Jihoafrickou republikou se sedacím batohem BAGOBAGO

Pokud se rozhodnete zjišťovat informace o JARu, budete zaplaveni informacemi týkajících se různých očkování (malárie nevyjímaje) a zjistíte, že podle OSN výzkumu se JAR nachází na druhém místě v počtu vražd a že v noci nesmíte vycházet sami z hotelu. Ale jak to tak bývá, daná doporučení jsou značně přehnaná. Když jsem obdržel nabídku vycestovat pracovně/rekreačně do této země, neváhal jsem ani minutu. Stejně tak jsem nemusel ani přemýšlet nad tím co s sebou: pas, 16 párů ponožek, nůž a konzervy s jídlem. Den před odletem mě navštívil můj kamarád a nabídl mi, zda bych si nevzal ještě jednu věc. Sedací batoh BAGOBAGO.

• Nepromokavost batohu.
• Splnění rozměrů pro příruční zavazadlo (takže jsem si jej mohl vzít s sebou do letadla).
• Možnost vyndání stoličky z batohu (samotný batoh jsem tak mohl klidně vyprat).

Nepostradatelný člen cestovní výbavy Nebudu vám představovat své ponožky, ačkoli by mohly vyprávět, nýbrž sedací batoh BAGOBAGO. Byl jsem vybrán jako jeden z prvních testerů nového českého výrobku, o jehož kvalitách a užitečnosti jsem se na svých cestách světem nejednou přesvědčil. O co tedy jde? Jedná se o první sedací batoh na světě. Patent, se kterým přišla rodina mého kamaráda. Na první pohled se jeví jako obyčejný batoh, ale ve třech jednoduchých krocích jej proměníte na stoličku. Uvnitř batohu je totiž elegantně zabudovaná hliníková konstrukce. Ta navzdory své malé váze (jako dvou pomerančů) unese až 130 kg. Pokud tedy máte drobnější přítelkyni, stačí vám pouze jeden batoh ke spokojenému posezení. Výhodou konstrukce je to, že dělá batoh pevnějším a výrazně tak pomáhá vašim zádům při delším nošení. Pro mě a mou cestu do Afriky byly ze všech vlastností důležité především tyto: Nepromokavost batohu. Splnění rozměrů pro příruční zavazadlo (takže jsem si jej mohl vzít s sebou do letadla). Možnost vyndání stoličky z batohu (samotný batoh jsem tak mohl klidně vyprat).

Výprava do Jihoafrické republiky

Má cesta začala na třetím největším evropském letišti ve Frankfurtu nad Mohanem. Letiště je dobře značené a jen těžko se tam ztratíte. Ale jak se říká „připraveným štěstí přeje“, a tak jsme pro jistotu dorazili již o dvě hodiny dříve. No a hned tady se poprvé ukázala užitečnost mého přítele na zádech – sedacího batohu BAGOBAGO.

Přeplněné haly, někteří lidé běží na poslední výzvu jejich letu, jiní se snaží mezi zástupy najít poslední volné místo k sezení. V ten moment, s úsměvem na tváři a za zvědavého pohledu kolemjdoucích, sundám svůj batoh, měním ho ve stoličku a v poklidu si sednu před informační tabuli s odlety, najdu svůj let a rozložím noviny. Kdybych ovšem věděl, co mě čeká později, možná by mé posezení nebylo tolik pompézní. Přeci jenom strávit 10 hodin v letadle je trochu silná káva pro mé nohy a zadek. Let byl přestupní: Frankfurt nad Mohanem -> Johannesburg -> Kapské město. Celkový čas strávený v letadle – 14 hodin.

Další cesta

Po příletu nás čekalo ještě 300 km do cílového místa Vredendal. Následovalo vypůjčení vozu a má první zkouška odvahy a přizpůsobivosti – volant napravo. Jihoafrická republika totiž patří k jednomu z mála států (jako například Velká Británie, Indie a Austrálie), kde je povinnost jezdit vlevo. Naštěstí na kruhové objezdy, před kterými jsem byl varován, si v JARu příliš nepotrpí.

Cesta se pomalu vlekla, jelikož silnice tam nebyly zrovna v nejlepším stavu.  O nebezpečné zatáčky, kdy nevíte, co se proti vám vyřítí za rohem, nebyla nouze. Neustálé opravy na silnicích a zúžení do jednoho pruhu nás zdržovaly od cíle. Na semafory, kterým místní říkají „roboti“, zde příliš nenarazíte. A když už ano, funguje zde systém živých semaforů, kde tuto funkci zastávají lidé (většinou ženy) s vlajkami.

Bylo překvapením, když uprostřed ničeho se před vámi vyrojila žena v kombinéze a mávala žlutou vlajkou a o kus dál další, která už vlála červenou, symbolizující zastavení. Malá rada, nestahujte příliš okna během stání na křižovatce. Jakmile to uděláte, okamžitě se na vaše auto nalepí místní a budou se vám snažit vnutit různé druhy ovoce.

Nutno dodat, že u většiny zastávek je vám nabídnut nádherný, panoramatický výhled na krajinu, která se v daném regionu skládá převážně z hor a rozsáhlých, zelených údolí. Tady jsem podruhé využil služeb mého BAGOBAGO batohu.  Pohodlně jsem se posadil, vytáhl svačinu a kochal se zdejší úchvatnou přírodou. V tu chvíli jsem ocenil další skvělou vlastnost BAGOBAGO. I když jsem na batohu seděl, mohl jsem z něj vytáhnout svačinu a foťák, kterým jsem následně pořídil tuto fotografii.

Po příjezdu na místo určení mě čekalo milé překvapení. Firma pronajala nejlepší hotel ve městě, a tak jsem měl celý pokoj sám pro sebe. Vredendal, město kde jsem byl ubytován, je jedno z menších. Žije zde přibližně 16 000 obyvatel. Náměstí se skládalo z našeho hotelu, kostela a notoricky známého fast foodu KFC.

Nejdřív práce, potom zábava

Pracoval jsem pro německou firmu a zabývali jsme se výstavbou solárních elektráren. Náš úkol byl na první pohled jednoduchý – naučit místní obyvatele, jak se taková elektrárna staví, předat jim vědomosti a zaškolit je. I když je angličtina jejich úřední jazyk, nevěřili byste, jak někteří pracovníci rádi dělali, že mu nerozumí. Obzvlášť v momentech, kdy jste se je snažili naučit preciznosti.

Hned první den v práci mě opět zachránil můj sedací batoh. Obědvali jsme přímo na pracovišti, kde se nebylo kam posadit. Půda pod nohama se skládala buď z písečného podkladu (kde nebylo moc rozumné svůj zadek ukládat vzhledem k velkému počtu škorpionů, kteří se v Africe vyskytují) nebo z pichlavého křoví. Nemeškal jsem, rozložil BAGOBAGO a za doprovodu závistivých pohledů a komentářů se v klidu najedl. Dodnes BAGOBAGO používám při práci.

Volný čas po pracovní době jsem věnoval toulkám po krajině. Často jsme podnikali výlety k oceánu a různým zajímavostem v našem okolí. Rád bych vám představil místa, která mě zaujala nejvíce.

Vanrhynsdorp waterfall

Tento tip na výlet jsme obdrželi od našeho recepčního. Nalákal nás na dvoupatrový vodopád, ke kterému vede 50kilometrová prašná cesta. Jak jsme později zjistili, nelhal. Přesto byla cesta úchvatná. Zahlédli jsme pštrosy, paviány a dokonce si užili naši první nehodu (nic vážného, řidič pouze věnoval větší pozornost pštrosům než cestě).¨

Auto jsme museli nechat v kempu kousek od vodopádů. Na záda jsem si hodil svůj věrný batoh BAGOBAGO a vyrazil. Vodopád z dálky nebyl vidět, ovšem později se vynořil v celé své kráse. K našemu překvapení výlet neskončil v prvním patře vodopádu, ale doslova jsme se prodrali houštinami a křovím až do druhého patra, kde se před námi rozevřel výhled na celé údolí. I když panovala vedra a teplota se blížila k 40 °C, voda byla ledově studená. Plán na koupání nás tedy přešel velmi rychle.

Strandfontein

Jedná se o luxusnější vesničku, která se kompletně skládá z domů k pronájmu. Pokud byste měli zájem sem zavítat, cena se pohybuje od 1000 Kč na noc až po 2 500 Kč. Máte-li jiné choutky a prostředky a chcete si dům rovnou koupit, připravte si 1,2 milionu Kč a více. Okolí je lemováno nádhernými zálivy, najdete zde spoustu míst ke grilování, surfování a lovení mušlí.

Kapské město

Na konec naší výpravy jsme si nechali to nejlepší. Jedno z nejkrásnějších měst na světe, dějiště mistroství světa ve fotbale 2010, hlavní legislativní město Jihoafrické republiky. Už příjezd byl epochální, kdy nás z dálky uvítala Stolová hora zabalená do hedvábné deky z mraků. Původním plánem bylo zdolat tuto horu a dostat se pěšky na její vrchol, ovšem plán se později změnil.

Nejvíce času jsme věnovali dokům Waterfront, které se na počátku 90. let minulého století začaly přeměňovat v kulturní a zábavní centrum. Pokud chcete na poslední chvíli nakoupit dárky pro celou rodinu, doky jsou to správné místo. Nepřeberné množství malých obchůdků, kde si vybere opravdu každý.

Co nás ovšem zaujalo nejvíce, byla možnost pronajmout si helikoptéru a prohlédnout si tak krásu Kapského města pěkně shora. Cena se pohybovala kolem 3 000 Kč na osobu (4 osoby v helikoptéře) na dobu 20 minut. Ovšem za ten pohled to stojí. Kapské město se před vámi rozprostře jako oběd od maminky. Západní straně dominují už zmíněné doky, prostřední části zase nový fotbalový stadion spojený s golfovým hřištěm. Směrem na východ se nachází chudší část Kapského města, ale vynahrazuje ji nádherná pláž. Nad vším dohlíží Stolová hora. Pokud budete mít více času než já, doporučuji projít si město celé. Je zde mnoho památek a zajímavostí, které stojí za to vidět. Ať už je to Castle of Good Hope – nejstarší budova jižní Afriky, městská radnice nebo vyhlášená ulice Long street.

Posed na konec

Co říci závěrem? Co se týče samotné země, říká se, že všude dobře, doma nejlíp. Já však tento pocit při loučení neměl. Jen velmi nerad jsem JAR opouštěl. Nabídl mi toho tolik nového v mém životě, že se těžko zapomíná. Divoká zvířata, panoramatické výhledy, nádhernou krajinu, styl života a zvyky místních obyvatel. Je toho spousta a mohl bych jmenovat dále, ale to se musí vidět na vlastní oči, zažít na vlastní kůži. Pokud vám bude nabídnuta příležitost vidět tento kus planety, neváhejte a vycestujte.

Určitě bych rád poděkoval za možnost a důvěru stát se jedním z prvních testerů Bagobago. Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, o jak skvělý nápad se jedná. Zpočátku jsem si nebyl jistý jeho funkčností (váhou, úložným prostorem, nosností), ale v nespočtu situací se mé obavy rozplynuly a velice mi mé cestování a poznávání Jihoafrické republiky usnadnil. Avšak nejvíce se mi hodil při návratu domů. Po dlouhé náročné a únavné cestě domů jsem se těšil, že si po své africké konzervové dietě dám skvělou českou kachnu s červeným zelím, která mě doma čekala.

Jediné co mě dělilo od mého hladového žaludku a následné vidiny ulehnutí do postele, byly zamčené dveře od domu.  S pocitem zoufalství jsem však zjistil, že klíče prostě nemám, a tak se tato překážka stala nepřekonatelnou. Rozložil jsem tedy svého přítele BAGOBAGO a ještě několik hodin si poseděl, než přijeli naši z práce a otevřeli mi.