Britský námořní důstojník pracoval pro podnikatele Enderbyové, kteří sponzorovali výpravy na jih Země. Některých se účastnil právě Biscoe.
BISCOE John (* 1794, Enfield, Middlesex, Anglie, † 1843 při plavbě z Austrálie do Anglie) – britský námořní důstojník
S mimořádnou velkorysostí vysílali londýnští podnikatelé bratři Enderbyové své lodě do ledových moří v blízkosti Antarktidy. V lednu 1831 se jejich briga Tula pod velením Johna Biscoa a v doprovodu malého kutru Lively vydala od Jižních Sandwichových ostrovů k polárnímu kruhu.
V mlze a mezi krami britské lodi obratně manévrovaly ledovým oceánem mezi 35° a 40° východní délky. V potrhané mlze se jednoho dne před nimi objevila pevnina s vysokými štíty hor, kterou Biscoe v úctě ke svým zaměstnavatelům nazval Enderbyho zemí.
Nedaleko Antarktidy
Bouře a kurděje donutily anglické námořníky k návratu. Houževnatý Biscoe se nevzdával a příští rok (1832) se znovu vydal na jih. Dostal se do končin, kde před ním v roce 1820 manévrovala ruská expedice F. Bellingshausena, a objevil ostrov, jenž dostal jméno královny Adelaidy. Pásmo menších ostrovů v sousedství, které Biscoe spatřil jako první, dostalo jeho jméno. Někteří z námořníků vystoupili na souš v domnění, že vstupují na dosud neznámý kontinent. Nemohli tušit, že od antarktické pevniny je dělil úzký (po většinu roku zamrzlý) průliv.
Spatřené pobřeží nazval Biscoe Grahamovou zemí (na počest tehdejšího prvního lorda Admirality), ale na amerických mapách je tato část Antarktidy označena jako Palmerova země. Připomíná tuleňáře N. Palmera, který se roku 1820 plavil v jižním ledovém oceánu na škuneru Hero a ve Spojených státech je považován za objevitele šestého světadílu.
Společnost bratří Enderbyových vyslala do jihozápadních moří další lodi, jejichž posádky přinášely spolu s tuleními kůžemi i zprávy o zemi obklopující nejjižnější bod Země. V roce 1834 objevil kapitán Peter Kemp na východ od Enderbyho země pobřeží, které později dostalo jeho jméno.
Podobně vypravili Enderbyové v roce 1838 na jih lodi Elisa Scott a Sabrina s kapitány Johnem Ballenym a Freemanem. Při plavbě z Nového Zélandu objevily jejich posádky 9. února 1839 několik menších sopečných ostrovů v blízkosti pobřeží Antarktidy (později dostaly Ballenyovo jméno). Pokračovaly na západ a podle záznamů v lodním deníku zpozoroval Balleny přes trvající mlhu pevninu, kterou pojmenoval Pobřeží Sabriny. Na 95° východní délky se obě lodi obrátily k severu. Elisa Scott se vymanila z prudké bouře, která ji zastihla, a dopravila svou posádku do Londýna. Podobně postižená Sabrina zmizela v moři.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
