Jižní Evropa na Yamaze XJR 1300 (červenec 2004)

Po chvíli vylejzá slunce. Valíme po dálnici skrz Německo. Mnichov projíždíme nejkratší cestou. Přes centrum to je docela maglajz, ale Garmisch-Partenkirchen je pořád značenej. Máme za sebou prvních 600 km a před sebou Garmisch. Původní plán byl dojet do St. Moritz, ale uhnízdíme se v kampu asi jediní na motorce a se stanem. Za noc v hotelu chtěli 40€ takže kemp za 18€ zvítězil.

2. den Probouzíme se do solidního deště. Před polednem se déšť uklidňuje a tak razíme na St. Moritz (Ch). Skrz Rakousko už svítí slunce, jakžtakž osycháme a začínám vychutnávat první dávku serpentýn až do St. Moritz.Tady už ani hotel nezkoušíme a jedeme se optat do jakési ubytovny – 70€ – hurá do kempu za 20€. Jsme asi 2200 m.n.m. Jdeme na prohlídku města a šetříme síly na další den. Čeká nás dlouhá a těžká cesta přes vrcholky hor. To ještě ani netušíme jak moc těžká bude.

3. den Celou noc klepu kosu a už se těším na ráno. Otevřu stan „a do pr…“ všude kolem vrstva sněhu, navlíkáme na sebe úplně všechno co máme. Na recepci žebráme horkou vodu na čaj u vedoucího kempu, který nám s úsměvem na tváři oznamuje že je jeden stupeň. Jedeme směr Albertville (F), cesta je dlouhá a v kopcích nemůžeme zůstat přes noc. Silnice byly naštěstí brzo ráno protažený a na chvilku vykouklo slunce a tak zlehka osychají. Jedeme ze Silvaplana na vrcholek Julierpass (2284 m.n.m.). Jsme pěkně zmrzlý, při průjezdu každým údolím je znát rozdíl teplot. To nejhorší je ještě před námi a navíc začíná drobně sněžit. Stoupání nad vesnicí Gletsch. Podél silnice se místy objevují až dvoumetrové mantinely starého sněhu. Stavíme na prohlídku ledovce. Počasí se hodně zhoršuje fouká vítr a je dost zima. Dochází benzín, je neděle a tak u benzinek není obsluha a automatu nešmakuje naše Visa karta. Vystoupali jsme až do 3000 m.n.m. a hurá do Albertville. Po sněhu a větru ještě začíná pěkně lejt, což nás totálně dorazilo a zastavujem v prvním hotelu. Nejde topení neteče teplá voda, povlečení vypadá dost santusácky. Dnešních 170 km zatáček a stoupání máme za sebou, promočený věci rozvěsíme po pokoji, uvaříme si čaj a zalejzáme do spacáků.

4. den Prší. Po 10 hodině jedeme, není na co čekat stejně máme všechno mokrý. Jedeme skrz Chamonix, Albertville, Grenoble. Svítí slunce a dost se otepluje, silnice lemují ovocné sady s meruňkama. Kousek za Grenoblem stavíme a svlíkáme ze sebe několik vrstev oblečení a krmíme se nakradenejma meruňkama. Tankujem plnou a valíme do teplých krajin. Dálnicím se vyhejbáme a projíždíme spoustou zajímavých vesniček. Magda sleduje mapu a perfektně naviguje přes intercom, který jsme poladili před dovolenou a naše investice se nám dobře oplácí. Jedeme přes Monestier, Aspremon do Sisteronu a dál po hlavní silnici podél dálnice do Manosque. Z Manosque si krátíme cestu na Toulon po vedlejších silnicích. To je nejkrásnější kus cesty na svezení, voní borovice, jedna zatáčka střídá druhou. Suprovej zrnitej asfalt držel mašinu, že jsem se musel začít krotit abych si těžce naloženej nepřidřel vejfuky. Už se stmívá a první kemp objevujem až po 22:00 hodině, ale zavřeno a nikdo nikde. Jedeme dál dochází benzín, navíc přejíždíme značku a cestu si prodloužíme o 20 km. Z dalšího kempu nás vyhodili, že mají plno a budíme děti. Pozdě v noci dojíždíme až na pobřeží do Hyeres. Je cejtit moře a úplně placatý se skládáme do stanu v prvním kempu. Tady naštěstí fungujou celou noc a s radostí nás uvítali.

5. den Probouzí nás slunce. Posnídáme a jdeme konečně k moři. Krásný dlouhý písečný pláže, čistá průzračná voda, serfaři a spousta plachetnic. Po čtvrtý hodině balíme, doplníme ropu na nejbližší pumpě a jedeme podél pobřeží přes Sant Tropez, Fréjus, Cannes do Antibes. Podél pobřeží je strašnej provoz, takže poučeni od místních mopedistů, si razíme cestu po středový, často i dvojitý čáře. Po čtyřech hodinách cesty máme ujeto jenom 100 kilometrů. V Antibes kousek z centra se upichujem v kempu hned vedle obrovského zábavného parku a vodního parku Marineland. Platíme krásných 14€ za osobu. Před desátou večer ještě vyrážíme za zábavou do lunaparku.

6. den Za první čtyři dny jsme najeli celkem hodně kilometrů, a tak se rozhodujem ještě dneska zůstat v kempu v Antibes. Celý dopoledne jsme byli na pláži a po obědě jdeme do MARINELANDU. Vstup do vodního světa 32€ za osobu. Viděli jsme tučňáky a všechny možný mořský potvory, představení s lachtany, delfíny a s kosatkami. Nakonec jsme ještě prošli skleněným tunelem pod obřím akváriem se žraloky. U vodního parku je ještě park AQUA-SPLASH, westernové městečko LA PETITE FERME DU FAR WEST, svět papoušků LILE MAGIQUE AUX OISEAUX a ADVENTURE GOLF.Vstupný do jednotlivých parků je od 20-30€. Myslím že za ty prachy to stojí a odnášíme si spoustu krásných zážitků. Večer ještě jedeme jen tak nalehko do města na procházku.

7. den Brzo ráno vyjíždíme. Jedeme dál podél pobřeží přes Ville franche do Monaka. Tady tankujem po Švýcarsku nejlevnější benzín. Provoz je dost hustej. Projíždíme San Remo, Loano, Savonu a dojíždíme až do Génovy. Itálie už není taková jako Francie. Města jsou hodně starý a špinavý, pláže a moře se hodně zhoršuje. V Génově se vůbec koupat nedá, je tady samý přístav a překladiště, spousta nákladních lodí. Město jsou z velké části staré chátrající fabriky. Jediné lepší je snad dopravní značení. Ve Francii jsme se ve větších městech nejednou pěkně zamotali. Taky je hodně matoucí označení dálnic modrou a silnic první třídy zelenou, což je oproti Itálii přesně naopak. Na cestu se snažíme zeptat policajtů, ale italština Magdě moc nejde takže nakonec do kempu jedeme s policejním doprovodem.

8. den Dneska chceme přejet skrz Itálii až do Benátek. Je 35°C. V městě Chiavari se odlepujem od pobřeží a razíme na Parmu, dál přes Mántova, Montagnana, kolem Pádova a k večeru dojíždíme až před Venézii. Je tu obrovský kemp kousek od nějaké průmyslové zóny. Pěknej, čistej, nový sprchy, prádelna se sušičkama, malý krámek, bar a večer hrála živá hudba (pivo plech 2dl – 3,50€.)

Nejširší nabídku průvodců a map Itálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

9. den Probouzí nás klakson a hlasité dunění motoru obrovské nákladní lodi, která zrovna proplouvala kanálem hned vedle kempu, jenom několik metrů od našeho stanu. Na prohlídku Benátek odtud jezdí výletní loď za 9€ osoba. My jedeme na motorce. Jediné neplacené parkoviště je úplně narvaný. Italové „mopedisti“ parkujou hlava nehlava úplně všude, ale nějakej místní strejc nás upozorňuje na přísnou policii. Po několika minutách se nám zadaří a jeden skůtr odjíždí. Další dva kolem odsouváme a napasujeme se do řady mezi ostatní. Benátky nás moc nezaujaly. No za prohlídku stojí, ale na trávení dovolené to není. Dali jsme si k obědu smažené krevety a špagety s mušlema a necháváme tady necelých 50€.

10. den Hned ráno vyjíždíme směrem na Trieste. Je vedro k padnutí. Začíná mi problikávat kontrolka oleje. Cestou podél pobřeží dostalo XJRko pěkně naprdel a tak si krapátko kromě benzínu loklo i oleje. Na jedný benzince nám pumpař dává fíky, který do sebe zrovna tlačil rovnou ze stromu. V Triestu stavíme na odpočinek a v dáli si prohlížíme obrovská přístaviště a spoustu nákladních lodí. Jedeme dál přes Slovinsko do Chorvatského Umagu a dál do Novigradu. Zajíždíme do kempu kousek za městem. Potkáváme spoustu Čechů a Poláků. Kemp je tady za celou cestu zatím nejdražší – 21,50€ za den. Odpoledne jsme si šli zaplavat do moře a potom se projít po městě a vysmejčit obchůdky se suvenýrama.Večer jsme poslouchali živou hudbu doléhající od hotelu vedle kempu.

11. a 12. den Je pondělí a v Novigradu chceme zůstat až do středy, takže jedeme na celý den do Umagu a v úterý zase dolů do města Poreč. V Poreči jsme konečně objevili servis Yamaha a tak jsem koupil lahvinku oleje. Půllitr se ztratil jako prd a kontrolka už ani neblikla. Chorvatsko se nám moc nelíbilo, oproti Francii je tady i o něco dráž.

13. den Brzo ráno odjíždíme. Valíme zpátky podél pobřeží do Triestu a odtud přes hranice do Slovinského města Lipica. Chceme si prohlídnout známé bílé koně – Lipicány. Dali jsme si oběd, nechali se provést po stájích atd. No za 6€ mohl průvodce aspoň mluvit česky. O několik kilometrů dál zastavujeme v Postojně. Tady jdeme na prohlídku největší krápníkový jeskyně v Evropě – Postojnska Jama. Vstupné jsme ukecali jako studentské, ale i tak 10€. Ještě jsme dostali informační letáček v češtině. Máme na výběr průvodce ze čtyř řečí. Vybíráme mě nejbližší slovinštinu. Celá prohlídka trvá asi 1 hodinu. První 2 kilometry se jede vláčkem, potom 1,7 km okruh pěšky a zase vláčkem zpátky. Usedáme do sedla a valíme. Až do Čech to už dneska nestihneme a tak někde za Ljubljanou jsme zajeli k nějakému dědkovi ke statku a ten nás nechal přespat ve stanu na zahradě.

14. den Naposled pobalíme stan a všechny krámy do brašen a míříme domů. Přejíždíme přes Dolní Dvořiště na Tábor, Prahu a po dálnici domu. Před Prahou ještě trošku zmoknem, ať je doma co mejt.

Celkem jsme ujeli 4030 km s průměrnou spotřebou 5,2 l. Motorka za celou cestu ani jednou neškytla, že už by se jí nechtělo.    Myslím, že to za to stálo a určitě to nebyla naše poslední cesta. Máme spoustu zážitků a spoustu zkušeností. Takže všichni  HURÁ DO SVĚTA!!!