Po Lajce se do vesmíru podíval mladý Rus s nezapomenutelným jménem Gagarin. Aby mohl jako první obletět zemi, a to ne v letadle, musel projít tvrdými, zdlouhavými a náročnými testy.
Jurij Alexejevič Gagarin
Dobrý den, majore Gagarine,zpíval Gustav Brom z rozhlasu na konci dubna 1961, když první kosmonaut světa navštívil krátce po svém obletu země Československo. Při dobývání vesmíru překonával tenkrát Sovětský svaz jeden zdánlivě nesplnitelný cíl za druhým a až do Armstrongova přistání na Měsíci (1969) se zdálo, že je před Američany vždy o krok napřed…
Nejlepší z nejlepších
Prvním člověkem, který si prohlédl zemi z oběžné dráhy, byl teprve sedmadvacetiletý nadporučík (povýšen na majora byl až těsně po přistání) Jurij Alexejevič Gagarin. Pocházel z malé vesničky Klušino nedaleko Gžatska (od roku 1968 Gagarin), ležícího na železnici z Moskvy do Minska. Za druhé světové války jako devítiletý klučina jen taktak unikl smrti, když jej příslušníci SS podezřívali, že nosí potraviny partyzánům. Budoucí kosmonaut vystudoval učiliště (1955) a pak narukoval do armády, k letectvu.
Sloužil nejprve v Orenburgu, pak na základně ve městě Nikeľ poblíž Murmanska. Lety v polárních podmínkách oceňoval jako obrovskou zkušenost. V té době SSSR vyslal na oběžnou dráhu první družici, Sputnik 1 (4. 10. 1957) a krátce nato i Sputnik 2 se psem Lajkou na palubě.
V roce 1959 probíhaly mezi sovětskými letci složité zkoušky a konkursy, jejichž cílem – o němž nikdo ze zkoušených neměl ani ponětí – bylo vybrat první kandidáty letů do vesmíru. Gagarin se prý přihlásil až napodruhé… Přesto prošel všemi výběry jako jeden z nejlepších a v březnu 1960 se octl mezi dvacítkou mužů, kteří se připravovali ke kosmickému letu. Teprve tehdy se dozvěděl, proč ty všechny zkoušky podstoupil. Atmosféra utajení čehokoliv, typická pro sovětský blok 50. let, se v případě kosmonautiky ještě násobila.
Při složitém výcviku, který dvacet letců absolvovalo, prý Gagarin nebyl původně favoritem nikoho z těch, kteří vybírali posádky budoucích kosmických lodí. Při výcviku ale dosahoval vynikajících výsledků a trochu pomáhala i náhoda – jeden z předpokládaných favoritů, Anatolij Kartašov, vypadl po zdravotních testech, další se zase zranili… Skupina adeptů prvního letu do vesmíru byla nejprve zúžena na šest mužů, z nichž byl později vybrán Gagarin jako kandidát č. 1, jeho náhradníky se stali German Titov a Grigorij Něljubov. Poslední slovo při výběru prý měl hlavní konstruktér, Sergej Pavlovič Koroljov.
Těžký život kosmonauta
První kosmická loď, Vostok 1, nakonec vzlétla 12. dubna 1961. (Občasné spekulace, že prý před Gagarinem byl ještě jeden či více nezdařených startů, zatím nikdo nedokázal.) Oblétla zemi po eliptické dráze ve výšce 175 až 302 kilometrů nad zemským povrchem a po 108 minutách ve vesmíru Gagarin přistál na vlastním padáku, po nezbytném katapultování, poblíž vesnice Smělovka v Saratovské oblasti. Let proběhl nad očekávání dobře, téměř všechno fungovalo, jak mělo – o pozdějších kosmických lodích se to už tolik říci nedalo.
Přistáním ovšem pro Gagarina začalo „období slávy“. Neustálé návštěvy po celém SSSR i v zahraničí, besedy, přednášky, slavnostní akce… Na sjezdu KSSS, konaném nedlouho po jeho návratu, seděl mezi předsednictvem. Západní politologové přemýšleli, jakou roli pro prvního kosmonauta světa strana přichystá.
Přátelé ovšem vypovídají, že Gagarin byl také jen obyčejný člověk. Neustálá sláva mu začínala vadit. Navíc měl vždycky blízko ke skleničce a doma pedantickou manželku. Několik prohřešků (v roce 1964 se lehce zranil, když na rekreaci na Krymu vyskakoval oknem z pokoje jisté komsomolské aktivistky) mu také na pověsti nepřidalo. A když byl v říjnu 1964 od moci odstaven jeho protektor, první tajemník KSSS Nikita Chruščov, začal být považován za člověka „minulé éry“.
Smrt v letadle
Jurij Gagarin se rozhodl navrátit k létání. Sice původně bylo rozhodnuto, že se do kosmu už – jako symbol – nevrátí (obdobně skončil svou kariéru třeba Neil Armstrong a jeho kolegové z Apolla 11), v roce 1967 ale agentura TASS oznámila, že první kosmonaut světa se opět chystá ke kosmickému letu. Byl dokonce jmenován náhradníkem pro let kosmické lodi Sojuz 1, který ale skončil tragédií, když při návratu poruchové lodi 24. 4. 1967 se vůbec neotevřel padák a Vladimir Komarov na její palubě zahynul. Pak se nakrátko lety zastavily (Sojuz 2 byl bezpilotní, Sojuz 3 vzlétl na podzim 1968).
To už Gagarin nebyl mezi živými… Zahynul, spolu s instruktorem Serjoginem, při letecké havárii Migu-15 při rutinním letu východně od Moskvy. Spekulace, že byl sestřelen, se nepotvrdily; Gagarinův Mig se zřejmě dostal do turbulence, možná způsobené přeletem jiného letadla, a piloti už nedokázali manévr úspěšně dokončit. První kosmonaut světa se tak navždy stal legendou.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
