Pondělí 3.9.2007 Dvě tváře Costa Brava Slapeme krasnym ranem. Vstavali jsme brzy. Kempovali jsme totiz hned vedle lesniho vcelina a radeji jsme vyrazili driv, nez se vcelky vzbudi.
A ted je nadherne. Slunce sviti, ale nepali, v udoli jsou jeste kousky mlhy, plaze dosud prazdne a v serpentinach vyfrezovanych mezi skalami voni borovice a anyz.
Ani ridici a motocyklisti se jeste nevzbudili a tak je vyhlidkova cesta nad skalnimi utesy skoro prazdna.
Tech par desitek kilometru uzasnych vyhlidek a krasneho slapani vzhuru i adrenalinoveho sjezdu dolu jsme si uzili jako dobrutek na skvele rozjetem vecirku.
Vse korunujeme nadhernou koupackou a kavickou na plazi a …. jako po kazdem mejdanu, prichazi kocovina.
S posledni prosvistenou serpentinou se dostavame do nekonecneho komplexu hotelu, rusneho provozu aut a busu, narvanych plazi. 
Pred kazdym kruhovym objezdem se stoji fronta, kterou se prosmykame vpravo ci vlevo, ulice jsou plne splodin a panelakove hotely vyssi a vyssi. I tohle je Costa Brava!
Soumrak uz nas tlaci, kdyz najdeme maly kempik vyrobeny z jednoho zahonku zahradkarske kolonie. Mezi kostkami hotelu jak postavenymi z lega vypada uplne smesne. Ale je tu plac pro stan, tepla sprcha a za rohem hospudka se skvelymi rybami, muze clovek chtit jeste neco vic?
A zitra uz spime v Barcelone.
Neděle 2.9.2007
Na návštěvě u Salvadora Dalího
Dlouho jsem si lamal hlavu s tim, zda v Cesku mame umelce tak propojeneho s jednim mistem, jako je Dali a Figueres. Smetana a Litomysl? Slavicek a Kamenicky? Lada a Hrusice? Mozna snad v Italii Michelangelo Buonaroti a Florencie.
Kazdopadne navsteva divadla/muzea ve Figueres je zazitek.
Mestske divadlo vystavene v 19. stoleti bylo v dobe obcanske valky zniceno a v jeho ruinach udelal Dali muzeum svych vlastnich ztrestenych imaginaci plus kreaci dalsich vytvarniku.
Hodnoceni celeho tohodle bludiste surrealismu, na jehoz vstrebani je den malo, necham na profesionalech. Ja jsem rad, ze jsem to videl, a taky ze jsem mel pak moznost ujet 50 km na kole a nechat si deprese vyfoukat z hlavy.
Sobota 1.9.2007
Jsme ve Španělsku
Propletame se primorskymi letovisky, jedno za druhym, neumim si moc predstavit, ze bych v necem podobnem stravil dovolenou. Ale nekoho to bavit muze.
Vitr se konecne trochu ztisil a spis pomaha nez skodi, podel pobrezni magistraly casto vede cyklostezka a hradba Pyreneji na obzoru se rychle blizi a zvetsuje. Najednou z niceho nic prudke stoupani, po tech nekolika dnech uplnou rovinou docela nezvyk. Nebyt toho vetru v predchozich dnech, tak uz ani nevim, jak se radi lehke prevody. Prvnich par kopecku a jsme na hranicich jedenacte zeme, kterou behem sve cesty navstevuji. Rozdil mezi Spanelskem a Francii je videt na prvni pohled, kdo by to byl rekl? Prvni mestecko ve Spanelsku se jmenuje Portbou a pripomina trochu Zeleznou Rudu: Jsou zde levne obchody s alkoholem, kam jezdi Francouzi nakupovat, levnejsi benzinky a vse trochu osuntelejsi.
Na druhou stranu se prudce zvedla kvalita silnice vinouci se v serpentinach skalnatym pobrezim. Krajnice je siroka, dobre se po ni jede a nektera stoupani jsou nahrazena tunely. I tak tech kopcu zbylo dost. Nahoru se sice plazime, ale zato dolu opakovane prekracujeme povolenou rychlost – padesatku.
Pri nakupovani si zase musim zvykat na spanelstinu. Skoda, uz jsem byl tak hezky rozmluveny francouzky! V jednom primorskem mestecku si dopravame pulhodinku plazove dovolene, za chvilku totiz opustime pobrezi a budeme smerovat do vnitrozemi. Chceme se podivat do Figueres, mesta, ve kterem zil Salvator Dali. Ale o tom az priste.
Pátek 31.8.2007
Báseň
Dnešní den už nenácházím racionálních slov pro popis počasí, tak jsem sáhnul po nástroji básníků a vyjádřil se pomocí poezie:
S Veronikou časným ránem
probíjím se uragánem,
ztuhlý výraz na líci
vzdorujeme vichřici.
Čekám Tomáše a Petru
pojedeme proti větru,
pak Miloše Podpěru,
s tím už živel přeperu.
Jarda
Jardovu cestu Evropou bez motoru sledujte na http://live.adventura.cz.
