(* 2. 2. 1831 Brno, † 26. 5. 1887 Baden u Vídně) – českoněmecký námořní lékař a botanik
Dvakrát se do historie habsburského rodu zapsala fregata Novarra. Poprvé, když císařův bratr Ferdinand Maxmilián obeplul v letech 1857–59 na její palubě zeměkouli; podruhé pak. když 14. 4. 1864 vyplula z Terstu a dopravila arcivévodu Maxmiliána v roli mexického císaře do jeho nové zámořské vlasti. V obou případech byl nablízku brněnský rodák, námořní lékař MUDr. Jindřich Vávra.
Do světa rozšířit své vědomosti
Pocházel z brněnské poněmčené rodiny a vystudoval medicínu na vídeňské univerzitě. Našel zálibu v botanice a cestování se mu zdálo nejvhodnějším prostředkem k rozšiřování svých znalostí rostlinné říše.
Sotva dostudoval, 6. 12. 1855 vstoupil do služeb rakouského námořnictva. Se škunerem Saida během roku 1856 obeplul všechny významnější středomořské přístavy. Krátce nato přešel na korvetu Carolina, která provázela fregatu Novarra na cestě kolem světa. Z Terstu vypluly obě lodě 30. 4. 1857, propluly gibraltarskou úžinou a po zastávce na Madeiře zamířily do Brazílie a poté do Buenos Aires. Zatímco se Novarra obrátila k mysu Dobré naděje a ke Šrí Lance, Carolina se z Kapského Města vrátila podél západoafrického pobřeží na Jadran a 16. 5. 1858 zakotvila v Benátkách.
Putování s arcivévodou F. Maxmiliánem
Vávra se po svém návratu věnoval zpracování bohatého botanického materiálu získaného v průběhu plavby, který se stal součástí sbírek Přírodovědeckého muzea ve Vídni. Vávrova zájmu o botaniku si všiml amatérský přírodovědec, arcivévoda Ferdinand Maxmilián a Vávru v listopadu 1859 přizval na výpravu do brazilských pralesů. Na expediční lodi Elisabeth sloužil Vávra nejen jako lékař, ale i jako ochránce flóry, kterou urozený botanik nasbíral. Arcivévoda svěřil Vávrovi i literární zpracování botanických partií v cestopise, který připravoval.
Na konci dubna 1864 Vávra nastoupil na palubu Novarry, která odvážela mexického císaře Maxmiliána s manželkou Charlottou přes Atlantik. Fregata přistála 28. 5. 1864 v přístavu Veracruz a o dva týdny později je slavnostně přivítali obyvatelé hlavního města Mexika.
Pro Maxmiliánovy přírodovědecké zájmy se stal pravým rájem rozsáhlý park, obklopující jeho venkovské sídlo. Na vycházkách ho doprovázel J. Vávra. Společně připravovali třetí díl Maxmiliánovy knihy o cestě kolem světa. Zůstal nedokončen stejně jako všechny plány mexického císaře, jehož život ukončila salva popravčí čety v červnu 1867.
V službách námořního lékaře
Na podzim roku 1865 Vávra opustil Mexiko a vrátil se do Rakouska. Znovu vstoupil do služeb válečného námořnictva. Na fregatě Schwarzenberg se účastnil vítězné námořní bitvy u ostrova Vis v Jaderském moři (20. 7. 1866). V hodnosti linijního námořního lékaře nastoupil 18. 10. 1868 v Pule na fregatu Dunaj a obeplul s ní v následujících třech letech zeměkouli (do roku 1871).
Při této cestě prožil několik týdnů v Pekingu a měl dost příležitostí k přírodopisným exkurzím do málo přístupných oblastí Mongolska. Jejich výsledkem byl obsažný herbář s 3 100 exempláři rostlin, spolu se sbírkou semen a plodů tropických rostlin. Jiným Čechem, který se výpravy účastnil, byl námořní poručík Antonín Rašín, který zanechal obsáhlý popis cesty ve Sborníku České společnosti zeměvědné (ročník 2, 1896).
Další cesta kolem světa
Ještě jednou se Vávra vydal na cestu kolem světa. Začala 30. 7. 1872 a doprovázel na ní Filipa Sachsen-Coburg a jeho bratra Augusta. Projeli napříč USA od New Yorku po Kalifornii. Přepluli Tichý oceán, v Sydney se krátce navštívili Austrálii, v Japonsku je přijal císař. Vávra pronikl až po zasněžené vrcholky Himalájí a poznal nádheru slavností na Cejlonu (Šrí Lance). Obeplul Arabský poloostrov, proplul Rudým mořem a přes Suezský průplav se dostal do Alexandrie. Po 10 měsících se 20. 4. 1873 vrátil do Vídně.
Císařský dvůr oceňoval Vávrův přínos pro poznání dalekých krajů – roku 1874 byl povýšen na štábního lékaře a ke konci života se syn brněnského mlynáře stal šlechticem. který ke svému jménu připojil přídomek von Fernsee (z dálných moří).
• Uhl K.: Brněnský cestovatel Dr. Jindřich Vávra. In: Sborník Čs. zeměpisné společnosti 1948, s. 17–20.
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri
