Jídlo v Pákistánu, aneb Dahl mash prostě a jednoduše

Jídlo v Pákistánu, aneb Dahl mash prostě a jednoduše

Pojďte s námi prozkoumat pákistánské dobroty. Jistě neznáte všechny názvy, chutě a způsoby přípravy exotických jídel, které si jeden zamiluje a druhému stále vhání slzy do očí.

Obvyklým denním jídlem v Pákistánu je dahl nebo sabzee. Dahl je vlastně hrachová, čočková nebo fazolová kaše, olejem omaštěná, podávající se s čapátím nebo naanem.

Sabzee je v oleji ovařená nakrájená zelenina – základem jsou ladie’s fingers neboli bindí, doplněné hrachem, paprikou nebo feferonkou, obvykle kořeněné kari a vždy přítomným zázvorem. Opět se podává s plackou.

Maso – zejména kuřecí, ale také skopové a hovězí se nejí každý den a když už, většinou je součástí pálivé omáčky. Jako příloha k čapátí nebo fantasticky dobré rýži.

Ta dlouhá Basmati z Punjabu je vyhlášená na celém světě a je zásadním vývozní artiklem. Na zvláštní misce se podává ovoce, které je zřejmě opečené s tím nejpálivějším, co dům dal. Chutná to odporně – jako pálivý slimák a je to prý na povzbuzení chuti k jídlu. Nechutná mi to, ale ani místní to moc nemusí, tak nevím. Alternativou je mangové čatní, které chutná úplně stejně jako to předchozí.

Chlebová placka se obvykle máčí v raitě – naředěném jogurtu s nastrouhanou okurkou.

Pakoši mají rádi vejce –  tradiční snídaní je omeleta, na bazaaru je na každém rohu stánek s natvrdo uvařenými vajíčky v těstíčku, které nahrazují rychlé občerstvení. Nemohu referovat, nemám zkušenost. Několik hodin na ostrém slunci vystavená vejce jsem nenašel odvahu vyzkoušet.

Nejširší nabídku průvodců a map Pákistánu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

KNH

Dahl mash prostě a jednoduše

Vezměte hrst oranžové čočky, přidejte 1,5 lžičky soli, lžičku červeného chilli koření, pár kuliček bílého pepře a vařte do změknutí ve vodě, nejlépe v papiňáku. Až zjistíte, že je čočka měkká a pořád máte v hrnci hodně vody, nepropadejte panice a pokračujte ve vaření bez pokličky, dokud se voda nevyvaří a vy nezískáte kašovitou směs.

Nebude-li se vám to pozdávat, nevadí – mokřejší verze se jmenuje Dahl masoor a je taky jedlá. Jen se u toho víc pokecáte. Mezitím si nakrájejte cibuli na kostičky a opečte na zuhelnatění na oleji. Ten olej je důležitý, tak s ním nešetřete. Celý obsah pánvičky, včetně oleje, vmíchejte do čočky. Kydněte to na talíř a ozdobte další – tentokrát čerstvou cibulkou a nadrobno nakrájenou chilli papričkou. Pokud to nechcete příliš ostré, tak tu papričku předem omyjte v horké vodě. A je hotovo. Podávejte na umělohmotném talíři bez příboru s čapátím.

Alternativně můžete nahradit oranžovou čočku velkými fazolemi, neuvařit úplně do kašovita a máte další pochoutku, co se jmenuje Lobbya. Nemáte-li červené chilli koření, nevadí. Nahraďte ho mletým pepřem a pálivou paprikou. Nechcete-li použít olej, nemusíte – suchou lušteninu pohodlně omastíte dodatečně opečeným buřtem (česká verze se jmenuje dahlwurst). Čapátí je nenahraditelné, český chleba vám neumožní úspěšně nabírat krmi. Ale i tady máte možnost výběru a pokud seženete basmati rýži, můžete si vykouzlit kašmírskou specialitu Dahl chaval. Uvařte jako přílohu rýži s pár kousky hřebíčku, trochu brambor, smíchejte to všechno do dohormady a ozdobte dle libosti zeleninou. Pokud se vám podaří jídlo sníst bez příboru, nic vám nebrání dát si jako dezert vychlazené mango. To už jste stejně ve fázi, kdy vašemu oblečení pár fleků navíc vadit nebude.

Čapátí je tenká chlebová placka velikosti talíře, pečená nasucho na kamenech, ve velikých pánvích nebo v hliněné peci -tandooru. Naan je afghánská verze čapátí – tlustší a spíš veková. Já mám radši čapátí. Třetí verzí je rotti – stejný způsob, jen se peče na oleji a je tedy dost výživné.
Kvalitní basmati rýžové zrno je asi centimetr dlouhé, slonovinového zabarvení, tvrdé na omak, ale rozkousatelné zuby. S první jakostí jsem se moc nepotkal, většina je určena na export.

Z knihy: „528 dní v Pákistánu“

Zkušenosti čtenářů

jeff

Tradiční snídaně je spíše paráta(placka, která když se hodí do vroucího oleje tak se nafoukne jak balon)a sladkej mlíkovej čaj-to celý stojí asi 10 rupek

Libor Michvocík
jeff:

já netvrdím, že to je tradiční snídaně. Já se setkával s tradiční snídaní ve formě vajíčkové omelety, mlíkový čaj a praty (prata je skutečně placka – čápátí od večera, která se peče na oleji, čímž bezvadně olej natáhne až skoro k nepoživatelnosti) – celé to stojí (2008) 25 PKR

LadyDi

„Pakoši mají rádi vejce – tradiční snídaní je omeleta,…“ z tvého článku…

„já netvrdím, že to je tradiční snídaně…“ z tvého komentu v diskuzi…

Tak tvrdíš to nebo netvrdíš?:D

jo a oranžovou čočku? Ta je uvařená hned, v papiňáku by byla jen na otočku:DD

jinak v pohodě, čte se to (a jí) dobře;)

jeff
LadyDi:

O jídle v Pákistánu by se úplně na začátek slušelo říc, že díky geografické poloze je velmi různorodé a rozmanité např. ostrý Punjab je v naprostém kontrastu s takovým „čelpindogem“, který jedí šimšálci či kuchyní, kterou se prezentuje Hunza a zase v Balučistánu najdeme spoustu vlivů z afghánské kuchyně, bohužel někdy se stane, že restaurace v Islamabádu vám naservírují ostrý punjabský jídlo a tvrdí, že je afgánský.

Libor Michvocík
jeff:

pohyboval jsem se převážně v SV Pákistánsku – víceméně pořád v Kašmíru. Co píšete je jistě možné, já tu zkušenost mám trošku jinou. V Islámábádu je na F7 vyhlášená afghánská restaurace, kde vaří afgánci. Těch je na severu tolik, že když jsem jedl afghánské jídlo – bylo zaručeně vařené afgháncem. Btw. byl jsem překvapen, že ostrá jídla se moc nekonala -aspoň mně to tak přišlo.

hermelína

tradiční snídaně je omeleta s osmahlým toustem a příšerně sladkým čajem!!! 🙂

chrudoš

anoanoano – něco jsem se vajíček najedl

KatkaW

Tak najednou nevím, jestli jsem byla v Pákistánu :o) Byli jsem několik týdnů v oblasti Hunzy a pořád dokola se cpali směsí kuřecího všeho (i s hřebínkem a zobákem…) ostrého kari, zeleniny a brambor s rýží, nebo s čapátí. Dalo se to zjemnit místní kysanou smatanou. Případně čočko-zeleninová kaše opět s čapátí. Ke snídani jasně vaječné omelety, džem, čapátí a sladkej čaj a mlíkem…

jeff
KatkaW:

okusit skutečně místní stravu, znamená být pozván místnákem na domácí dlabanec, to co se prodává na ulici, není úplně autentický

Libor Michvocík
jeff:

asi jak kde… na běžném baazaru je jídlo autentické tak, až byste radši trochu turistické verze. U domácích jsou pak rodinné vychytávky tradišních jídel -tam se dá naučit vařit skutečně po pakošsku

Pavla Moravcová
Libor Michvocík:

Jsem ráda, že jsem konečně našla nějakou zprávu o člověku, kterého jsem neviděla od 2.ročníku na gymplu. Svět se pod tebou slehnul a když jsem se odstěhovala do Prahy, neslyšela jsem ani zmínku, byť jsem naléhala na bývalé kamarády. Nikdy jsi nepřišel na sraz, jen Filip občas něco mlžil. Nikdo ale nic koudného nevěděl. Teď tě mám. Kdo hledá, najde. Internet je, panečku, věc. Že mě to napadlo až teď. Pamatuješ na schůzku na hřbitově? Byl z toho průšvih. M.

Libor Michvocík
Pavla Moravcová:

ahóóój -to je neuvěřitelná historie -ozvi se mi prosím na mail.


li******@se****.cz











Jirka T

Naprosto souhlasím s Katkou,jsem tu už třetí měsíc a přesně ten samí jídelníček mám každý den.
Oblast Sheikhupura.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí