Kahau nosatý – mizející domov na Borneu

Jak říká jedna moje kolegyně tady v Indonésii, výzkum zvířat bez jejich ochrany je luxus, který si tu už dnes nemůžeme dovolit. Zdejší pralesy mizí poměrně rychlým tempem a pokud se výzkumník sám nepostará o patřičnou ochranu území, které studuje, může mu nakonec všechno zmizet přímo před očima.

To platí i pro mangrovy Balikpapanského zálivu, ve kterých jsem vloni začal studovat opice kahau nosaté. Od roku 2006, kdy jsem záliv viděl poprvé, už stačily řadu zdejších přírodních zákoutí nahradit továrny na palmový olej nebo farmy na krevety.

Rybníky namísto mangrovů

Mangrovy mizí z řady důvodů.Jedním z hlavních důvodů je farmový chov krevet a ryb bandang. Já osobně před Muslimy oba tyhle způsoby chovu prohlašuju za haram, tak jako je pro ně třeba vepřové, a odmítám je jíst.

Produkty farmového chovu se dají bez problémů nahradit krevetami a rybami lovenými přímo v moři. Přitom se odhaduje, že na 1 kg úlovku z farmy se ztratí přibližně 2 kg úlovku z moře, protože řada druhů ryb, korýšů a měkkýšů z otevřeného moře závisí na pobřežních mangrovech určitou fází svého reprodukčního cyklu.

Farmy znamenají velkoplošné vykácení mangrovů a jejich přeměnu v rybník, kam se vysadí plůdek. Přirozené potravní zdroje jsou takovým zásahem zničené a rybník se musí udržovat pravidelným přihnojováním. Pokud majiteli dojdou peníze, a to se stává pravidelně, je z rybníku prostě jen bezcenná voda. Stejný osud čeká farmy, ve kterých propukne epidemická choroba nebo jejichž hráze začínají erodovat. To ale neodradí další podnikatele od zakládání dalších a dalších rybníků. Pokud jsou totiž úspěšní, vydělá jim jedna farma až 1000 dolarů měsíčně, a to jsou v Indonésii hodně velké peníze. Neodradí je ani to, že je tohle podnikání v řadě oblastí včetně Balikpapanského zálivu ilegální. Mangrovy nikdo nehlídá a kde není soudce, nemůže být ani obžalovaný.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Pily žerou domov kahau nosatých

Ty mangrovy, které si zatím nevyhlídnul žádný podnikatel z řad rybníkářů, trpí nájezdy uhlířů. Pálení dřevěného uhlí je v Indonésii tradiční zaměstnání a zřejmě až donedávna probíhalo poměrně udržitelným tempem, protože mangrovy rostou a regenerují relativně rychle.

Jenže pak přišly nejdřív motorové lodě, pak motorové pily, a nakonec bohatí investoři z měst a chudí ilegální přistěhovalci ze Sulawesi. A mangrovy najednou začínají pod jejich pilami mizet. Lesy v těsném sousedství mangrovů jsou zase pod trvalým útokem dřevorubců. Pro ty jsou řeky jednou ze cest, kudy svážet kradené dřevo poté, co se zostřily policejní a vojenské ostrahy podél silnic hlouběji v lesích.

Nedokončené velkoprojekty a zničené Borneo

No a nakonec jsou tu velké podniky a mamutí investoři z Jávy, Malajsie a odjinud. Ti dávno pochopili, že pokud je nějaká oblast, jako třeba Balikpapanský záliv, mimo zájem místní vlády a pokud si připraví dost peněz na příležitostné úplatky, můžou si tu dělat, co se jim zamane. Většinou od vlády dostanou povolení na otevření omezeně velkého území a zavážou se vůči praktikám, které budou maximálně šetrné vůči životnímu prostředí a maximálně vstřícné k místním obyvatelům. Dál už se o ně nikdo příliš nestará.

A tak pro jistotu vykácí a vybuldozerují co největší území v co nejkratším čase a rychle na něm začnou budovat. Pak dost často zkrachují, například kvůli nějaké korupční aféře, přesunou se jinam, tam začnou s novým projektem a na předchozím místě po sobě nechají holé plochy erodující červené země. Jedna společnost tak například během pár měsíců vybuldozerovala 1000 hektarů říčních břehu, aby tu pěstovala olejnou palmu. Teď nejspíš budou muset území opustit, protože si místní obyvatelé začali nárokovat půdu, kterou jim ona společnost bez náhrady zabrala. Zůstane po nich ale měsíční krajina a pro zvířata jako kahau nosatý zbývají jen úzké pruhy stromoví podél břehů řeky.

Takhle nějak tedy vypadá situace, před kterou jsme tu my coby přírodovědci postaveni. Příští díl vyprávění bude o tom, co se s tím v rámci našich omezených možností snažíme dělat.