Ne Magalhães, ale Cano nakonec úspěšně dovedl loď Victoria zpět do Evropy, aby tak dokončila cestu kolem světa.
CANO Juan Sebastian del (* 1476, Guetaria, Španělsko, † 4. 8. 1526, v Pacifiku) – baskický mořeplavec, který dokončil Magalhãesovu cestu kolem světa
Primum me curcumnavigisti (Jsi první, kdo mě obeplul) stálo na erbu, který udělil císař Karel V. Juanu Sebastianovi del Cano, který v září 1522 dokončil cestu Magalhãesovy výpravy kolem světa. V roce 1519 vyplul jako navigátor na lodi Concepción, která se pod Magalhãesovým velením vydala na dalekou cestu ze španělského přístavu San Lúcar. Následoval admirála kolem Patagonie do Tichého oceánu (28. 11. 1520), k ostrovu Guam (6. 3. 1521) a na Filipíny (16. 3. 1521).
Po Magalhãesově smrti (27. 4. 1521) doplul s lodí Victoria na Kalimantan (Borneo) a po delší přestávce dopluly španělské lodi na Moluky. S nákladem koření se Victoria vracela pod del Canovým velením kolem mysu Dobré naděje Atlantikem do Španělska a 6. 9. 1522 zakotvila v San Lúcaru, kde dokončila plavbu kolem světa.
Císař a král Karel V. ověnčil mořeplavce, který se na rodný poloostrov vrátil se zbývajícími sedmnácti námořníky a především s bohatým nákladem koření, řadou veřejných poct a šlechtickým titulem. Po třech letech jej znovu poslal na moře s výpravou, která chtěla zopakovat cestu Magalhãesových plavců. Trochu nečekaně jmenoval panovník do jejího čela Garcíu Jofre de Loaysu (1485–1526).
Méně vydařená cesta kolem světa
Pod Loaysovým velením vyplula flotila sedmi lodí 25. července 1525 z přístavu La Coruña. Její cestu od počátku pronásledovala smůla. U brazilského pobřeží ji rozehnala bouře a španělské lodi se znovu setkaly až u vstupu do Magalhãesova průlivu, kde je znovu zasáhly počátkem února 1526 prudké bouře. Jedna z lodí se obrátila k mysu Dobré naděje, jiná se přes Brazílii vrátila do Španělska a další koráb zanesla bouře daleko na jih.
Loď, na které se plavil del Cano, ztroskotala a zkušený mořeplavec musel přejít na vlajkovou loď Santa María de la Victoria. Koncem května 1526 se čtyři z lodí hrdé flotily probily do Tichého oceánu. K původnímu cíli, k Molukám, však doplula jen jediná. Uprostřed oceánu zahynuli krátce po sobě oba velitelé – Loaysa (30. 7. 1526) i del Cano (5. 8. 1526).
Santa María de la Victoria pokračovala pod velením Alonsa Torilia de Salazara v osamělé plavbě Pacifikem. 21. srpna 1526 zakotvila u atolu San Bartolomé (Taongi) v Marshallových ostrovech a po necelých dvou týdnech na Guamu. Odtud pokračovala k filipínskému ostrovu Mindanao a poté k Molukám, kam ji dovedl (po Salazarově smrti) již čtvrtý velitel expedice. Na ostrově Tidore, který Španělé znali z del Canova pokračování Magalhãesovy výpravy, zajali a uvěznili zbývající posádku, která byla zubožená kurdějemi, Portugalci, jimž podle dohod španělského a portugalského panovníka náležela nadvláda nad „ostrovy koření“.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
