Proč chodím dálkové trasy… je to svoboda, proměna homo urbanus v poutníka, který si vystačí jen s tím, co má na zádech… z člověka se postupně stane součást okolní krajiny, vzduchu, přírody, lidí z jiných zemí… a větší nebo menší kousek v něm už zůstane – ve vzpomínkách, inspiraci, střípcích všech možných vjemů, okouzleních tím či oním.
Je to čas, kdy odbočím z běžného života a ocitnu se na několik dní v jiném světě. Odhodím počítač, šatník, vařené jídlo a teplou sprchu… a jdu. Ve skupině, s jedním parťákem, nebo sama. Rozhlížím se, miluju výhledy do krajiny s mořem i horami, malebné vesničky, setkání po cestě, vůni lesa, země, moře, ranní mlhy i polední žáry, spaní pod hvězdami…
Samozřejmě, že vše má dvě strany – zima, únava a improvizovaná hygiena k tomu patří, ale postupně jsem se naučila různé vychytávky a přizpůsobila vybavení. Občas vyrazím i s baťůžkem, který low-cost aerolinky akceptujou jako příručák pod sedadlo.
Podělím se o vzpomínky a zážitky ze tří cest, které trvaly v rozmezí 6-9 dní:
Corfu trail
190 km v květnu před pár lety ještě před covidem… řecká pohoda lemovaná olivovníky a okouzlujícími květy všech barev, ale dojde i na nejvyšší bod ostrava – horu Pantokrator.
Camino primitivo
320 km severním Španělskem v červnu 2022… na cestě do Santiaga platí známé “cesta je cíl”. Tady to rčení muselo vzniknout! Přenádherné Asturias, kde někdo hodil do shakeru Beskydy a Alpy a dobře promíchal… a poněkud minimalističtější Galicie. Setkání s mnoha lidmi – Camino je magnet i pro ty, kteří jinak dálkové trasy nechodí.
Tour du Mont Blanc
Horský okruh, který mi vyrazil dech v červenci 2022, ještě mám vše v celkem čerstvé paměti… všude, kde jsem byla, se ráda podívám znovu, ale sem dvojnásob.