Dlouhou cestu do Asie podnikl spolu se svým přítelem rakouský jezuitský misionář. Spatřil značnou čáct Číny, Indie a zejména Tibetu.
GRUEBER Johann (* 28. 10. 1623, Linec, Rakousko, † 30. 10. 1680, Sárospatak, Maďarsko) – rakouský jezuitský misionář
Jen zřídka se do počátku 20. století podařilo Evropanům navštívit tajuplné sídlo nejvyššího představitele buddhismu, Lhasu. Vládci Tibetu odmítali vpustit do dalajlámova města Evropany, kteří přinášeli ideje křesťanství, ale současně neváhali zasahovat do vnitřních poměrů v jejich zemi. Jako první (cesta Odorika z Pordenone je trochu nejistá) navštívil Lhasu jezuitský misionář Johann Grueber v doprovodu řádového druha Alberta d’Orville.
Dlouhá cesta do Tibetu
Grueber vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova jako osmnáctiletý. Představení jej nechali vystudovat ve Štýrském Hradci a v březnu 1655 byl vysvěcen na kněze. Krátce poté byl spolu s Bernhardem Diestelem vyslán na misijní cestu s úkolem vyhledat bezpečnou cestu do Číny. Loď dopravila oba mnichy do Smyrny a karavanní cesty je o Vánocích 1656 dovedly do perského Isfahánu. Válka s vládcem Samarkandu nedovolila dvojici jezuitů pokračovat po hedvábné cestě do Říše středu a oba misionáři zamířili do Hormúzu, kde nastoupili na loď a s ní se dostali v červnu 1658 do portugalské kolonie Macao na čínském pobřeží.
Podle instrukce náměstka jezuitského provinciála se obrátili do Číny a v dubnu 1659 nastoupili cestu do Pekingu, kde působili mnozí další příslušníci Tovaryšstva. Po dvou letech, kdy Grueber uplatnil u dvora „syna vládce nebes“ svůj malířský talent, se spolu s valonským jezuitou (nahradil zemřelého Diestela) Albertem d’Orvillem vypravil západním směrem. U Lan-čou došli k Velké čínské zdi a po dvou měsících se dostali do Siningu.
Připojili se k obchodní karavaně, se kterou pokračovali k jezeru Kukunor (Čching-chaj-chu) a počátkem října 1661 vystoupali až do 5 400 metrů na Tibetskou náhorní plošinu. 8. října 1661 spatřili jako první Evropané Lhasu. Během měsíčního pobytu, kdy je přijal mj. tibetský místokrál, si Grueber pozorně všímal zvláštností výstavby tibetského hlavního střediska, vzhledu jeho obyvatel i jejich životního stylu. Shledával současně podobnosti mezi katolickou vírou a lámaistickým náboženstvím.
Místo do Asie míři Grueber do Uher
Počátkem listopadu 1661 se s další karavanou vypravili Grueber a d’Orville přes Himálaj do Indie a koncem března 1662 dorazili do misijní stanice v Ágře. D’Orville při pobytu v Indii zemřel a osamocený Grueber našel teprve v únoru 1664 skupinu, se kterou mohl nastoupit zpáteční cestu přes Indii, Persii a Malou Asii do Říma.
Nová cesta do Číny, kterou jezuité našli, se stala předmětem zápolení mezi Portugalci, žárlivě střežícími svůj monopol pro námořní cestu do Indie a Číny, a římským císařem Leopoldem I. Papež se přiklonil k Portugalcům, ale Grueber se přesto pokusil podniknout novou cestu do Říše středu. Chtěl ještě v roce 1664 proniknout do Číny přes Ural a Střední Asii, ale cestu z Astrachaně na východ „zatarasili“ Tataři. Grueber se obrátil do Benátek a přeplul do Istanbulu, kde onemocněl a musel se vrátit.
Představení Tovaryšstva Ježíšova vyslali Gruebera na misijní cestu do Uher, kde se střetala katolická víra s protestanty. Zastavil se mj. v Trenčíně a v Trnavě a nakonec zemřel v Sárospataku, kde předtím nacházel útočiště Jan Amos Komenský.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
