Johann Ludwig Burckhardt – v převlečení

BURCKHARDT Johann Ludwig (* 27. 11. 1784, Lausanne, Švýcarsko, † 15. 10. 1817, Káhira, Egypt) – švýcarský orientalista a cestovatel v oblasti Rudého moře

Evropané, kteří před dvěma sty lety chtěli proniknout do Arábie, museli odložit evropský oděv a přizpůsobit se životnímu stylu zdejších obyvatel, případně přestoupit na islám a pokračovat s poutníky k posvátným místům všech mohamedánů. V červenci 1809 přicestoval do syrského Halábu indický kupec Ibrahím ibn Abdalláh, aby údajně pokračoval ve svých obchodních cestách po Blízkém východě.

V arabském odění a s indickou identitou se skrýval pětadvacetiletý Johann Ludwig Burckhardt, Švýcar, který nabyl vzdělání v Německu a v době zneklidněné Napoleonovým postupem se uchýlil do Anglie. Při studiích v Cambridge se připravoval na cestu do Afriky, aby pokračoval ve výzkumech F. K. Hornemanna a M. Parka. Dříve však odcestoval do Sýrie, kde se měl aklimatizovat a připravit na další cestu, která měla vést přes Egypt a Saharu do afrického vnitrozemí.

Objev skalního komplexu Petra

V září 1810 opustil J. L. Burckhardt Haláb a zamířil do Libanonu a Antilibanonu, k pramenům Jordánu, a po cestách mezi maronitskými křesťany se vrátil do Halábu. Přesunul se do Damašku a odtud prováděl cesty po málo známých oblastech na východě Sýrie. V dubnu 1812 definitivně opustil Haláb a vydal se na jih. Navštívil biblická místa, mezi jinými Nazaret, kde se setkal s J. Brucem, zamířil do Ammánu a El Karaku a v srpnu 1812 objevil skalní komplex Petra s mohutnými stavbami a monumentálními hrobkami. Přes Sinajskou poušť se dostal do Káhiry (3. 12.), kde si najal dům, zpracovával své poznatky ze Sýrie a Svaté země (vyšly knižně až roku 1822) a připravoval výpravu na jih, do Núbie.

Proti proudu Nilu pronikl v březnu 1813 do Súdánu a s nadšením později popisoval evropským krajanům architektonické zázraky, které cestou spatřil. Na jaře 1814 se pustil do Núbijské pouště, zastavil se v obchodním středisku Shandi a odtud pokračoval do přístavu Suákin (26. 6. 1814). Přes Rudé moře se J. L. Burckhardt přeplavil do Džiddy, kde do srpna čekal na příležitost k cestě do Mekky. Zamířil nejprve do města At-Ta’if; zde jej přijal egyptský místokrál Mehmed Alí, který se v Hidžázu snažil zlomit moc bojovných vahhábitů, ohrožujících poutnické cesty.

Z Mekky do Medíny

Počátkem září pokračoval Burckhardt do Mekky a začátkem roku 1815 do Medíny k hrobu proroka Mohammeda (27. 1.). Po třech měsících se dostal do přístavu Janbú, kde ho od chystané cesty do Egypta zdržela epidemie moru. V polovině května se přece jen dostal do přístavu Kusajr, na druhém břehu Rudého moře, a 24. června 1815 dojel do Káhiry.

Několik měsíců se v egyptském hlavním městě zotavoval z řady chorob, jimiž trpěl na cestách v oblasti Rudého moře, než se v dubnu 1816 vypravil na Sinaj, kterou spolu s beduíny několikrát překřížil. Navštívil i Horu sv. Kateřiny a v polovině června 1816 se vrátil do Káhiry, kde zpracovával své cestovní zážitky do literární podoby. Napsal zde knihy Cesty Núbií (vyšla 1819), Cesty po Arábii (vyšla až roku 1829) a dvoudílné Zápisky o beduínech a vahhabitech (1830). J. L. Burckhardt čekal na karavanu, která by mířila k řece Nigeru a do saharského Timbuktu. Ve chvílích, kdy dorazila do Káhiry, onemocněl úplavicí a 17. 10. 1817 zemřel.

Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.