která fandí rozjímání a meditaci.

Pokud jste milovníci plovoucích vesniček, určitě se na kole vydejte do Chong Khnes (12 km ze Siem Reap) a Kampong Phluk (32 km ze Siem Reap), které se rozkládají v blízkosti jezera Tonlésap. Pokud by vás cestou do Kampong Phluk na kole zastavil někdo z místních s tím, že musíte zaplatit peníze za vstup do vesnice, prostě je ignorujte. Žádné vstupné do vesnice se oficiálně neplatí. Místní se někdy dokonce převléknou do nepravé policejní uniformy a budou vám tvrdit, že se do vesnice nedostanete jinak než na lodi, ale opět – ignorujte je. Po prašné pískové cestě dojedete nakonec až do vesnice, kterou lemují tradiční khmerské domky. Je pravdou, že se do vesnice můžete dostat i na lodi, ale paradoxně z ní vidíte domy jen zezadu. Jejich vstupy jsou logicky umístěné směrem k cestě!

Poté co projedete malebnou uličkou obklopenou řadami domů z obou stran a minete místní chrám, dostanete se až na malé parkoviště u mangrovového lesa. Z druhé strany budete mít domy místních. Cestou vás budou možná pronásledovat muži na motocyklech, kteří vám budou vnucovat svoji loď na projížďku lesem a na zavezení k jezeru Tonlésap, k němuž se kvůli mangrovovému lesu jinak než na lodi nedostanete. Pokud byste jejich služby chtěli využít, připravte se na velké smlouvání. Můžete taky vyrazit mezi domky a poptávat se rybářů a jejich žen, které tu budou spravovat sítě a okřikovat nahá batolata lezoucí neobratně po vysokém, nezajištěném žebříku tradičního khmerského domu, za kolik by vás vzali na jezero (asi pět minut cesty motorovou loďkou) a do lesa. Standardně si řeknou ve finále cca o 15 dolarů.

Chong Khneas se rozprostírá na jiné straně jezera Tonlésap a je ukázkovou plovoucí vesničkou, k níž se dostanete na loďce. Pokud se chcete vyhnout této turistické variantě, můžete ze Siem Reap vyrazit na kole a až dojedete po silničce 63 do místa kousek za Chong Khneas Community Learning Center, kde se říčka Siem Reap větví, poproste místní, aby vám za pár dolarů položili přes úzké rameno řeky dřevěnou lávku (nebo přebroďte, pokud přijedete v období sucha, bude tu vody po kolena). Tam, kde pak navazující cesta končí, rozkládá se už jezero, takže vesničku máte jak na dlani a loďku v principu nepotřebujete. Zcela nejautentičtější je stejně část vedoucí po cestě podél říčky od Komunitního vzdělávacího centra dál, na turisty tu nejsou moc zvyklí, protože tudy málokdo projíždí na kole, většinou tudy jen profrčí na řece, uvidíte muže lovit ryby nebo hrát kulečník a ženy zpracovávat cukrovou třtinu, opékat ryby a opravovat sítě. Oproti kupříkladu Silk Island v Phnom Penh tady na vás nebudou pokřikovat „hello“ a budou se na vás dívat podivně, když začnete fotit. Prostě na tohle nejsou zvyklí. Kupte si ale u místních rybu a zapněte svůj slovník, abyste mohli trochu porozprávět (a pokud máte lahvičku evropského alkoholu, podělte se s místními muži, nebo jim třeba dovezte fotky světově proslulých fotbalistů), a máte otevřenou cestu do jejich domů i srdcí, podělí se s vámi o poslední sousto vlastního oběda (což je většinou rýže a ryby z řeky nebo vývar) a pocítíte pravou vřelost této země.

K jezeru Tonlésap jako takovému: jedná se o nejrozsáhlejší (1042 km) sladkovodní jezero v celé jihovýchodní Asii a zároveň jednu z nejbohatších vnitrozemských rybářských oblastí na světě, kde žije nejen více než 200 různých druhů ryb, ale i více než jeden milion lidí, z nichž mnozí žijí v plovoucích vesničkách. Bohužel, z prodeje lístků na loď (dvě hodiny na lodi se „vstupem“ do vesničky stojí 20 dolarů) nemají místní rodiny žádné peníze, jelikož jsou lodě vlastněny privátní společností, která shrábne celý profit.

A ještě několik zásadních informací závěrem, které se ke mně dostaly díky tomu, že žiji s místními lidmi v Phnom Penh: zatímco obyvatelé plovoucí vesnice Chong Khneas bojují o přežití a žijí v chudobě, kterou si těžko umíme představit (údajně za méně než půl dolaru na den), privátní lodní společnost si sytí kapsu a vozí davy turistů do vesnice, aniž by z toho místní profitovali a aniž by mohli říci: Ne, my vás tu prostě nechceme!

Co je taktéž dobré vědět, než se rozhodnete, zda loďka či kolo: „plovoucí trh“ v Chong Khneas je prakticky pouze trapným obchodem s kýčovitými suvenýry. Údajná farma je místem, kde jsou zneužívána zvířata tím nejšílenějším způsobem: jsou tu krajty zavřené v klecích, které jsou sedativy nadopované pro „představení“, kdy si je turisté mohou přehodit přes ramena, opice na vodítku, kterým tu a tam v místě řemene krvácí rány na krku, a krokodýli držení ve smradlavé jámě, v níž se nemůžou ani pohnout, protože jich je tam příliš mnoho. Co je nejděsivější, tito krokodýli jsou údajně zaživa stahováni z kůže, která se následně prodává pro kožené módní zboží (např. pro Louis Vuitton, Hermes, YSL).

Nejširší nabídku průvodců a map Kambodži (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz