Jeruzalém: střed světa naší civilizace

Křivolakými uličkami svatého města, stojícího ve „středu“ našeho světa, se též proplétají davy turistů i cestovatelů, kteří s každým krokem zatajují dech a nechávají na sebe působit kouzlo města. Někteří i podlehnou tzv. Jeruzalémskému syndromu. Na několik dní se stanou mesiáši či svatými, schvátí je duševní porucha spojená se zrakovými a sluchovými iluzemi nebo halucinacemi.

Tři náboženství a tři významná místa

Zeď nářků, Chrámová hora s mešitou al-Aksá a Skalním dómem a Chrám Božího hrobu. Každá má svoji specifickou atmosféru i dobu, kdy je nejlepší je navštívit.

Chrám Božího hrobu bývá často v plném obležení davu hlučících turistů, kteří mnohdy nevnímají tento svatostánek jako místo jednoho z nedůležitějších okamžiků lidských dějin. Stačí si však přivstat a vejít do chrámu kolem šesté či sedmé hodiny ranní. Atmosféra, která dokáže i ateistu srazit na kolena, je uchvacující. Arabští křesťané, obvykle posedávající kolem stěn, dodávají místu na blízkovýchodní tajuplnosti, když vše se halí do oparu kadidlového kouře a dýmu ze svíček. Opravdovým klenotem jsou však malé modlitebny etiopských křesťanů, které se nacházejí za nevýraznými dřevěnými dveřmi, jen kousek od vstupní brány.

Nejširší nabídku průvodců a map Izraele (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Zeď nářků a náměstí před ní jsou jednou velkou „open air“ synagogou, proto zde platí přísná pravidla chování i oblékání a to zvláště o šabatu. Muži i ženy mají vytyčenu svoji část pro modlitbu či zanechání přání. Ta se zasouvají do mezer mezi kameny zdi. Pro muže je otevřena také „jeskyně“, jež se nachází na pravé straně areálu. Prostor ukrývá tisíce svatých knih a stovky ultraortodoxních židů provádějících zde své rituály. Pokud návštěvníci na místo zavítají, může se jim naskytnout velice zvláštní pohled. Mnohdy zde desítky žen s Tórami v rukou a ověšeny modlitebními šálami (což mají zakázané), demonstrují za rovná náboženská práva pro muže i ženy.

Chrámová hora, neboli podle Arabů Haram aš-Šaríf, je zpola uzavřeným místem, na které mohou „nevěřící“ vstoupit pouze přes most Mughrabi. Ostatní brány jsou přístupné pouze muslimům. K překvapení mnoha návštěvníků Jeruzaléma, Skalní dóm není mešitou, a přestože je jedním ze symbolů Jeruzaléma, ani tou nejdůležitější stavbou na hoře. Tím opravdovým pokladem je mešita al-Aksá. Podle muslimů je totiž místem, kde Abrahám (praotec muslimů, židů i křesťanů) uzavřel smlouvu s Bohem.

Méně slavné poklady

Ne všechna zajímavá místa jsou takto slavná. V Jeruzalémě se nacházejí mnohá další zákoutí, jež mají co říci k izraelské a vlastně i palestinské minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

Temné úzké uličky, zdi polepené plakáty v jidiš, muži v černých oblecích s klobouky a zvláštní starobylý zápach. To je čtvrť Mea Šearim, jedno z nejtajemnějších zákoutí starého Jeruzaléma. „Sionistický holocaust židovského národa. Šedesát tři let vzpoury proti Bohu a Tóře,“ i takovéto nápisy zdobí vývěsní štíty mnoha domů této čtvrti.

Zdejší obyvatelé – charedim – jsou ti „nej z nej“, nejkonzervativnější z ultraortodoxních židů. Izraelští sekulární židé jim občas s trochou sarkasmu v hlase říkají „tučňáci“. Pro mnohé jsou pravými bohabojnými věřícími, pro jiné jen sociální přítěží, která žije z dávek a způsobuje náboženské problémy. Pro cizince představují těžce proniknutelný svět, který láká k prozkoumání, stejně jak čtvrť Mea Šearim. Ale pozor, pravidla odívání se zde berou velice vážně a kamenování ještě nevyšlo z módy.

Lifta a Gilo

28. prosince roku 1947 se malou vesnicí jménem Lifta, ležící na okraji Jeruzaléma, nesly zvuky střelby. Nebylo to poprvé. Problémy mezi místními Araby a Židy se vyostřovaly již delší dobu, a to za přičinění obou stran. Však onoho dne končícího roku, vnikli teroristé ze Sternova gangu do místní kavárny a zabili šest Arabů. To je jen jeden z příběhů z doby boje za izraelskou nezávislost. Vesnice Lifta je poslední z arabských obcí, která se po vítězné válce ocitla v Izraeli. Zbytek byl zničen anebo přestavěn. Ruiny Lifty stále stojí jako memento dob dávno minulých. Nejsou nijak daleko od hlavního autobusového nádraží a nabízejí skvělou příležitost pohledu do historie Svaté země.

Posledním místem, které představím, je osada Gilo, rozprostírající se na jihu Jeruzaléma a jen pár kroků od Betléma. Její jméno se často objevuje ve světovém tisku, jelikož právě zde, izraelský premiér Benjamin Netanjahu často schvaluje výstavbu nových bytových jednotek pro osadníky. Tato činnosti je podle mezinárodního práva nelegální. Gilo vypadá jako jakákoliv průměrná část Jeruzaléma, žádné stany či něco podobného. Bílé domy, obchody, veřejná doprava, synagogy, zdravotní středisko i restaurace. Tedy prakticky všechno, co je potřeba k životu. Pro Čecha tu chybí snad jen hospůdka.

V Jeruzalémě je mnoho míst, které stojí za návštěvu a hlubší prozkoumání. Své si zde najdou všichni, milovníci přírody, historie, umění i mnoha dalších zajímavostí.